Únor 2005

Neomarxismus a vláda puberty

Benjamin Kuras

Na levicově liberálních politicky korektních politicích je nejzábavnější vehemence, s jakou hájí všechno, co chce zničit hodnoty a struktury, které jim umožňují být levicově liberální a politicky korektní. To podle leninského klišé o užitečných idiotech, kteří nám pletou provaz, na kterém je oběsíme.

Politická korektnost je postmoderní západní verze marxistické pokrokovosti, kterou v poválečných generacích vypěstovali západní neomarxističtí filozofové jako Herbert Marcuse a Antonio Gramsci. A taky třeba Roger Garaudy, než přestoupil z odumírajícího marxismu na probouzející se stejně pokrokový islám. Jejich učení stálo na tomto objevu: Marxistická společnost se na Západě nedá nastolit komunistickou revolucí ani sovětskou okupací, proto se musí budovat vnitřní likvidací struktur, idejí a praktik, na nichž stojí západní demokracie a prosperita, která revoluci znemožňuje tím, že si dělnickou třídu záludně kupuje slušnou životní úrovní a dělá z ní střední třídu čili maloměšťáky. Prapory revoluce proto musí převzít uvědomělá třída intelektuální mládeže, které se revolučnost zabalí do přitažlivých hesel osvobozování jednotlivce od tyranie buržoazní nudy. Tyranie nudy socialistické jako by mezitím neexistovala.

Pubertální revoluce

Ona ta západní revoluce bude přece jiná. Spravedlivá, laskavá, bezbolestná a oduševnělá. A hlavně věčně mladistvá. Okoření se špetkou zředěného buddhismu, hinduismu a súfismu, aby se dala hájit duchovními dimenzemi, po nichž nová generace prahla a které jí v marxismu scházely. Ty se zařadí mezi ideje pokrokové, oproti duchovním tradicím antiky, judaismu, křesťanství, renesance a dokonce i osvícenství, které jsou reakční, neboť z nich vzešel ten nenáviděný imperialismus. Rozleptají se struktury a instituce, které udržují západní společnost v hladkém chodu - jako stát, rodina, vzdělání, kultura. V nové generaci se vypěstuje hnus vůči všemu degenerovanému západnímu a obdiv vůči všemu pokrokovému z vykořisťovaného Třetího světa.

Tak vznikla v 60. letech velkolepá masová hnutí jako hippies a flower-people s novou atraktivní kulturou a jednoduchými naivně kýčovitými slogany jako "dejte míru šanci" a "potřebujete jen lásku". S obdivuhodnou tolerancí všeho exotického a chaotického a netolerancí všeho západního, disciplinovaného a organizovaného. S novým životním stylem pohrdajícím tradičními buržoazními návyky jako pracovitost, podnikavost, povinnost, odpovědnost. Ach, Bože, jak se nám to všem tehdy na obou stranách železné opony líbilo a jak nás to všechny inspirovalo k láskyplnosti a mírumilovnosti, k objevování vnitřní hloubky našeho "já" splývajícího s kosmem a láskou nebeskou a k osvobozování od pout každodenního vulgárního materiálna. A jak toho dokázala dobře využívat kampaň za jednostranné odzbrojení řízená z Moskvy, která nám na svojí straně železné opony tutéž osvobozovací kulturu filtrovala cenzurou jako úkaz západní dekad

Omámení z nikde nekončící svobody napájené volným sexem, drogami a odmítáním duchaprázdných společenských zvyklostí přeměnilo celou jednu západní generaci v permanentní puberťáky, kteří nikdy nepřišli na to, co znamená být dospělý. Tato generace nám dnes pubertálně vládne, pevně zabydlená ve všech institucích a strukturách - od politiky, přes školství, kulturu a média, po místní správy, soudnictví, policii a sociální služby. Její pubertálnost se projevuje ve dvou hlavních aspektech. Jedním je ekonomická nezodpovědnost a mrhavost stylu "však to za nás někdo zaplatí", která je základem většiny regulací Evropské unie. Druhým je bigotní spojenectví se vším, co podrývá západní civilizační tradice a životní styl, neguje kulturní či národní sebevědomí.

Absurdní spojenectví

Tak se politici, kteří sveřepě prosazují agendu ideové svobody, rasové a náboženské rovnoprávnosti, militantního feminismu a homosexuality, mohou bez sebemenšího pocitu absurdnosti láskyplně objímat s islámskými kleriky propagujícími vraždění celé jedné rasy, nastolení jediné správné ideologie, bití žen a popravy homosexuálů.

"Jste vítán ve městě všech náboženství," pompézně ujistil levicový londýnský primátor Livingstone při jednom z takových nedávných objetí imáma Al-Karadawiho, který má pro podezření ze spolupráce s terorismem zakázaný vstup do USA a Egypta, odkud pochází. Do Londýna přijel kázat na konferenci o výchově mládeže, kterou sponzorovala mimo jiné i londýnská policie. Pořadatelé konference ho označili za významného světového myslitele a jednoho z největších propagátorů umírněného islámu. Mezi jeho zaznamenané islámské umírněnosti patří tyto: Ó, Alláhu, znič usurpátory Židy, křižáky a bezvěrce. Sebevražedné útoky na izraelské ženy jsou oprávněné, protože izraelské ženy jsou militarizované, tudíž nejsou ženy jako jiné. Homosexualita je zvrhlost a choroba a ti, kdo jsou jí nakažení, by měli být v zájmu čistoty společnosti popravováni upálením nebo ukamenováním. Znásilněné ženy mají být trestány, jestliže násilníka vyprovokovaly necudným oblečením nebo chováním. Aby byla znásilněná žena zproštěna viny, musí nejprve prokázat slušné chování. Manžel má v islámu právo bít svou ženu, ale jen lehce a rukama, a nikoli po tváři či jiných citlivých místech. McDonald´s a KFC jsou součást židovského spiknutí. Islám by měl kolonizovat, znesvětit a ovládnout křesťanský Řím.

Puč umírněnosti

Ti, kdo imáma Al-Karadawiho kritizují, jsou pravým ztělesněním zla, komentoval to předseda umírněné muslimské organizace, která konferenci pořádala. Umírněný islám v Británii vyučuje ředitel londýnského islámského semináře Dr. Zaki Badawi, který se přitom netají tím, že islám se snaží ovládnout Británii a doufá, že jednoho dne celé lidstvo bude jednou islámskou komunitou. Umírněný islámský předseda umírněného britského islámského parlamentu Dr. Siddiqui nedávno pohrozil zpřerážením hnátů mladému britskému islámskému spisovateli za to, že veřejně kritizoval iránského ajatolláha. Umírnění britští muslimové svou umírněnost a starost o britskou demokracii projevili v nedávných doplňovacích volbách v Leicesteru, který je z 20% muslimský. Volební kandidáty si kádrovali dotazy na jejich názory na izraelsko-palestinský konflikt, Irák a britské islámské školy.

"Byl jsem loni proti válce v Iráku a mašíroval jsem s demonstranty, a teď chci dbát, aby irácký lid nebyl opuštěn. Jsem vášnivě pro diverzitu, proto jsem slíbil prosazovat více náboženských škol. Budu vést kampaň za palestinský stát dostatečně velký, aby uspokojil potřeby svého lidu, a s dostatečnými prostředky získanými ne-li uvnitř svých hranic, tak u sousedů," - blekotali jeden po druhém kandidáti, jichž se při islámském kádrování nikdo nezeptal na nic, co by se týkalo věcí všeobecně britských.

Zákaz předsudků

A protože se v britských médiích začíná probouzet vlna informovanosti o mocenských cílech islámu nejen extrémního, nýbrž i toho umírněného, požádali umírnění muslimové vládu o vydání zákona, který by zakazoval předsudky nejen rasové, nýbrž i náboženské. Ten by prakticky znemožnil jakoukoli veřejnou kritiku jakýchkoli islámských zásad a praktik vydávaných za náboženské.

"Neznamená to samozřejmě, že by britští občané museli islám dodržovat, jen by jej nesměli kritizovat," uchlácholil nás všechny mluvčí umírněné islámské organizace, která zákon žádá. Ministr vnitra pokládá takový zákon za potřebný a ujistil veřejnost, že se bude snažit jej co nejdřív prosadit.

Člověka bezděky napadá, zda ten umírněný islám, k němuž se v Evropské unii hlásí 20 milionů, není Evropě nebezpečnější, než ten extrémní, k němuž podle těch umírněných patří jen hrstka cvoků. Podobné otázky si bohužel neklade nikdo z hlavních centristických politiků, kteří si pořád mezi těmi rozhořčenými puberťáky hrají na osvícené shovívavé dospělé, jimž se nesluší nezbedné děti napomínat či chraň Pánbůh trestat. Vydávají si dál zákony, které urychlují rozklad rodiny a společnosti zvýhodněním svobodných matek a znevýhodněním nemanželských partnerství včetně homosexuálních, zavádějí do škol homosexuální vzdělávání dětí, uvolňují užívání narkotik, licencují v každém městě kasina, legalizují servírování alkoholu 24 hodin denně, a trestají rodiče vězením, když se snaží svoje děti ukáznit párem facek.

A tak si roli ochránce západních hodnot a demokracie přisvojují pubertální strany neofašistické. I ta britská už v posledních volbách dostala 800.000 hlasů a desítky křesel v místních správách. Francouzi, Holanďané a Belgičani je už mají v parlamentě. Takže už těžko odhadnout, zda nám demokracii zničí dřív pubertální mírumilovní a láskyplní liberální neomarxisté, pubertální xenofobní neofašisté, nebo pubertální všedobývající islám. Ledaže jsme ještě zapomněli na nějaké další puberťáky, kteří je všechny předběhnou?