Únor 2005

Klausovi soucit, senátu úctu

Petr Zavoral

Konečně si mohu zase jednou po dlouhé době okomentovat dobrou zprávu: Senát hodil ve čtvrtek (16. 12. 2004 – pozn. red. CS-magazínu) Václavu Klausovi na hlavu již šestou kontroverzní postavu, jíž chtěl prezident doplnit Ústavní soud ČR. Pozitivní na tom je, že se k tomu odhodlala horní parlamentní komora již obměněná nedávnými volbami, v níž mají senátoři ODS hlavní slovo, a že se tudíž nenaplňují obavy, že celá tato instituce zasmrádne nebezpečnou klausovštinou.

Zbylá část řečené zprávy už tak povzbudivá není. Říká, že hlava státu po předešlých neúspěších při výběru kandidátů na ústavní soudce nikterak nezmoudřela a nadále vytahuje z klobouku figury s podezřelou komunistickou minulostí, podstrkujíc je senátu jako kapsli jedu v pytlíku pralinek. V daném případě šlo o normalizační prokurátorku Jaroslavu Novotnou, která do husákovské KSČ vstoupila v roce 1977, tedy v době nejzběsilejších útoků totalitní moci proti Chartě, a setrvala tam plných dvanáct let. Nebýt tedy listopadu 1989, dodnes by ta úžasná »právnička« zastupovala bolševický stát proti občanům, kteří se vzepřeli rudé zvůli. Tohle panu Klausovi ovšem nevadí. Nestačí mu, že už tak je »nižší« česká justice skrz naskrz prolezlá tzv. starými strukturami, které ještě patnáct let po polopřevratu šikanují, seč mohou, čestné lidi, ještě by tou pakáží chtěl zasvinit ústavní soud!

Nemůže obstát obvyklá výmluva, že každý za komunistů něčím byl, že exsoudružka Novotná osobně nikoho nepředala pomyslnému katovi, nýbrž že ji do zločinecké státostrany přivedl mladický kariérismus. Nikdo přece té ženštině nebrání, aby se v nových podmínkách realizovala v oboru, jejž vystudovala, jenom je prostě eticky nepřijatelné, aby se stala ústavní soudkyní demokratického státu. Prokristapána, kdo už jiný by měl tohle chápat, ne-li prezident republiky?!

Vidíte, a už jsme zase u té morálky, jíž Václav Klaus tolik pohrdá jakožto přežitkem předkomunistické minulosti. Už zase se potvrzuje, že po moralistovi Havlovi se Pražského hradu zmocnil (jak jinak než komunistickým přičiněním) člověk naprosto amorální, který za tento svůj handicap snad ani nemůže. Ano, v tom bychom si snad mohli poopravit názor na tohoto cynického technologa moci: smiřme se prostě s tím, že pojmy jako čest nebo mravnost jsou pod jeho rozlišovací schopností, a doufejme, že páně profesorovo soustavné nadbíhání bolševikům nemá nic společného s obdivem běloruského příkladu, jakkoliv je někdy obtížné tomu uvěřit.

A ještě něco: pokusme se změnit názor na »zbytečný« senát. Ještě sice není úplně nejhůř, ale při pohledu na zoufalce v poslanecké sněmovně, s přihlédnutím ke kvalitám prvního reprezentanta České republiky, nemusí být daleko doba, kdy právě horní parlamentní komora nám zůstane poslední nadějí na uskutečnění sametového snu o slušném právním státě západního typu.

(Annonce)