Únor 2005

Návrat komunismu zadními vrátky?

Benjamin Kuras

Co pohání tu děsivou sveřepost současné protiválečné kampaně a její nekritickou, bezpodmínečnou a neutuchající podporu jedné z největších tyranií dnešního světa - a zároveň tu žlučovitou nenávist k světu, který je se všemi svými nešvary chamtivosti a egoismu stále tím jediným společenským a politickým systémem, který umožňuje otevřenou debatu o tom, jak se svět dá prakticky zlepšovat, a tudíž bez jehož přežití by se svět vrhl do dlouhodobého chaosu a ničení? Je skutečně možné, že západní demokracie ztrácí už i ten minimální rámec hodnot potřebný k přežití? Neexistují skutečně už „žádné okolnosti“, za nichž by třebas Francii stálo za to za něco bojovat? Kde se po bezmála stoletých zkušenostech z nacistické a komunistické tyranie v duši západního člověka opět bere ta otupělost k rozlišování hodnot, ztráta pudu sebezáchovy a výsledné oslabení schopnosti se bránit - vlastně už před čímkoli?

V nervózním londýnském ovzduší očekávání teroristického útoku se na to snažím hledat vysvětlení už několikátý týden. Jak je možné, že k protiamerické a protiblairovské kampani se nechávají zneužít nejen pubertální školáci, pro něž je to příležitost vypadnout ze školy, nýbrž duchovně a eticky osvícení náboženští klerikové?

Objasnilo se to najednou o víkendu, a to jak zprava (The Mail), tak zleva (BBC TV): Celá britská protiválečná kampaň - The Stop The War Coalition - je přímo řízená ze dvou organizačních center. Jedním je britská komunistická strana, jejíž aktivisté se netají ani podporou Severní Koreje. Druhou je Socialist Workers Party, což je trockistická organizace vzteklých intelektuálů, která vydává antikapitalistické publikace a tiskne letáky a plakáty současné protiválečné kampaně. Oběma se daří získávat příspěvky od protiválečných nadšenců, včetně z kapesného školáků. Obě mezi protiválečnými nadšenci provádějí „leninské vzdělávání“, podle komunistického funkcionáře Andrew Murrayho takto: „Vše o čem mluvíme, imperialistická krize, mezimperialistická válka, politická strategie a taktiky, to jsou všechno leninské otázky. Musíme dělat víc pro to, aby se studoval marxismus-leninismus.“

Obě organizace v letácích a osobně vyzývají lidi, aby odcházeli z pracovišť a učeben a shromažďovali se v centrech měst, a pak všechny chválí za „spontánní“ projev upřímného protiválečného cítění. Murray si pochvaluje, jak díky dobře organizovaným protestům KS v nebývalém počtu získává nové členy. Mnozí v protiválečných demonstracích vyprávějí o nutnosti svrhnout oportunistu Blaira a vrátit labouristickou stranu pravému nefalšovanému socialismu.

Známí intelektuálové a umělci hovoří o barbarismu amerického imperialismu a Bushovy barbarské junty, které je nutné svrhnout. O marxismu a socialismu se opět mluví i v náboženských kontextech jako o přirozené odnoži biblického ideálu důstojnosti člověka stvořeného k obrazu Božímu. Na které planetě duchovně osvícení intelektuálové žijí, když jim uteklo, že marxismus patří k těm nejsilněji antiduchovním ideologiím všech dob a je přímo odpovědný za obrovskou část těch nejvražednějších krutostí uplynulého století, které přežívají v režimech jako Severní Korea a „duchovně osvícených“ osobnostech jako Husajn, Kaddáfí, nebo Mugabe - kteří jsou všichni odchovanci marxismu? Když dnešní naivní hojitelé a léčitelé nemocného světa s upřímnou touhou po vládě lásky k bližnímu opět sahají po marxismu jako po léku, je to jako by chtěli léčit chřipku cholerou.

Jako by náhodou, ve stejné době, v Česku nastal smír s komunistickou stranou, agenti StB organizují podporu pro Husajna, antikomunismus se přejedl, nesluší se, je mrtev.

A my naivní demokraté jsme si mysleli, že komunismus se zhroutil s pádem sovětského impéria. A on se místo toho zbouráním zdi a hranic jen roztekl ven, na všechny strany. Chvilku se tvářil nenápadně. A opět je ochotný se proti demokracii spolčit se všemi možnými tyraniemi, včetně náboženského terorismu.