Únor 2005

Legalizace narkotik konzervativně

Benjamin Kuras

Kdysi jsem se hádal s jedním českým arciliberálním pronarkotickým novinářem o tom, zda drogy legalizovat či ne. Jako politický konzervativec jsem proti legalizaci vyslovil tradiční antinarkotikové námitky, jen s tou modifikací, že by se sice měla přísně stíhat jejich distribuce, ale s narkomany samotnými by se mělo zacházet jako s pacienty, kteří se na drogy uvázali často ne z vlastní vůle a zůstávají ve stavu bezmocnosti, dokud se jim neposkytne pomoc. Za to jsem zase dostal vynadáno od jiných českých konzervativců věřících, že i jedenáctileté dítě by mělo nést odpovědnost a následky za to, že se nechalo na drogy zlákat a ztratilo vůli k sebeovládání.

Moderní konzervatismus, praví Roger Scruton, je liberální v příjmu názorů, námětů, nápadů a idejí, ale konzervativní v jejich praktickém uplatňování. Liberalismus informací, konzervatismus činů, by asi nejlíp zněl slogan. Přičemž konzervativní je to, co udržuje kontinuitu civilizace, kultury a hodnot. A tak se na legalizaci narkotik pokusme podívat z takto definovaného hlediska konzervativního.

Za holé nesmysly můžeme pokládat - a bez velké námahy s trochou informačních odkazů i prokázat - všechny ty běžné liberální plky, že drogy nejsou škodlivější, než kouření nebo alkohol, že ve svobodné společnosti má mít každý svobodu ničit si zdraví a život, jak chce, že narkomanie jednotlivců má dopad jen na ně, nikoli na širší společnost, nebo že nijak nesouvisí s růstem kriminality. Musíme z nich ale zvážit jeden: V době, kdy s narkotiky "experimentuje" zhruba polovina evropské mládeže snad už od věku deseti let, je stíhání narkomanie prakticky neproveditelné. K tomu přiberme další argument, tentokrát ryze konzervativní, na který liberálové většinou zapomínají, protože je politicky nepokrokový a souvisí ze všech nejvíc s největším ohrožením kontinuity naší civilizace. Totiž souvislost narkotik s terorismem.

Narkotikový obchod v Evropě podle nejnovějších informací dnes ze tří čtvrtin ovládají teroristické organizace typu al-Kajdá a k ní přidružené gangy pákistánské, středoasijské, čečenské, kosovské a albánské. Jejich netajeným cílem je Evropu nejen ekonomicky vyždímat, nýbrž i sociálně rozleptat a politicky zlikvidovat. Narkotika jim slouží k dvojímu výsledku. Jednak čím dál větší počet Evropanů přeměňují v zombíky, jednak z Evropy odsávají ročně miliardy eur, kterými se financuje terorismus.

Z těchto dvou důvodů by se možná mělo o legalizaci narkotik vážně debatovat, ale pouze za těchto podmínek: Veškeré drogy od konopí až po heroin a crack by byly k dostání za rozumnou cenu, dejme tomu cenu krabičky cigaret, ve specializovaných a společensky přívětivých prodejnách, klubech, kuřárnách, či injekčních barech, aby si je nikdo nemusel kupovat pokoutně od gangsterů a pašeráků. Vstup by byl jen na registrované členství, které by také opravňovalo k zdravotní obsluze a pomoci. Toto užívání drog by se dekriminalizovalo, užívání neregistrované by zůstalo trestné, třebas i s tresty zpřísněnými.

Dosáhlo by se tím těchto výsledků: Gangsterské a teroristické distribuční sítě by přes noc přišly na buben, protože by si od nich nikdo nic nekoupil, a odtáhly by, odkud přišly, pokud by jim zbyl nějaký halíř na zpáteční jízdenku. Tím, že by se zhroutila ekonomika celého Afghánistánu, si nemusíme lámat hlavu, ušetřili bychom tolik peněz, že bychom mohli celý Afghánistán bohatě živit z našich přebytků. Stát by ušetřil velké peníze na stíhání narkotik a vydělal nové peníze na ziscích a daních z prodeje, z nichž by mohl financovat spoustu užitečných projektů a třebas i další zvýšení platu poslanců, kteří by si to schválením zákona zasloužili. Narkotika by stát mohl ve velkém nakupovat za výrobní cenu přímo od afghánské vlády, které by tím jednak pomohl k obnově ekonomiky, jednak k vytváření mezinárodní politiky nám příznivé. Vznikly by nám tisíce nových pracovních příležitostí pro zdravotníky.

Mladí feťáci by byli pod zdravotní péčí, s nadějí, že se postupně návyku zbaví, budou-li chtít, nebo že jejich návyk skutečně nebude okolí škodlivý, protože nebudou muset krást, aby si na drogy vydělali. Dospělí narkomani by mohli v pohodě posedávat s přáteli v kultivovaném a umělecky inspirujícím prostředí. A nakonec by se tam mohl zaregistrovat a občas si svitek konopí zabafat i kdejaký ten liberální či konzervativní novinář, politik a pedagog, aby věděl, o čem to je.

Zatím na tomto nápadu nacházím jen samé výhody. Asi jím naštvu konzervativce i liberály. Ale jak říká Kingsley Amis, kdo nedokáže nikoho naštvat, neměl by se obtěžovat nic psát.