Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Únor 2005


Dva cejni, poslušně hlásím!

Miroslav Sylla

Čeští zákonodárci pracují jak o závod a překonávají rekordy. Čeští poslanci se loni činili, pozadu nezůstala ani vláda s ministerstvy, a tak se jim podařilo vytvořit úctyhodný rekord: přijali totiž přesně 700 nových právních předpisů a vyhlášek, nejvíce v 12leté historii země a například o plných 200 více než loni.

Kromě nových zákonů poslanci ovšem opravovali svou předešlou práci. Během jediného roku tak například šestkrát vyspravili obchodní zákoník. Za 13 let jeho existence v něm provedli již neuvěřitelných 45 změn.

Pstruh po vojensku

I po patnácti letech od pádu železné opony a po třech letech členství v NATO jako by se tato skutečnost v některých oblastech vůbec neprojevila. Tak máme v zemi pořád pět vojenských újezdů, na jejichž území jsou omezena práva občanů (jinak chráněná Listinou základních práv a svobod). Například oprávnění podnikat v těchto územních útvarech přiděluje podle zákona ministerstvo obrany. A jako by to nestačilo: armádní legislativci se nenápadně pokusili vojenské újezdy v našem právním řádu zakotvit ještě pevněji. Do mnoha nových předpisů se tak tato území dostávají jako zvláštní jednotky vedle obcí a krajů. Že česká ústava, podle níž se země člení jen na obce a kraje, žádný podobný termín nezná? No a co…

S tím je ovšem potřeba upevnit a trochu přerozdělit kompetence. A samozřejmě také následně „vyspravit“ další zákony. Tak kupříkladu podle nového zákona o rybnících se ministerstvo obrany stalo „ústředním orgánem státní správy rybářství na území vojenských újezdů“. Ministerstvo tak tedy nyní zajišťuje nejen obranu republiky, ale také na rozsáhlých územích vojenských újezdů povoluje chytání ryb a „v jednotlivých zvlášť odůvodněných případech“ může povolit dokonce odchyt těch druhů ryb, které se jinak podle zákona chytat nesmí. Při „zjištění přemnožení nebo zeslabení populace“ daného druhu může dokonce povolit výjimku z obecně stanovených lovných měr. Takže je-li libo chytit ve vojenském újezdu lína pod 20 cm či pstruha pod 25 cm (míry stanoveny též novou vyhláškou), podejte si žádost na ministerstvo obrany.

To mezi úvahami o užitečnosti mise do Iráku či jinam rozhodne, zda se třeba někomu důležitému dovoluje chytit si v přísně střeženém prostoru podměrečnou rybku. Samozřejmě to vše musí být přísně evidováno, a tak podává ministerstvu zemědělství vždy do 31. května, podle § 24 odst. 3 písm. c) zákona, hlášení o tom, kolik se nachytalo v újezdech ryb.

Ať žije regulace

Již delší čas se v legislativě projevuje tendence sešroubovat a znormalizovat vše, co se svou povahou z regulace vymyká. V uplynulém roce se objevily právní předpisy vedené snahou zregulovat výslovně samotný trh a stanovit mu pevné úřední mantinely. Máme tedy hned celou řadu nových předpisů, které přímo a to obvykle už ve svém názvu deklarují organizaci či regulaci trhu.

Ponechme stranou jeden zákon o podnikání na kapitálovém trhu a patnáct nových prováděcích předpisů, které k němu byly letos vydány. Vláda svými nařízeními kromě toho zorganizovala trh se škrobem, cukrem, lnem, konopím, ovocem a zeleninou, masem a vejci i se sušenými krmivy, osivy a vínem. Samozřejmě ani trh s mlékem se regulaci hned několika nařízeními nevyhnul. Na trh s elektřinou stačila jen úprava jedné ministerské vyhlášky.

Zatímco na výše uvedené stačily vyhlášky, na trh vnitrozemské vodní dopravy (ta prý převeze až jedno procento nákladů v zemi) bylo potřeba přijmout přímo novelu zákona o vnitrozemské plavbě, která používá takové pojmy jako „porucha trhu vodní dopravy“. Daňový poplatník tak například zjistí, že za jeho peníze státní úředník sleduje, zda „vývoj nabídky kapacity plavidel a intenzity vodní dopravy nevede k vážnému narušení finančního hospodaření provozovatelů vodní dopravy“. Zkrátka ministerstvo dává pozor. Kdyby náhodou hloupí rejdaři nakoupili moc lodí a přestalo by se jim vyplácet s nimi jezdit, tak jde ministerstvo do akce. Zjistí poruchu na trhu a začne jednat. Jak? Požádá Komisi evropského společenství, aby naši vnitrozemskou dopravu zregulovalo.

Tajně a bez daně

Respekt již loni upozornil na to, že bez jakékoli ústavní opory se zjevilo nařízení vlády o státem přidělovaných medailích a titulech pro umělce. Letos v zálibě v medailích, jinak tak příznačné pro východní despocie, pokračovalo ministerstvo vnitra. Opřelo svoji vyhlášku o zákon o služebním poměru a medaile uděluje jako „kázeňské odměny“.

Zavedlo takto šest druhů medailí. Dalo si pozor, aby nešlo o „vyznamenání“, to by se nevhodně vměšovalo do role panu prezidentovi. Dokonce zajistilo osvobození medailí v zákoně o daních z příjmů od daně (§ 4 odst. 1 písm. n)). Tak a už se vesele vyznamenává, vlastně „kázeňsky odměňuje“.

Kázeňskou, nezdaněnou medaili takto mohou dostat policisté, hasiči, celníci a další příslušníci bezpečnostních sborů. Nejzajímavější se zdá být medaile pro příslušníky BIS. Tajný agent dostává medaili podle vyhlášky. Vyhláška stanoví, že na medaili musí být vyražen latinský, dostatečně konspirativně vyhlížející text „AUDI, VIDE, TACE“. Asi už jen staří latiníci vědí, že tento text je pouze částí latinského přísloví, které celé zní: „AUDI, VIDE, TACE SI VIS VIVERE CUM PACE. Tedy netoliko naslouchej, pozoruj, ale i mlč, chceš-li v klidu přežít. Hezký vzkaz asi nejen pro odměňované agenty BIS. Zda bude udělování medailí tajným agentům veřejné jako udělování státních vyznamenání na Hradě, či budou dekorováni tajně a zda budou muset i ony medaile nosit tajně, již vyhláška nezmiňuje – stejně tak jako jakým způsobem se bude seznam oceněných zveřejňovat.

Své si užijí tento rok i ti, kdo mají rádi statistiky všeho druhu. Podle vyhlášky o programu statistických zjišťování na rok 2005 jich nás čeká letos rovných 284. Vcelku se není třeba znepokojovat, protože tato sčítání se svým rozsahem a počtem od minulých let výrazně neodchýlí. Jen zaznamenejme, že i v příštím roce zůstane díky „výkazu o drůbeži zem. 3-04“ evidováno každé kuřátko a to čtvrtletně.



Zpátky