Únor 2005

Vánoční vrčení

Ivan Špaček

Je půl deváté ráno místního času, tedy v Čechách je odpoledne, děti jsou na procházce s tatínky, aby mamince nepřekážely v přípravě slavnostní večeře - je i možné, že tomu tak dneska už není, kolik že to je let, kdy jsem se držel tatínka za ruku a pozoroval Pražskou ulici plnou jiných tatínku a jiných dětí?

Zrovna jsem dodělal bramborový salát který tvořím jednou za rok přesně tak, jak mě to naučila maminka, všechno hodně nadrobno, brambory, cibuli, polský salám, kyselé okurky, vajíčka natvrdo, čím menší kostičky, tím lépe, neboť salát přijde i na obložené chlebíčky a velké kostky nedrží, majonéza - musí to být ta pravá, vejce a olej, kaloricky strašidelné, ale co, Vánoce jsou jednou za rok. Chlebíčky zamaskovat půlkou plátků šunkového salámu, vyzdobit zářivou žlutí a bělostí vajíčka na hodně tvrdo, kousek kyselé okurky, švýcarský sýr z Burlingtonu a celou tu věc okrášlit kousíčkem krvavé rudé nakládané papriky, mrňavá sklenička z Itálie tvrdí, že se jedna o Pimento, ale já vím, že to je kapie - ty bulharské jsou lepší ale Zehrs je nevede a Meat Market (Under New Management) se mění z potravinového ráje pro nostalgické inostránce, kde se dalo koupit všechno, od znojemských okurek, německého kafe po přepodivné, jakoby bradavicemi porostlé cosi zářivých neonových barev jaké běžné v přírodě neexistují, údajně ovoce, ale nevěřím tomu, mělo by to mít nápis Made in Hong Kong - v běžně sériový supermarket, ceny mírné, výběr značný, i když masa čím dál tím méně, měníme se ze země plné milovníků "brambor a masa" v pojídače trávy a stonků - měníme se z dravců na býložravce, kolik inteligence potřebuje kráva, aby ulovila stéblo trávy?

Ovšem moje perspektiva je asi ovlivněna místem, kde jsem vyrůstal: "Kdo jsou vegetariáni? Důchodci, nikdy nejedí maso." Kus masa na stole bylo vždycky v Čechách příznakem prosperity. V době války nejvíce bohatli sedláci. Na černém trhu dostali za flák vepřového, co chtěli, od rodinných šperků po kus zlata jako koňská hlava. Sedláci přestali existovat jako třída. Byli nahrazení řezníky, nejurozenějšími šlechtici socialismu. Nešlo se ani do divadla bez síťovky, co kdyby měli náhodou játra?

Ontarijský sedlák - řezník vzdělaný Čechy – věděl, co je svíčková, bůček a řízky - mi přidal obrovský flák jater zadarmo, prý pro pejska, jeden z největších kulturních šoků bylo zjištění, že místní děti pokládají játra za cosi horšího než vařenou zeleninu a nikoliv za pochoutku vzácnější než - málem jsem řekl kaviár, ale místní odrůdy prodávající se za lidové ceny. Sice vypadaly jako jikry jesetera z Kaspického moře, ale černá barva miniaturních vajíček pocházela z podobných zdrojů jako barva vlasů támhleté blondýnky - když ses jich dotkl, měl jsi prsty jako prvňáček učící se užívat psacího pera.

Co vlastně bylo vzácného? Tedy nejen vzácného - romadur je tady vzácný, ale ne příliš žádoucí, prodavačka štítivě se dotýkající dobře uleženého syrečku, nádherně smrdícího přes staniolový obal, mírně zelelená, v očích má nevyslovenou otázku: "kdo může jist tohle svinstvo"? Vzácné a žádoucí potraviny snad v Ontariu vůbec neexistují, což je do jisté míry škoda.

Značná část půvabu českých Vánoc spočívala v tom, že se na stole objevily neslýchaností/nevídanosti typu banánů, pomerančů a mandarinek. Vánoční trh v Liberci koncem padesátých a začátkem šedesátých let minulého století se nacházel v dřevěné boudě postavené vedle kostela poblíž radnice, pár kroku od náměstí Bojovníků za mír. Stalo se v obrovské frontě, několikahodinové stání v mraze odměněno třemi pomeranči. Takže ve frontě stála maminka, tatínek, brácha i já, ne hned za sebou, aby to nebylo trapný. Výsledkem bylo pomerančů dvanáct. Pak se šlo do lahůdkářství, fronta na majonézu, jiná na salám, jiná na vlašský salát, poslední na placení. To byl můj den, ostatní členové rodiny vystávali kapra, vánoční stromeček, kolekci, aby bylo co na ten stromeček pověsit. Teda kromě maminky, ta tvořila čokoládové figurky z materiálu přísně tajného receptu - nemravně bohatá mazlavost, která se musela chladit v plechu plném sněhu - pozor na saze! Sníh musí být běloučký, mírně přemrzlý, plný ledových krystalků.

Takže o Vánoce se člověk musel zasloužit. "Člověk který nepracuje, nezná rozkoš neděle". ...pak chodil Ježíšek, tohle v supersekulární zemi, kterou jsou - a od dob Husových byly - Čechy! Nikdy jsem nechápal, jak to Ježíšek zvládnul, tohle svaté jezulátko, měl jsem mlhavé představy o záhadě bez vysvětlení, zázrak?

...včera jsem šel do Zehrse, do supermaketu, který si zakládal na tom, že nešlo uhodnout podle obsahu, kde se ten či onen obchod nachází ale to se mění, důraz je na diversity, což znamená, pokud mohu posoudit, nahrazení menších, přátelských obchodů, stojících v každé čtvrti, mamutími bludišti ze kterých nelze najít východ, pokud si něco nevezmete z každé poličky, přeochotný personál vám to doveze do auta, naloží do kufru a snad i přifoukne pneumatiky pokud se rozplácnou pod tíhou tisíce zbytečností.

...a koupil jsem tucet pomerančů velikosti miminkovské hlavy, jsou to prý "pupkáči" zaručeně bez jadýrek - další zázrak, asi se jedná o neposkvrněné početí - bez fronty, bez fíglů, bez rodiny bojující zuby nehty o naplnění svých tužeb, zakoupil jsem i kousek hovězích jater - už se nedávají zadarmo, neboť jsou zdravá a za zdraví se musí platit, asi jako "organicky vypěstovaná" jablka - to přece není nic nového, obsah libereckých žump vycucnutý vozidly zvanými hovnocuc skončil na okolních polích, žádné zrádné chemikálie, poctivá lidská hovna, takže radši koupím jablka ne-organická, jsou levnější a jaksi důvěryhodnější.

...a mandarinky, ořechy, všechny vitální nutnosti, bez kterých český svátek obžerství není možný. A domácí cukroví, které nám donesli dobří lidé, čokoládu dělat neumím, maminka mi nestihla dát recept - všechno, tedy kromě té čokolády, je tady, hodina a půl v supermarketu, ale i tak se radujeme, i když poněkud nečesky, radujeme se protože je Christmas - vidíte, v Čechách by běsnící sekularisté mohli běsnit poněkud méně, nevím odkud pochází slovo Vánoce, ale Kristus v tom není. I krabici mandarinek - mrňavé zlaté kouličky, které mi vždycky připomenou, jak maminka schovala před dětmi pytlík plný tohoto ovoce tak dobře, že jej našla až za měsíc po Vánocích podle zápachu plísně - mandarinky se přeměnily v bělochlupaté tenisové míče bez odrazu.

Musíme si prý dávat pozor abychom neuráželi lidí jiné víry. Což je důvodem, proč děti nesmějí zpívat ve škole koledy, třídy se nesmějí zdobit vánočními motivy, nesmí se přát "Merry Christmas", pouze "Happy Holiday" a já nevím. Když jsem přišel do Kanady, dítě vyrostlé pod vírou, která viděla v křesťanství opium lidstva, vůbec jsem necítil pohoršení nad výrazně náboženským motivem svátku vánočních. Proč taky? Komu vadí zpráva lásky a ohleduplnosti k druhým? Spíš se mi líbilo kolik existuje krásných melodii spojených s Vánoci, díval jsem se na Frosty the Snowman, syčel jsem na Grinche, který ukradl Vánoce, bez dechu jsem se krásné bál ducha minulých Vánoc, hrozícího komusi zvaného Scrooge, bylo to černobílé a hrozně staré, krásné hrané a dobře to dopadlo, Jimmy Stewart se učil, že svět bez něj není lepším a že se počítá, Doktor Seuss mě učil jak být dítětem. To všechno součástí kultury, kterou jsem absorboval, protože jsem chtěl tady být doma, nenechat srdce za mořem a bezduché tělo procházet životem jaksi z trucu...

Urazit se, protože země, kterou jsem si vybral jako útočiště, není identická s tou, ze které jsem utekl? Proč jsem tedy proboha měnil scénu? Když je moje národní identita tak vitální, nelze odejít. Čímž neříkám, že je v pořádku zesměšňovat a pošklebovat se lidem, kteří věří, dejme tomu, že želva nese na zádech svět či že socialismus je záhodnou budoucnosti lidstva. O víře není radno diskutovat, pokud nám vadí užití střelných, bodných a sečných zbraní, o páru facek ani nemluvě. Což je, mimochodem, jednou z věcí, kterou absorbujete, pokud si dáte tu práci znát společnost, ve které žijete. Druhá část zásady "...o víře a politice se nemluví..." se, bohužel, začíná stěhovat z území Mlčení do území Kecání.

Výsledkem je roztříštěná, rozdělená země. Radnice nesmí být vyzdobená jesličkami, jsme tak neutrální, až se mi vrací starý český politický vtip - "...jsme jedinou zemí na světě, která se nevměšuje ani do vlastních záležitostí...". Takřka každý dům je vyzdoben tisíci žárovičkami, často ve formě kříže a jiných politicky nevhodných symbolů. Před domem lze nalézt Santa Clause, saně a soby/losy/ je táhnoucí. Případně jesličky. Kdy se asi začne toto zakazovat? Svoboda slova, projevu, shromažďování...

Existuje seznam slov, která nelze nikdy a za žádných okolností užít. Asi jako slovo okupace v Československu sedmdesátých let. "Částečná cenzura" je cosi jako "částečná těhotnost". Ale to už zase začínám vrčet, jsou Vánoce, jdu si vzít chlebíček a zakouřit si - pochopitelně na balkón, to je zatím ještě legální.

Užijte si svátků, mějte se rádi a chovejte se slušně. Merry Christmas and a Happy New Year!

Rodina a Ivan Špaček.