Únor 2005

Rwandský Schindler je hrdinou filmu

Radek Nedvěd

Hollywood zfilmoval příběh ředitele hotelu, jenž za rwandské genocidy zachránil více než 1200 lidí. Nepovažuji se za hrdinu, říká Paul Rusesabagina, který neváhal vraždící milice uplácet - penězi či whisky. Své Oskary Schindlery má i Afrika. Asi nejznámějším z nich se nyní stal Paul Rusesabagina. Zatímco Schindler se za druhé světové války snažil chránit Židy před plynovými komorami, Rusesabagina během genocidy ve Rwandě v roce 1994 zase bránil tomu, aby milice tvořené příslušníky kmene Hutuů povraždili mačetami více než 1200 lidí, jež našli útočiště v hotelu Mille Collines v Kigali. V něm byl Rusesabagina ředitelem. Teď, deset let po genocidě, při níž bylo během sta dnů zabito na 800 tisíc lidí, zfilmoval příběh "rwandského Schindlera" Hollywood. Snímek Hotel Rwanda měl ve Spojených státech premiéru v prosinci.

Nyní 50letý Rusesabagina využíval během genocidy svých kontaktů v armádě či lstí, aby zabránil vpádu hutuských milicí do hotelu. Zabijáky neváhal uplatit - ať již penězi či třeba skotskou whisky. Používal přitom i cennosti z hotelového trezoru. V hotelu se před Hutuy skrývali především příslušníci menšinového etnika Tutsiů, které chtěli radikální Hutuové v roce 1994 vyhubit. Mezi těmi, kdo v hotelu našli útočiště, byla i jeho tutsijská žena a jejich několik dětí.

Zavraždit šváby

Díky Rusesabaginovi nebyl zabit nikdo z těch, kdo se do hotelu dostali. Dohlížel při tom například i na to, aby všichni lidé v hotelu dostali stejný příděl vody z hotelového bazénu, aby si mohli vůbec něco uvařit či aby se mohli umýt.

Rusesabagina vzpomíná například na okamžik, kdy jeho auto zastavili členové vraždících milic, dali mu do ruky pušku a přikázali, ať postřílí členy své rodiny a 26 "švábů", kteří s ním jeli. Označení šváb používali Hutuové pro Tutsie. "Já vím hoši, jste hladoví, unavení a velmi podráždění válkou," řekl radikálům Rusesabagina podle listu The Washington Post. "Podívejte se na tohoto starého muže," ukázal na jednoho z Tutsiů ve voze. "Jste si jistí, že je to váš nepřítel. Dovedete si představit, že ho zabijete a budete mít celý život jeho krev na rukou? Nebo krev tohoto dítěte?" ukázal na dalšího člověka v autě. "Doprovoďte nás radši k hotelu, abych vám mohl dát něco napít," pokračoval. "A taky tam mám peníze." Zároveň jim řekl, že když ho zabijí, nikdo jim neukáže, kde je hotelový trezor. Nakonec hutuské milice přesvědčil.

To byla přitom jen jedna z mnoha situací, kdy Rusesabagina zachránil někomu život. Dnes přitom nemá vůbec pocit, že by byl hrdinou. "Spíš se považuji za někoho, kdo plnil svou povinnost, někoho, kdo zůstal do konce stejný, zatímco ostatní zcela změnili svou profesi - stali se zabijáky," řekl agentuře Reuters.

Rusesabagina, jenž nyní žije s rodinou v Bruselu a řídí přepravní firmu, je přitom zahořklý kvůli tomu, že deset let po Rwandě probíhá podobná genocida v západosúdánském Dárfúru a Západ opět dělá málo, aby ji zastavil. Rusesabagina ví proč - život černocha a bělocha prý nemá pro vlády na Západě stejnou hodnotu.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)