Únor 2005

Větší otřesy ještě mohou přijít

Jiří Šedivý

Po ničivém zemětřesení lze v jihovýchodní Asii očekávat i politickou nestabilitu a chaos. Při pohledu na geopolitickou mapu oblastí jihovýchodní Asie zasažených ničivou katastrofou se nelze ubránit obavám, že může následovat série dalších otřesů, tentokrát politických a sociálních, jež mohou mít dalekosáhlé dopady na regionální stabilitu a světovou bezpečnost. Ďábelskou shodou okolností jsou některá z nejvíce postižených území zároveň dlouhodobě sužována etnicky či nábožensky motivovaným násilím, separatismem, partyzánskou válkou a terorismem.

Možný katastrofický scénář

Epicentrum zemětřesení leželo poblíž provincie Aceh. Tento západní cíp indonéského ostrova Sumatra již téměř třicet let usiluje o samostatnost. Separatistické demonstrace radikálních muslimů nezřídka doprovází násilí proti nemuslimským menšinám. Počet obětí teroru proti místním obyvatelům a střetů s vládním vojskem dosahuje několik tisíc ročně. Povstalci ze skupiny GAM usilují v indonéském Acehu o zavedení islámského práva šaría.

Na podzim tohoto roku otřásly jižní částí Thajska, další zasažené oblasti, rozsáhlé protivládní protesty místní muslimské menšiny. Protiakce policie si vyžádaly několik desítek životů a dále zradikalizovaly místní islamisty. Jejich tvrdé teroristické jádro se hlásí k cílům organizace Al Kajda.

Vlny tsunami poničily též pobřeží severovýchodní oblasti ostrova Srí Lanka, jež je již po mnoho let pod kontrolou tamilských povstalců, radikálních militantních islamistů bojujících proti ústřední sinhálské většině. Tamilští tygři vynalezli metodu použití živých bomb při sebevražedných teroristických atentátech, jež se nyní těší popularitě na Středním východě. Ze stovek obětí tamilských teroristů je nejznámější bývalý indický premiér Rádžív Gándhí.

Za těchto okolností a vzhledem k obrovským a dlouhodobým materiálním dopadům škod způsobených katastrofou si lze představit následující katastrofický scénář. Vlna solidarity mezinárodního společenství, jež se nyní projevuje v poskytnutí rozsáhlé humanitární pomoci, bude postupem času upadat a peněžní fondy obnovy časem vyschnou. Vlády, pod něž zasažená území spadají, nedisponují výkonnou a neúplatnou administrativou. Můžeme očekávat plýtvání zdroji v důsledku nekompetence, rozkrádání a korupci při nakládání s prostředky pro obnovu. Životní podmínky statisíců postižených se budou zlepšovat jen velmi pomalu. Národní hospodářství zasažených států budou strádat nejen v důsledku mimořádných nákladů na obnovu, ale též kvůli ztrátám způsobeným poklesem turistického ruchu.

Bude se hledat viník utrpení a budou padat otázky: Kdo nese zodpovědnost za selhání informačního systému včasné výstrahy v oblasti, jehož využití mohlo zachránit tisíce životů? Kdo může za pomalou obnovu? Kdo zavinil rozkrádání? Proč nám vládnou nekompetentní lidé?

Hněv postižených se přirozeně obrátí proti centrálním vládám. To bude voda na mlýn místním rebelům a povstalcům, argument pro zpochybnění legitimity centrální moci. Část zoufalých obětí se bude radikalizovat, hledajíc útěchu ve fundamentalistickém výkladu islámu. Vzroste počet zájemců o přímý protivládní odboj, a to jak ve formě guerilly, tak terorismu.

Vzrůstající napětí a násilí ve společnosti povede k dalšímu oslabování státu a hospodářskému úpadku. Nestabilita se začne přelévat i do okolních oblastí a států. Vzhledem ke globálnímu propojení teroristů růst moci místních skupin posílí terorismus celosvětově.

Mysleme na naše bezpečnostní zájmy

Pokud se někomu zdá tento scénář přehnaný, stačí vzpomenout nedávný kolaps Haiti po rozsáhlých povodních, řadu válek v Africe, jež byly spuštěny suchem a hladomorem, nebo epidemiemi po záplavách. Varující je též skutečnost, že zatím poslední velký hospodářský otřes v jihovýchodní Asii - finanční roku 1997 - měl mimo jiné za následek radikalizaci muslimů v řadě zemí regionu a nárůst teroristických útoků, to vše ještě před 11. zářím.

Mezinárodní společenství by si mělo výše nastíněný bezpečnostní aspekt problému uvědomit. Připravme se na dlouhodobé zapojení do obnovy postižených území. V rámci OSN a ve spolupráci s regionálními organizacemi by mělo být zřízeno konsorcium nebo rada složená ze zemí, jež pomoc poskytují, a to s cílem koordinovat její distribuci, monitorovat její využití a - v neposlední řadě - zajistit udržení dlouhodobější pozornosti k tomuto problému.

Česká vláda zareagovala svoláním krizového štábu rychle a adekvátně vážnosti situace. Okamžitá finanční pomoc, již zprostředkovalo ministerstvo zahraničí, je zcela jistě namístě. Několik milionů korun však je, vzhledem k rozsahu katastrofy, pouhou kapkou v moři. Nyní je čas zamyslet se nad možnými dlouhodobými dopady. Čeká nás řada investic do sanace postižených oblastí, ať již ve formě peněz, nebo prostřednictvím materiální a expertní pomoci. Měli bychom si, v koordinaci s dalšími dárci, zvolit vhodné cíle, jež odpovídají našim možnostem a historickým zkušenostem v regionu, a na ně se intenzivně zaměřit.

Především se připravme na dlouhodobý rozměr problému. Nedovádí-li nás k tomuto závěru přirozená lidská solidarita, měly by nás k němu přivést tvrdé bezpečnostní zájmy.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)