Únor 2005

Stali se političtí vězni obětí „českého Mengeleho“?

Luděk Navara

Podle nalezeného dokumentu prováděl komunistický lékař nelidské pokusy na politických vězních. Svědci dosud mlčí. Ještě snad nikdy nebyla česká policie tak blízko k odhalení jednoho z největších tajemství komunistického režimu: lékařského experimentování s vězni. Přitom již dříve policisté na žádost USA prověřovali podezření, zda v tuzemsku nebyli mučeni američtí zajatci. Důkazy nenašli.

Nynější případ se však týká českých a slovenských vězňů, kteří pracovali v uranových dolech v Jáchymově a okolí. Těm sloužila vězeňská nemocnice ve Vykmanově, kterou vedl Bohuslav Čížek. V roce 1961 nemocnici navštívila prověrková komise ministerstva vnitra a byla šokována. Vedoucí lékař prý dělá pokusy na vězních, odebírá jim vzorky tkání, například kostní dřeně, aby získal materiály k pokusným účelům. „Dále byly v nemocnici použity na lidech léky vyrobené odsouzenými ... bez souhlasu kompetentních orgánů a řádného prověření nezávadnosti,“ píše se ve zprávě ministerstva vnitra.

Zpráva skončila v archivu a byla objevena prakticky náhodou před rokem. Pak ji dostala do rukou policie. „Zahájili jsme trestní stíhání. Jednalo se o podezření z ublížení na zdraví a zneužití pravomoci veřejného činitele,“ říká vyšetřovatelka Jarmila Novotná. V té chvíli však nevěděla, že Čížek je již osm let po smrti.

A netušila ani, jak bude obtížné nalézt svědky, zvlášť takové, kteří si něco pamatují.

Honba za svědky

Novotná například vypátrala lékaře, který byl svého času Čížkovým podřízeným. Byl sice přizván ke spolupráci na pokusech, ale odmítl ji. „Ten výzkum se mu zdál směšný,“ řekla Novotná. Tehdejší náčelník zdravotnické správy ministerstva vnitra František Prokšan si to však nemyslel. 4. září 1961 nařídil okamžité zastavení jakýchkoli výzkumných a vědeckých prací (výzkumné a vědecké napsal do uvozovek).

Co se ve Vykmanově dělo?

Čížek byl degradován, dokonce o dva stupně, a odvolán. Z úředníků, kteří prováděli ve Vykmanově kontrolu, už také nikdo nežije. „Nakonec se mi nepodařilo najít žádného svědka, který by například dosvědčil, že se jeho spoluvězeň stal obětí pokusů. Musela jsem případ odložit,“ říká Novotná. Navíc upozornila, že řada vězňů na Čížka naopak vzpomínala ve velmi dobrém. Vězeňská nemocnice totiž často bývala jediným místem klidu, kde se vězni mohli ukrýt před nekonečným šikanováním. „Některá svědectví na Čížka vyznívala tak, že to nedělal ve zlém úmyslu. Mluvili o něm jako o slušném člověku,“ upozornila Novotná.

Co se skutečně dělo v padesátých letech za zdmi vykmanovské nemocnice, zůstává záhadou. Někteří tamní pracovníci, kteří se o minulosti svého pracoviště dovídali z doslechu, tvrdili, že se mluvilo o výzkumu plísní. Jiná svědkyně tvrdila, že se jednalo o pokusy s kravským mlékem.

„Vykmanovská nemocnice byla vybudována vězni v padesátých letech a byla vybavena na velmi dobré úrovni. Nemyslím, že to byla náhoda,“ upozorňuje dokumentarista Tomáš Bursík, který se zabývá právě problematikou zdravotních experimentů s vězni. Dohledal písemné výpovědi, které dokazují podávání skopolaminu, látky, která měla otupit vězně. Ale ani tyto stopy do Vykmanova zatím nevedly.

(MFDNES)