Březen 2005

Štvanice na Valérii Pužovou

Eliška Bártová

S požehnáním primátora se v Českých Budějovicích chystá zločin. Čtyřletá Irenka fouká pro mámu píseň na harmoniku a chumel jejích sourozenců se stejné mámě choulí pod stolem u nohou. Valérie Pužová (33) vychovává celkem devět potomků. Tyto dny jsou ale zřejmě poslední, které tráví pohromadě. Sociální pracovnice se totiž rozhodly děti matce odebrat. Příběh, na který minulý týden upozornily Lidové noviny, nabízí odpověď na čím dál tíživější otázku: Proč tady vlastně každý rok končí tisíce dětí v dětských domovech, přestože většina má milující a starostlivé rodiče.

Opravdová láska

„Na paní Pužovou jsme vedli spis od chvíle, kdy se jí narodilo první dítě,“ říká vedoucí sociálního odboru magistrátu Pavla Mikšátková. „Protože ho měla v sedmnácti a protože patří k té skupině lidí, která nekontrolovaně a neustále rodí děti. Ale tehdy jsme neměli legislativní sílu, jak to řešit. Mohli jsme jen občas dělat tytyty.“ Pak se stalo, že otec početné rodiny onemocněl cukrovkou a přestal pracovat. Důsledkem toho rodinné účty občas sklouzly do minusu a Pužovi zůstávali dlužit za nájem.

Loni v červnu pak při oslavách dětského dne došlo k prvnímu otevřenému střetu. Jedno z dětí Pužových si vzalo coca-colu a upomínkový předmět, které tam volně ležely. Pracovnice městského úřadu ho ale při tom chytily, zbily a mrštily s ním o zeď. Otec, který to viděl, se vrhl bránit své dítě a zavolal policii. „Nakonec byly naše dámy na přestupkovém řízení pokárány, že neadekvátně chránily majetek nevalné ceny,“ říká rozhořčeně náměstkyně města pro sociální věci Vlasta Bohdalová (ČSSD).

Po této srážce nabraly události rychlý spád: už za pár dnů město vystěhovalo rodinu z obecního bytu do ubytovny pro neplatiče. Dluh za nesplacené nájemné během deseti let činil kolem dvou set tisíc. Manželé s 9 dětmi od jednoho do patnácti let se museli natěsnat do jedné místnosti 2x4 metry s kuchyní, vzdálené od obchodů, škol a úřadů několik kilometrů, to vše za nájem o tři tisíce korun vyšší než dosud.

A úřad konal dál. „Zeptali jsme se ve škole, zda mají nějaké neomluvené hodiny. A měly. V tu chvíli nám pomohl nový zákon, který nám dal možnost sankce: hned jsme jim proto zastavily přísun sociálních dávek,“ popisuje paní Mikšátková. Do toho náhle zemřel otec rodiny. Kvůli zastaveným dávkám a výdajům na pohřeb nemá matka po tři měsíce na zaplacení nájmu v ubytovně. „Krátce po smrti muže přišla paní ze sociálního s tím, že dávají návrh na odebrání dětí, protože dlužím na nájmu,“ říká paní Pužová. „Vystrašili děti tak, že se pak bály chodit do školy, aby je odtamtud sociálka neodvedla.“

Přestože dluh za nájem v ubytovně paní Pužová splatila, sociální pracovnice na svém návrhu odebrání dětí dodnes trvají. „Proč? Podívejte, nedocházka do školy stále trvá, i když omluvená, a špatná hygiena a navíc to živelné přivádění dětí na svět,“ říká náměstkyně Bohdalová. „Těžko popsat, co jsem na ubytovně, kde žije, viděla. Oni tam spí na palandách po dvou, pod tím halda prádla na žehlení, prostě hrozný nepořádek,“ popisuje paní Miklušáková svoji jedinou návštěvu. „Ano, ona má ty děti ráda,“ doplňuje ji náměstkyně Bohdalová. „Ale po svém, opravdová láska vypadá úplně jinak. To by děti nedovedla do takové situace, že musí bydlet na ubytovně, kterou ani nedokáže zaplatit.“

Termín soudu o odebrání ještě není znám, jeho pravděpodobný výsledek už ano. „Místní sociální pracovnice jsou zkušené a odvádějí kvalitní práci. Takže jen výjimečně nevyhovíme jejich návrhu,“ říká soudce okresního soudu Petr Mazanec, který dostal věc k vyřízení. Sociální pracovnice mají i podporu vedení města. „Když jsem viděl, v jakém prostředí rodina žije, tak je řešení jasné – ústav,“ říká primátor Miroslav Tetter (KDU-ČSL). „A dál se o tom odmítám bavit.“

Už toho mám dost

„Děti Pužových nikdy nebyly týrané nebo hladové. A to, že je teď chtějí matce odebrat, je špatně. Proč jí místo toho raději nepomohli, proč jí nějak neulehčili?“ ptá se dětská lékařka Marie Hřídelová, která sama do rodiny dochází, aby – jak říká – „paní Pužová při všech svých starostech nemusela ještě cestovat za mnou“.

Podle odborníků měly sociální pracovnice v tomto případě několik možností a povinností, jak rodině pomoci – od nabídky placené pomocnice v domácnosti přes pomoc se zpracováním rodinného rozpočtu až po radu, jak postupně umazat dluh. „Třeba tím, že budou příspěvek na bydlení rovnou posílat na zaplacení nájmu,“ říká Věra Bechyňová ze sdružení Střep, které se už několik let snaží vracet děti z dětských domovů zpět do rodiny. „A jestliže kritizují matku za nedokonalý úklid, tak by se nejdříve měly podívat na to, kolik času paní Pužové vůbec na úklid může zbývat, když musí ráno rozvést děti do třech škol, pak se vrátit zpět na ubytovnu uvařit a zase vyzvednout děti ze školy, nakoupit a ještě oběhnout úřady a uvařit večeři. To je nemožné zvládat bez pomoci. A pokud hovoří o nevhodné hygieně v bytě, tak je třeba říci že jedna místnost pro takový počet dětí prostě zdejší hygienické normy splňovat nemůže.“

Českobudějovické sociální pracovnice debatu o pomoci odmítají. „Nevím, co všechno jí naše pracovnice nabízely, pomocnici by ona určitě nechtěla. A každopádně zacházíte do detailů,“ říká paní Mikšátková. „Takže já už toho mám dost.“

Podle odhadů odborníků ze čtyř tisíc dětí, které v Česku ročně končí v dětských domovech, jich 97 % pochází ze sociálně slabé či chudé rodiny, které se místo pomoci dostalo – podobně jako paní Pužové – pouze represe. „Nelíbí se mi to, je to příšerné. Ale sociální pracovnice spadají pod krajské úřady a my s tím nemůžeme nic dělat,“ říká k tomu šéfka ministerského odboru pro rodinu Michaela Marksová-Tominová. „Jediné, co nyní – tři měsíce po nástupu do této funkce – mohu slíbit, je, že co nejdřív uspořádám kulatý stůl, kde by pracovnice a zástupci neziskovek hovořili o tom, jak tuto situaci zlepšit.“

Naději pro paní Pužovou tak přináší pouze úřad ombudsmana. „Začnu se tím zabývat co nejdřív,“ říká ombudsmanova zástupkyně Anna Šabatová. „Protože to rozhodnutí je ještě možné zvrátit a zachránit tak osud jedné rodiny.“

(Respekt, www.respekt.cz)