Únor 2005

Přibrzděte restituce, vzkázal soud

Luděk Navara

Kromě sporu o zámek Opočno jsou neuzavřené další kauzy, v nichž jde o miliardy. Potomci šlechtického rodu Colloredo-Mansfeldů po včerejším verdiktu Ústavního soudu mají velmi malou naději, že jejich zámek v Opočně, od kterého si už předloni vyzvedli klíče, jim opravdu zůstane. A co víc, je pravděpodobné, že klíče od dalších zámků se stanou pro bývalé majitele ještě nedostupnější.

Ústavní soud včera dospěl k názoru, že soudy, které zámek v Opočně přiřkly v restituci Kristině Colloredo-Mansfeldové, nepostupovaly správně. Postavil se za úředníky Státního památkového ústavu v Pardubicích, který se o zámek původně staral.

„Jsme rádi, že Ústavní soud řekl, že soudy pochybily v oblasti dokazování, že si neobstaraly všechny důkazy a nevyhodnotily je,“ řekl právní zástupce památkářů Miloš Hošek. Zámek, ke kterému patří zahrada a další stavby, má nevyčíslitelnou hodnotu. Cenný je i inventář, o který se vede další spor. Po včerejším rozhodnutí je pravděpodobné, že i ten vyhraje stát. „Toto rozhodnutí je tak průlomové, že by mělo ovlivnit i tento spor,“ řekl Hošek.

I když po včerejším rozhodnutí není jasné, kdo by se měl o zámek nyní starat, zůstává prozatím v péči Colloredo-Mansfeldů. A to do doby, než skončí „další kolo“ soudních sporů. Případ se vrátil na začátek, k Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou, který bude rozhodovat již počtvrté. Rychnovský soud se však musí držet názoru Ústavního soudu, jenž stál na straně státu.

„Znamená to stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku,“ řekl Vlastimil Nedomlel, právní zástupce majitelky. Ústavní soud kritizoval předchozí soudce za to, že špatně vyhodnotili důkazy. Například se prý nedostatečně zabývali otázkou národní příslušnosti Josefa Colloredo-Mansfelda, otce současné (nyní už zase bývalé) majitelky.

„Otázka národnosti byla v restitučním sporu mnohokrát zmiňována, ale Ústavní soud ji nepřezkoumával. Vycházel ze stavu, který zde byl v období konfiskací v roce 1945. V této době tehdejší československé orgány jednoznačně deklarovaly, že na Colloredo-Mansfelda je třeba pohlížet jako na osobu státně nespolehlivou, jako na osobu, která se dobrovolně ucházela o získání německého státního občanství,“ řekl ústavní soudce Jan Musil. Uvedl, že podle některých výpovědí poslední majitel vyplnil dotazník, kterým se na začátku okupace přihlásil k Němcům. Současně přiznal, že dotazník ve spise není.

Zámek ukradli už nacisté

Paradoxem zůstává, že zámek (a další majetky) Josefu Colloredo-Mansfeldovi zabavili už nacisté, kterým ležela v žaludku celá jejich šlechtická rodina. Jeden z jeho bratrů bojoval proti Hitlerovi v anglické armádě (padl ve Francii), druhý zase v roce 1938 s dalšími šlechtici slíbil věrnost Benešovi. Gestapo pak zabavilo celé rodině majetky v Česku i Rakousku. Josefa Colloredo-Mansfelda vystěhovali do jiné obce a poslali na nucené práce. Ale po válce vypukl spor o jeho národní příslušnost i o majetek. Sám Colloredo-Mansfeld ještě před Únorem utekl do Kanady a po pádu komunismu v roce 1992 dostal osvědčení o státní příslušnosti. Ministerstvo vnitra si to v roce 2003 rozmyslelo a osvědčení zrušilo. „Ale otázka zpětného rušení občanství tímtéž ministerstvem po změně jeho politického vedení není zárukou právních jistot,“ říká kriticky bývalý soudce Ústavního soudu Antonín Procházka.

Konec restitucí?

Ústavní soudci dali navíc včera najevo, že soudy by měly s restitucemi přibrzdit. „Domnívám se, že obecné soudy zašly příliš daleko při přezkoumávání věcí učiněných bezprostředně po skončení války a že si osvojily právo přezkoumávat velmi stará rozhodnutí, jejichž zpochybňování je problematické,“ řekl Musil.

U Ústavního soudu přitom leží další restituční spory, v nichž jde o miliardové majetky. Jedním z nich je spor o dědictví šlechtického rodu Salmů-Reifferscheidtů, kterému patřily rozsáhlé majetky na Blanensku.

(MFDNES)