Únor 2005

Slováci nemají o svazky StB velký zájem

Michaela Prokopová

Slovensko zveřejnilo část svazků spolupracovníků tajné policie. Slováci jsou k nim tolerantní. Zemětřesení se nekonalo. Slovenský Ústav paměti národa zveřejnil před časem na svých internetových stránkách první část registrů svazků bývalé komunistické Státní bezpečnosti.

Kdo by však očekával vysoký zájem, politické zemětřesení či napětí, byl by zklamán. Patnáct let po listopadové revoluci naši sousedé ukazují, že lidé, kteří spolupracovali s StB, je příliš nezajímají a dávají spíše přednost tlusté čáře za minulostí. Jako by chyběla ochota důstojně se s ní vypořádat.

„Možná je to i tím, že už uplynula dlouhá doba a není to příliš aktuální. Možná se na tom podepsal i jiný, lehčí průběh normalizace na Slovensku,“ říká bratislavský politolog Grigorij Mesežnikov přesně měsíc poté, co byly svazky zpřístupněny. Slováci jsou dokonce k tajným spolupracovníkům nejtolerantnější ze všech zemí bývalého východního bloku. Výzkum veřejného mínění provedený v roce 2000 ukázal, že pouze šestina obyvatel požadovala, aby byl takový člověk vyloučen z veřejných funkcí.

Lustrační zákon Slováci zrušili

Na rozdíl od České republiky na Slovensku ani nikdy pořádně neplatil lustrační zákon vyřazující ze služby veřejnosti bývalé spolupracovníky StB. Zákon byl nakonec v roce 1996 vládou Vladimíra Mečiara zrušen úplně.

A právě za Mečiarovy vlády pověst komunistických svazků utrpěla nejvíce. Začalo to v roce 1991, kdy z konspirační vily v Trenčíně zmizely materiály komunistické tajné služby. Ty byly převezeny do pracovny Vladimíra Mečiara, tehdy ministra vnitra. Podle slovenských novinářů je pak šéf HZDS zneužíval v politickém boji proti svým protivníkům i spolupracovníkům a jejich objevení vždy vysvětloval slovy: „Našel jsem je na stole.“ „Mečiar svazky StB zneužíval v politickém boji, a zřejmě i to se podepsalo na dnešním nezájmu slovenské společnosti,“ dodává Mesežnikov.

Jak to funguje na Slovensku

Na Slovensku byla dosud zveřejněna jen část komunistických archivů. Jde o 20 000 osob pracujících pro východoslovenskou správu StB, záznamy ze středního Slovenska a Bratislavy se stále zpracovávají a budou následovat v průběhu dalších měsíců. „A to teprve začne opravdový kolotoč. Na Slovensku panuje podezření, že se v nich objeví jména několika poslanců,“ říká slovenský novinář, který si nepřeje být jmenován. Pak budou seznamy celkem obsahovat 60 000 lidí. „Záměrem ústavu není odplata, ale zveřejnění pravdy o nacistickém a komunistickém režimu,“ uvedl jeho šéf a bývalý federální ministr vnitra Ján Langoš.

Nejde pouze o přepis seznamů spolupracovníků, na internetu lze nalézt i nezpracované autentické kopie registračních knih z archivů, které byly vedeny na krajských správách. Úřad chce v budoucnosti na své stránky umístit seznam zaměstnanců StB i komunistických funkcionářů řídících tajnou policii.

Registry sice nejsou ještě kompletní, i tak už v nich slovenská veřejnost našla několik zajímavých jmen. Jedním z nich je Ján Hurný, náměstek ministerstva výstavy a člen vládní Slovenské demokratické a křesťanské unie, v jejímž čele stojí premiér Mikuláš Dzurinda. Do kategorie agent a tajný spolupracovník je zařazen i bývalý předseda představenstva VSŽ Ján Smerek, uvedl deník Sme. Na seznamu spolupracovníků na východním Slovensku je i bývalý prezident Rudolf Schuster či poslanec Vojtěch Tkáč. Jejich jméno však v internetovém vyhledávači nenajdete. Patří do skupiny důvěrník, o té však ústavní soud v roce 1991 rozhodl, že tito lidé nemuseli s StB spolupracovat vědomě.

A proč Slováci s StB spolupracovali? Podle Miroslava Lehkého z Ústavu paměti národa, kterého citoval deník Sme, to bylo především kvůli kariéře. Pár lidí to dělalo z přesvědčení, jiní ze závisti či za peníze, další, když se dostali do problémů a například jim hrozilo trestní stíhání.

Jak se liší na Slovensku a v Česku přístup ke svazkům

Slováci mohou na rozdíl od obyvatel Česka nahlédnout jen do svých osobních svazků. To Čech může otevírat dokumenty i dalších lidí, musí však mít občanství ČR. V českých seznamech nelze najít žádné cizince, ve slovenských ano, neuvádějí však jejich datum narození.

Ale ani patnáct let po revoluci Ústav paměti národa nemá ve svém archivu všechny svazky. Některé z nich jsou stále ve Slovenské informační službě, která je ústavu vydává postupně, další se nacházejí v českých archivech. O jejich poskytnutí nyní jedná ministerstvo zahraničí.

Otázkou nyní zůstává, co přinese zveřejnění dalších svazků ze středního Slovenska a z Bratislavy. Tam se zřejmě objeví i jméno šéfa HZDS Vladimíra Mečiara (možná jen v kategorii důvěrník), ale třeba i Jána Sokola, slovenského arcibiskupa. Avšak zatím se zdá, že se Slováci do nastaveného zrcadla příliš dívat nechtějí. adresa Ústavu paměti národa: www.upn.gov.sk

(MFDNES)