Únor 2005

Paradox neideologické ideologie

Ondřej Neff

První politickou událostí roku byl tradiční novoroční projev prezidenta republiky. "Nechť jsou předmětem našeho snažení obyčejné, lidské, konzervativní, trochu tradicionalistické, a proto neideologické cíle," vyzval Klaus občany v závěru svého projevu. Neokázalé, tedy "obyčejné lidské" hodnoty jsou jádrem Klausova uvažování, jádrem a osou jeho politické činnosti. Je to zároveň i jádro paradoxu Klause jako politika a myslitele.

Výzva k obyčejnému lidskému snažení je totiž zároveň i ideologií. Jakmile se nějaká ideologie prohlásí sama sebe za neideologickou, nepozbývá na své ideologičnosti ani za mák. Klaus tím chce říci, že chová nedůvěru ke "vznešeným cílům", ale copak "obyčejné lidství! není vznešený cíl?

Klaus dává přednost "lidskému konservativismu", tedy každodenní lidské praxi, která je z povahy věci samé konzervativní a tradicionalistická. Takzvaně vznešené ideje volající po tom, aby byly psány s velkými písmeny na začátku, jsou daleko za obzorem jeho zájmu a pokud na ně zájem zaměří, pak jen proto, aby je deptal. Tím se zásadně liší od svého předchůdce, který si z velkopísmenných idejí udělal živnost.

Klausova neideologická ideologie je vskutku paradoxní, podobně jako byla paradoxní Havlova nepolitická politika. Havel svou nepolitickou politikou nakonec skončil v zákulisním pletichaření a systematickém intrikánství. I to byl nakonec důvod, proč ho vnímá lépe cizina (která jeho tahání za nitky skrze druhořadé hlasatele lásky a pravdy neviděla). Klausova neideologická ideologie kupodivu směřuje k tuhému doktrinářství. Klaus, třeba že je jen čestným předsedou ODS, zůstává jejím hlavním dodavatelem idejí. Strana s ním sdílí nechuť ke všemu, co přesahuje "obyčejné, lidské, konzervativní, tradicionalistické" počínání. Problém je v tom, že už v člověku jeskynním bytovaly dvě bytosti, jedna "obyčejná, lidská" a jedna, pokukující po Velké Ideji.

V praxi se paradox Klausovy neideologické ideologie projevuje ve vztahu k Evropské unii. Klaus se zásadně mýlí v domnění, že Evropská unie je především dítko Idejí s velkým "I". Nechce vidět, že je to naveskrz pragmatický útvar, zaměřený k tomu, aby se v unijním prostoru lépe vyrábělo, lépe obchodovalo a v důsledku toho i lépe žilo. Chápe unii jako hokus pokus levicově orientovaných pomatenců, zpitomělých brožurkami, kteří v pomatení smyslů plácají jakéhosi kontinentálního sněhuláka jako protiváhu soše Svobody. Když se vyjadřuje o Unii, čiší z toho pocity kapelníka armády spásy, když hraje před vchodem hampejzu. A tak nakonec je z neideologické ideologie čistá ideologie. Když totiž - ne Klaus sám, ale jeho interpreti a vykladači - ji vezmou do lisu zjednodušení až vulgarizace, teče z toho izolacionistický nacionalismus a to je ideologie jako řemen.

Tak se to stalo ostatně i tentokrát. Klaus se v projevu zmínil o Unii obezřetně, s pyrotechnickou opatrností. Ovšem první odezvy vyložily jeho slova tak, že vstup do Unie nebyl pro život v ČR velkým předělem. Že je to cosi bagatelizovatelného, cosi, čeho se můžeme snadno zříci, protože i bez toho jsme "standardní evropská země " a není tudíž třeba přítomnosti "24 prvních poslanců, vyslaných z naší země po téměř celém století opět do ciziny (posledními před nimi to byli naši zástupci ve vídeňském sněmu)".

Klaus bude dál vzdělávat svoji neideologickou ideologii. Ale jeho následovníci a vykladači, ti budou do ideologie šlapat tak horlivě, až budou Ideje cákat všude kolem.

(www.neviditelnypes.cz)