Únor 2005

Ukrajina: čas kompromisů

Matyáš Zrno

Ústavní reformy otevírají cestu k řešení krize, ale spokojen je s nimi jen málokdo. Prohlášení rakouských lékařů, kteří potvrdili, že opoziční prezidentský kandidát Viktor Juščenko byl otráven dioxinem, znovu nakrátko rozehřálo politickou diskusi na Ukrajině. Ale zatímco se lidé dohadovali, kdo Juščenka otrávil (tajná služba, Janukovyč, Kreml...), na politické scéně došlo k nebývalému kompromisu všech hlavních hráčů.

Kučma couvá

Klíčovou roli sehrál stávající prezident Leonid Kučma, který vyklidil celou řadu klíčových postů. Odvolal generálního prokurátora Genadyje Vasiljeva a na jeho místo dosadil Svjatoslava Piskuna. Ten už jednou v této funkci byl. Musel odejít, když se blížil vyšetření záhadné smrti opozičního novináře Georgije Gongadze. Nyní může dokázat své schopnosti, pokud se mu podaří vyřešit největší tajemství současné Ukrajiny: kdo otrávil Viktora Juščenka?

Krátce nato povolal Kučma na post guvernéra Národní banky Ukrajiny Volodymyra Stelmacha, někdejšího Juščenkova zástupce v době, kdy byl nynější opoziční vůdce šéfem Národní banky. Nakonec odcházející prezident rozpustil centrální volební komisi, jejíž předseda Kivalov tak cílevědomě ignoroval veškeré volební manipulace.

V parlamentu vládní strany navíc podpořily změny volebních zákonů, které by měly znemožnit – nebo aspoň výrazně omezit – volební podvody. Podle nového volebního zákona budou rozpuštěny a znovu zformovány všechny volební komise a absenční hlasování může nyní činit maximálně půl procenta celkového počtu hlasů. Tím se omezí počet „hlasovacích turistů“, kteří organizovaně objíždějí jedno voličské místo za druhým a díky hlasovacímu průkazu mohou všude vhodit svůj hlas do urny. Právě jim se přičítá značná část Janukovyčova zisku z předchozích dvou kol. I hlasování z domova bude výrazně omezeno (pouze na těžce nemocné), takže ve volbách 26. prosince už se nebude stávat, že v některých okresech hlasuje z domova až 30 procent voličů.

Nic ale není zadarmo, a tak i opozice musela činit ústupky. Souhlasila s přijetím balíku zákonů, které výrazně omezují dosud takřka neohraničenou prezidentskou moc. Změna spočívá v tom, že prezident nebude – jako je tomu nyní – jmenovat všech 17 členů kabinetu, ale pouze premiéra, ministra obrany a zahraničí. Vůli parlamentní většiny musí prezident akceptovat a nemůže jako dřív podle libosti odvolávat jednotlivé ministry. Prezidentovi ale zůstává právo rozpustit parlament, pokud není schopen vybrat vládu do 60 dnů, a opozici se podařilo ubránit i důležité právo jmenovat mocné oblastní guvernéry.

Boj o prezidentské pravomoci dává tušit, že Janukovyč se už smiřuje s tím, že v klání s Juščenkem podlehne, a chce proto, aby příští prezident byl co nejslabší. Není divu, že pro část opozice je dobrovolné omezení budoucí moci nepřípustným ústupkem. Především „železná lady“ oranžové revoluce a Juščenkova pravá ruka Julia Tymošenková kompromis rozhodně odmítla a její frakce hlasovala proti. Možná jde jen o hru na „hodného a zlého“, kde Juščenko je tím hodným, Tymošenková tím zlým a společně se snaží zahnat Kučmu do kouta. Nicméně, i tak jsou ústavní reformy obrovským krokem vpřed. Podle řady komentátorů znamenají přechod od autoritativního prezidentského režimu ke standardní demokracii s vyváženou dělbou moci.

Janukovyč sice tuší porážku, ale flintu do žita nehází. Pokouší se získat body tím, že se na poslední chvíli distancuje od zkorumpovaného a nepopulárního Kučmova režimu – což nevyznívá příliš přesvědčivě. Kučmovi vyčítá, že nenechal rozehnat demonstrace, a v rozhovoru pro milánský deník Corriere della Serra dokonce mluvil o nutnosti bojovat proti starému režimu (jehož část je prý maskována jako opozice). Přes všechny spory, a dokonce i otevřenou kritiku, se ale Janukovyč nadále těší přízni Kučmova establishmentu, což dokazuje i podpora Kučmovy sociálnědemokratické strany Ukrajiny (vedené šéfem jeho kabinetu Viktorem Medvedčukem) Janukovyčovi.

Ten se snaží získat alespoň nějak hlasy i ze západní Ukrajiny, která je baštou opozice, a sáhl proto k překvapivému kroku – šéfem svého volebního štábu jmenoval Tarase Chornovila, syna jednoho z nejznámějších ukrajinských disidentů Vjačeslava Chornovila (zahynul za záhadných okolností při autonehodě v roce 1999). Vzhledem k pověsti, které se Janukovyč na západě země těší (proruský gangster, zločinec…), mu ale tato kosmetická změna nejspíš příliš nepomůže.

Rusko vrací úder

O Ukrajinu se ale nebojuje jenom na Ukrajině. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov se nechal slyšet, že Západ využívá Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE, která na Ukrajině monitorovala volby) jako prostředek k posílení svého politického vlivu v postsovětských státech. Ruský prezident Putin to řekl ještě jasněji: „Tahle země mluví celá rusky, jak na západě, tak na východě. Bez přehánění mohu říci, že každá rodina má nějaké příbuzenské vazby na Rusko, a proto všechno, co se zde děje, nás velmi znepokojuje a je to tématem ruské vnitřní politiky“.

„Ruská politika to zkrátka vidí jednoznačně: oranžová revoluce je promyšlená operace USA s cílem eliminovat současný režim na Ukrajině a nahradit ho prozápadním vedením, zpřetrhat vazby k Rusku a udělat z Ukrajiny přední výspu Západu na ruských hranicích,“ vysvětluje Dmitri Trenin z Carnegie institute v Moskvě. A dodává: „Jestli to je, nebo není pravda, je záležitost k diskusi. Ale Rusové to tak cítí a nejsem si jist, jestli si to ve Washingtonu uvědomují.“

(Respekt, www.respekt.cz)