Únor 2005

"Rodina" vymře v roce 2005

Petra Procházková

Dnešní ruský prezident Putin nemá žádný důvod, proč by se měl podřizovat "Rodině" založené Jelcinem

Na televizní obrazovce se objevil starý unavený muž, mluvil pomalu a těžce. Když prosil, aby mu bylo odpuštěno, že nesplnil všechna očekávání, vypadal upřímně. Pak řekl: "Udělal jsem všechno, co jsem mohl..." a rozloučil se.

Přesně před pěti lety, 31. prosince 1999, se ruského trůnu vzdal první demokraticky zvolený prezident země Boris Jelcin a na jeho místo nastoupila nová generace reprezentovaná mladým, zdravým a pragmatickým mužem s chladným pohledem, Vladimirem Putinem.

Dodnes je náhlý odchod Borise Nikolajeviče Jelcina, který vládl Rusku téměř devět let, opředen tajemstvím. Nikdo přesně neví, proč nevyčkal řádných prezidentských voleb a žezlo nepředal vybranému následníkovi až na jaře 2000. Někteří ruští analytici se domnívají, že šlo o pečlivě promyšlený plán, jak zpovzdálí řídit zemi věčně.

Jisté je, že Jelcin projednával svůj odchod se svým týmem, pro který se v Rusku v 90. letech vžil termín "Rodina". Nešlo o skupinu příbuzných, ale o nejmocnější klan v zemi, spojený nejen svazky pokrevními, ale i pavučinou finančních vztahů, politických závazků, spletencem intrik a osobních sympatií. Klan ovládal naprosto vše - ekonomiku, zahraniční i domácí politiku, vévodil bankovnictví, ropnému, zbrojnímu i jadernému průmyslu.

Podle ředitele Centra politických informací Alexeje Muchina v roce 2005 definitivně zaniknou i ty poslední zbytky klanu "Rodina", které se udržely po pět let vlády Vladimira Putina. Ten přivedl k moci nový klan - mocnější, než byla v 90. letech "Rodina". Podobně jako ve filmech o mafii i v současném Rusku si jednotlivé skupiny dávají svérázná jména. Klan vedený Putinem má své kořeny v Petrohradu, a proto si říká "Pitěrskije". Je to dravá, agresivní struktura. Že tak rychle a zcela vytěsní Jelcinův tým, ale před pěti lety nikdo nepředpokládal.

Jelcin a jeho klan se fatálně zmýlili, když si mysleli, že si do prezidentského křesla dosadili poslušnou, nezkušenou a tvárnou loutku. Putin dávno není ten do smrti vděčný mladý politik, kterého v něm viděli v roce 1999. Rostl, až "Rodinu" přerostl. Struktura založená na mafiánských principech, v 90. letech jedna z nejsilnějších svého druhu na světě, dnes definitivně zaniká. Přežili jen ti, kteří se dokázali od "Rodiny" odpoutat a proniknout do nové vládnoucí party "Pitěrských".

Přežili jen pokorní

Dcera „kmotra“ Jelcina, Taťána Djačenková se stala v 90. letech největší intrikánkou Ruska. S odchodem z pozice nejvlivnější osoby v zemi se ale nezvykle rychle smířila.Vyměnila politickou kariéru za osobní štěstí, v roce 2001 porodila ve Velké Británii potomka a když se v roce 2002 do Ruska vrátila, našla své původní království v rukách někoho úplně jiného. Jestliže si myslela, že bude vodit i Putina jako loutku, stejně jako jí to vycházelo s tatínkem, velmi se zmýlila.

Putin nemá žádný pragmatický důvod, proč by se měl podřizovat "Rodině". Vágní morální pocity či vděčnost jsou pro důstojníka KGB chabý argument. Do nového, "pitěrského" týmu složeného především z profesionálních špionů, se dostali ze starého jelcinovského klanu jen jedinci. A ti museli navíc styky s "Rodinou" přerušit a přizpůsobit se novým zákonům "Pitěrských". To dokáží jen lidé ohební. Jako bývalý ministr pro tisk a informace a král reklamního byznysu Michail Lesin, kdysi podřízený podle rodinné hierarchie přímo paní Djačenkové. Dnes je Lesin poradcem Putina a o své minulosti nemluví. Přizpůsobit se novému vládci dokázal i původně pokorný sluha "Rodiny" generální prokurátor Vladimír Ustinov. Putin si ho vzhledem k mimořádnému talentu sloužit a uctívat mocné ponechal. Takového poslušného generálního prokurátora by si totiž hledal jen stěží.

Změna štábní kultury

Další věrný sluha Djačenkové, ministr atomové energie Jevgenij Adamov musel z funkce doslova prchat, protože mu Putin hrozil vězením. Podobně zatočil s "rodinným" ministrem vnitra Vladimirem Rušajlem a ministrem dopravy Nikolajem Aksjoněnkem. A nakonec se Putin zbavil i nejperspektivnějšího politika reprezentujícího "Rodinu", premiéra Michaila Kasjanova. V ústranní dnes žije i kdysi "šedá eminence" Valentin Jumašev, který sice od roku 1998 nezastával žádnou funkci, ale řídil ve státě mnohé díky blízkému přátelství s Djačenkovou a šéfem prezidentské administrativy "šedým kardinálem č. 2" Alexandrem Vološinem. Tato trojice byla pokládána za nejmocnější minitým v Rusku.

Právě oni vymysleli a řídili "finanční větev Rodiny". Neboli skupinu věrných a schopných byznysmenů, kteří za jisté výhody a blízkost ke dvoru dohlíželi na účty mocných. Větev byla po příchodu "Pitěrských" rozprášena. Oligarcha Boris Berezovskij utekl do Británie, podobně jako jeho druh mediální magnát Vladimir Gusinskij. Pohádkově bohatý Roman Abramovič, kdysi hlavní finanční poradce "Rodiny", se musel jakýchkoliv styků s klanem zříci, a přesto má s Putinem vztahy rozporuplné. Ostatní mohou být rádi, že je nestihl stejný osud jako vězněného exprezidenta ropného gigantu Jukos Michaila Chodorkovského. Podle Muchina se v příštím roce stane pojem "Rodina" historickým. Nový klan "Pitěrských" se od Jelcinova zásadně liší. Je uzavřenější, podezíravější, štábní disciplína je na vyšší úrovni a Vladimir Vladimirovič je přísnějším vůdcem. Jak se to naučil ve škole pro důstojníky KGB, používá i v roli "kmotra" metody této struktuře vlastní. Na rozdíl od Jelcina si dokonale podřídil sdělovací prostředky, soudy i prokuraturu, armádu a policii a z KGB přejmenované na FSB si vybudoval svou soukromou bezpečnostní a špionskou agenturu. Zavedl pořádek i mezi oligarchy. Bohatnout bez jeho svolení si teď nesmí dovolit nikdo. Kdo se nepodřídil dobrovolně, byl donucen k poslušnosti silou, nebo odstraněn. Putin si vzal zkrátka z krachu příliš svobodomyslného klanu svého předchůdce odstrašující příklad.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)