Únor 2005

Katarská spojka

Tomáš Vlach

Do Ruska se vrátili dva agenti, kteří zabili někdejšího čečenského prezidenta. Dva agenti ruské rozvědky, kteří byli v loni v červnu v Kataru odsouzeni k doživotí za vraždu někdejšího čečenského prezidenta Zelimchána Jandarbijeva, se vrátili domů. Formálně proto, aby si zbytek trestu (doživotí v Kataru znamená ne méně než 25 let) odseděli v ruském vězení. Muži, o nichž se mluví jako o Anatoliji Bělaškovovi (někdy uváděn jako Jabločkov) a Vasiliji Bogačevovi (někdy Pugačev), ale přiletěli v úplně jiném stylu než běžní trestanci. Vezli se speciálem prezidentské letky, na letišti Vnukovo vystoupili po schůdkách s červeným kobercem a poté byli v konvoji pěti limuzín odvezeni neznámo kam. Podle agentur Interfax a Itar Tass uzavřely oba státy dohodu, že agenti mohou být znovu postaveni před soud, tentokrát ruský. Lze se tedy domnívat, že s přihlédnutím ke všem „okolnostem“ bude jeho verdikt vypadat úplně jinak.

Přitom těsně po vynesení rozsudku nechtěl katarský emír Hamíd bin Chalífa Al Tání o předání Rusů do vlasti ani slyšet. Soud konstatoval, že obžalovaní jednali v rámci plánu připraveného z nejvyšších míst. Ruská strana naopak všechno popírala s tím, že přiznání si vyšetřovatelé vynutili mučením a že její agenti nemají s vraždou Jandarbijeva nic společného. Dnes už naopak nekomentuje nikdo nic. Katarské ministerstvo zahraničí vydalo krátkou zprávu a Moskva k případu odmítá cokoli sdělit.

Doživotí se sluhou

Podrobnou rekonstrukci případu lze nalézt jen na internetové stránce čečenských povstalců www.kavkaz-center.info, která se odvolává na protokoly získané od katarské policie. Podle těchto materiálů šlo o pečlivě naplánovanou akci, která však udivuje jistým amatérismem. Především je tu otázka, proč špinavou práci prováděli v arabské zemi velmi nápadní cizinci slovanského původu a proč ihned po činu nezmizeli ze země.

Podívejme se ale na případ od začátku. Prezident Čečenské republiky Ičkerija z let 1996–97 Zelimchán Jandarbijev se do Kataru uchýlil v roce 2000 – poté, co ruské vojenské akce vytlačily tehdejší čečenskou vládu do ilegality a exilu. Podle Kavkazcentra byl prý delší dobu pod dohledem agenta jménem Jevgenij, který všechny údaje předával prvnímu sekretáři velvyslanectví Alexandru Fetisovovi. Po důkladném zmapování zvyklostí čečenského předáka rozhodlo ústředí Federální bezpečnostní služby (FSB) přikročit k akci. Do Kataru vyslalo agenty FSB (podle jiných ruských médií šlo o příslušníky vojenské rozvědky GRU) Bogačeva a Bělaškova. Ráno 22. ledna přistáli na letišti v hlavním městě Dauhá, ze sousedních Spojených arabských emirátů jim dvě diplomatická auta přivezla nálož a rozbušku.

K atentátu se odhodlali 13. února, když se Jandarbijev jako každý pátek modlil v mešitě. Spolu se sekretářem Fetisovem jednoduše zaparkovali poblíž Jandarbijevova džípu, Bělaškov bez jakéhokoli maskování vystoupil a založil pod něj bombu. Na dálku odpálený výbuch pak zabil Jandarbijeva a utrhl nohy jeho třináctiletému synovi. Při zakládání nálože však Bělaškova vidělo několik lidí, jeden policista si dokonce zapsal číslo auta, které si komando pronajalo. Policie je dopadla pět dní po atentátu (otázkou je, proč do té doby ze země neodjeli). Při výsleších pak popsali průběh celé akce a přiznali, že příkaz k zavraždění vydal ministr obrany Sergej Ivanov. Zatímco Fetisova čekalo díky diplomatické imunitě jen vyhoštění, Bělaškov s Bogačevem se dostali až k soudu.

Tam jim reálně hrozil trest smrti, soudce nakonec vynesl doživotí. List Kommersant konstatoval, že obě strany, Rusko i čečenská diaspora, mohly rozsudek považovat za vítězství. Za smrt čečenského předáka padl podstatně vyšší trest než v jakékoli evropské zemi a přitom se agenti nikdy nedostali do skutečného vězení. Vazbu i trest trávili ve věznici pro VIP, kde měli k dispozici samostatné cely vybavené televizorem, klimatizací i nábytkem a kde se o potřeby vězňů starají sluhové. Po deseti měsících strávených v tomto zařízení byli nakonec vydáni do vlasti.

Každý začátek je těžký

Kauza v podání čečenského serveru vypadá jako amatérský pokus napodobit praktiky izraelského Mossadu a jen těžko uvěřit, že by se agenti dali tak snadno chytit. Dá se spekulovat o třech verzích případu.

První by dávala za pravdu ruské obhajobě, která tvrdí, že Bělaškov s Bogačevem měli sice za úkol shromažďovat informace o čečenském exilu, s vraždou ale nemají nic společného. Provedli ji agenti jiné tajné služby nebo někdo, kdo měl s Jandarbijevem nevyřízené účty například v rámci krevní msty.

Druhá verze předpokládá, že Jandarbijev se stal nepohodlným i Kataru a možná i dalším zemím, protože i přes zákaz (získal útočiště bez práva na politickou činnost) pokračoval v aktivitách na podporu povstaleckého hnutí na Kavkaze. Nahrávala by tomu i Jandarbijevova příslušnost k hnutí wahhábitů, tedy konzervativnímu islámu saúdskoarabského původu, který tvoří nejradikálnější část odboje. Tato větev má blízko k arabským radikálům excelujícím na americkém seznamu teroristických skupin, a ty považuje na světě za hrozbu kdekdo. V první řadě Spojené státy, ale i vůdcové arabských zemí, včetně katarského emíra.

A pak je tu třetí verze potvrzující katarskou obžalobu. Vždyť vydání agentů nebylo zadarmo – předcházely mu návštěvy předsedy ruské bezpečnostní rady Igora Ivanova v Kataru a po propuštění agentů emírovi Hamídovi telefonicky poděkoval sám prezident Vladimir Putin. Kremlu loajální podnikatel Viktor Vekselberg nahlas spekuloval o možnosti postavit v Kataru hliníkárnu za 2,5 miliardy dolarů. To nahrává možnosti, že akci v rámci boje skutečně provedla ruská rozvědka a udělala pár začátečnických chyb.

„Ministr obrany Ivanov i další vládní činitelé poslední dobou prohlašují, že Rusko v případě nutnosti udeří i na základny teroristů v zahraničí – a tohle může být začátek,“ říká Islam Těkušev, který v Praze vlastní nezávislý zpravodajský server www.caucasustimes.com. Podle něj není vyloučeno, že přijdou další akce tohoto druhu proti emigrantům, jejichž aktivity Rusku vadí. Silné čečenské diaspory mají například Turecko, Polsko, Dánsko a Jordánsko. Ruští agenti ale intenzivně pracují na čečenském exilu po celém světě: v USA, arabských zemích i ve většině Evropy, včetně České republiky.

(Respekt, www.respekt.cz)