Únor 2005

Fušerská pohádka o Nově aneb I chytrák se spálí

Petr Zavoral

Příběh televize Nova zdá se končit pohádkovým happyendem. Zpráva týdne říká, že americký mediální magnát Ronald Lauder nejen že byl odškodněn za loupež, kterou na něm před pěti lety spáchal český vyčuránek Vladimír Železný, ale ještě získal nejúspěšnější evropskou komerční televizi zpět, když přihodil pár šupů k desíti miliardám, na něž jsme se složili českému státu. Triumfálně se teď vrací na »místo činu«, posílen o cennou zkušenost se zdejšími podvodníky.

Povím vám ale, že je to pohádka poněkud zfušovaná, protože v mnoha ohledech nectí pravidla tohoto žánru. Tak předně hloupý Honza Železný zůstal hloupým Honzou, nikterak neoslniv chytráckým ostrovtipem. Ten naopak osvědčil finančník Petr Kellner v roli chytrého Honzy, jenž se v klasické pohádce zpravidla nevyskytuje a který navíc vstoupil do příběhu až někdy v jeho polovině. Právě on je ale nakonec oním smějícím se třetím vzadu, neboť z pranice Lauder - Železný vytěžil maximum možného. Také mi do dobré pohádky nějak nezapadá desetimilionová množina okradených poddaných, která podívanou na multimilionářský mač financovala a vyšla z toho zbabraného příběhu zcela naprázdno. Takže hovoříme-li o happyendu, hned dodejme, že jak pro koho.

Přesto se musím přiznat, že já osobně jsem tu svoji tisícovku do nepovedené pohádky investoval docela rád. Svým způsobem to byla story k nezaplacení, a to právě proto, že by nic podobného žádný pohádkář nevymyslel. Ani český, natož pak autor pocházející ze spořádaného světa. Navíc jsem si jako daňový poplatník zocelený postkomunismem uvědomoval, že mne na mnohem víc než tisíc korun přišlo velkoprivatizační tunelářství všeho druhu, z nějž jsem neměl vůbec nic, zatímco tancem kolem Novy jsem se alespoň trochu pobavil.

Pravda, k uspokojení z dobré investice mi ještě leccos chybí, ale našinec se musí spokojit s málem. Nemohu hned chtít, aby zadek velkopodvodníka Železného zahříval jinou lavici než tu v Evropském parlamentu, prozatím mi musí stačit naděje, že co není, může ještě být. Loupeživost chudého intelektuála z Prahy, který se s pomocí lží a podrazů stal jedním z nejbohatších Čechů a po ovládnutí planety Nova si pomalu činil nárok na přivlastnění si vysoké české politiky, nepřestala být předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení. Ani putování doktora Železného z imunity do imunity nemusí být nutně Jobovou zvěstí, že švindl rovnějších zůstane už navždy bez zasloužené odměny.

Dokonce se osměluji k názoru, že je vlastně dobře, že to tenhle bezskrupulózní lhář a podvodník dotáhl až do Bruselu. Evropští poslanci, zastupující v EP civilizované země starého světadílu, tak mohou vidět zblízka a případně si i osahat divokovýchodní individuum, jaké může porodit pouze postkomunistický systém. Jinak by si mohli myslet, že všechny ty zvěsti o tunelářském pseudokapitalismu a podřízenosti práva ostrým loktům nestydatých rychlozbohatlíků na východ od Šumavy jsou jen báchorky nepřejícníků, jimž není co věřit.

To jen my, kteří v postkomunistické žumpě zahníváme již dlouhých patnáct let, můžeme potvrdit, že to, co se na první pohled jeví jako zfušovaná pohádka, je holá skutečnost. Pohádkově na ní může vypadat snad jen to, že někdejší nenápadný tichošlápek ve funkci tiskového mluvčího Pithartovy vlády se na rozdíl od jiných mluvků čehokoli vyšvihl až do výšin, z nichž mohl na rychlokvašené politiky nejen dělat dlouhý nos, ale dokonce je měl časem na vodítku, protože víc než tajtrlíci ze sekretariátů ovlivňují politiku mocná média. Železného úspěch nemá nic společného s americkým snem. Pravda, umožnila ho zčásti jeho nadprůměrná inteligence a schopnost ohlupovat okolí, ale nejpodstatnější měrou se o něj zasloužilo diletantství posttotalitních mocnářů a jejich sklon ne-li přímo podporovat, tedy aspoň tolerovat zasmrádlé aktivity »schopných«.

Vladimír Železný byl a zůstal ztělesněním podvodu. Zkraje své závratné mediální kariéry sliboval uvést na český trh soukromou vzdělávací televizi, na kterýžto projekt vymámil od státu licenci. Místo toho vytvořil chrlič pokleslého škváru bulvárního typu, jehož úspěch byl postaven na diváckém (ne)vkusu půlstoletou totalitní érou zdecimovaného publika. Když tenhle první švindl prošel, nic už nebránilo tomu, aby si na zdejší poměry mimořádný chytrák omotal kolem prstu blbce na všech úrovních. Všichni, mediální radou počínaje a parlamentními či vládními kašpary konče, mu začali zobat z ruky, nejvíc ti, jejichž »morálka« stojí za totéž co Železného čestné slovo. Teď se chytrák spálil, což ale není důvod ke kdovíjakému uspokojení, protože prevíti, kteří mu dopomohli ke slávě a byli slepí k jeho drzé sprostotě, se »tam nahoře« dál těší dobrému zdraví a neutuchající oblibě českého podhradí.

Ani Nova se nestane lepší televizí tím, že ostrouhal tvůrce její ubohosti. Dál nás bude zahlcovat rádoby uměním posledního řádu, jen pořídku přerušovaným pozornost si zasluhujícími filmovými či publicistickými lahůdkami. Což je výsledek, který má do pohádkového konce pěkně daleko, není-liž pravda. Ale jak jsem již byl prve pravil, našinec se musí spokojit s málem. A to málo nám zvěstuje, že snad již končí éra hájení velkopodnikatelského šmejdu s mocenskými ambicemi, která jednak stojí hříšné peníze, jednak České republice vytváří pověst divokovýchodní džungle. Kéž by to byla pravda.

(Annonce)