Březen 2005

Václavák: Špatná adresa

Tomáš Čechtický

Václavské náměstí v Praze je mytický prostor. Kdykoliv český stát dospěje na dějinnou křižovatku, občané se srotí u koně. Historici dobře vědí, proč právě tam. Je to srdce země, z pohledu starých Slovanů sněmovní místo. Jak dnes vypadá? Kdo vlastní paláce, jež je ohraničují? Dnešní Václavák, to je luxus i šmíra; patří převážně Čechům.

Když se staří Slované stěhovali za obživou či bezpečím, přenášeli do nového domova symboly, říká historik Dušan Třeštík. Oheň, popel z krbu, vyřezávané sloupky, v nichž sídlí předkové neboli dědkové. Domov se utvářel od středu, jímž mohl být právě dědek. Prostor v jeho těsné blízkosti měl největší bájnou sílu, byl útulkem před protivenstvími.

Srdce českých zemí tvoří Praha, srdcem Prahy je Václavské náměstí, srdcem "Václaváku" dědek, svatý Václav. Pod jeho sochou šly dějiny: říjen 1918, květen 1945, srpen 1968, listopad 1989. Po dvou hokejových vítězstvích nad SSSR v roce 1969 se tam skandovalo: Nevadí, že není zlato, ty dva pátky stály za to! Podstatu půtek s policií vysvětluje Třeštík takto: "Kdykoli se lidé srotí pod svatým Václavem a policisté na ně dotírají, je to symbolický boj o kontrolu nad srdcem státu."

Obraz Česka

Dnešní Václavské náměstí skýtá neveselý pohled, zvláště večer. Turisty obtěžují naháněči, kteří nabízejí návštěvu diskotéky nebo erotického salonu. Bezdomovci loudí drobné, sehrané týmy kapsářů se vydávají na lov. Jiří Šimáně míní, že náměstí je smutným obrazem české společnosti. Ví, co říká. Za totality pracoval v budově Strojexportu (č. 802) s kinem Blaník v pasáži. Nyní je spoluvlastníkem protějšího domu č. 815 a firmy Unimex Group, která zde sídlí. "Politikům a magistrátním úředníkům doporučuji výlet Václavským náměstím po desáté hodině večerní. To by je vrátilo do reality. Byli by očitými svědky toho, že stát není schopen zajistit pořádek a bezpečí. Policie by měla přitvrdit, a to okamžitě," říká Šimáně.

Palác z roku 1839 koupil se společníkem v roce 1997 od restituenta. Nechce prozradit za kolik, ale jen rekonstrukce prý stála sto milionů korun. V celé budově žil jediný člověk, osamocená stará paní. Každou chvíli netekla voda, nesvítilo světlo, nešla elektřina. "Dům měl narušenou statiku, byl úplně vybydlený. Naštěstí jsme nevykopali žádného indiána, jinak bychom měli problémy s archeology a stavělo by se ještě teď," tvrdí Šimáně.

Václavské náměstí dnes není dobrá adresa. Podnikatel tak soudí podle obtížného pronajímání bytů v domě, který nechal postavit ve vnitrobloku. Jde prý o luxusní bydlení, ovšem po bytech o ploše 160 čtverečních metrů s garážemi "za směšně nízký nájem padesáti tisíc korun měsíčně", jak říká, nikdo příliš netouží. Na Václavském náměstí jsou mizerné obchody, špatně se tam parkuje, je tu nebezpečno a restaurace pro turisty jsou spíš nižší kategorie, vypočítává "starousedlík" Šimáně.

(kráceno)

(Týden)