Březen 2005

Magie hákového kříže

Bohumil Doležal

Britský princ Harry šel na maškarní bál v nacistické uniformě ozdobené hakenkrajcem. Schytal to pak ze všech stran. Všeobecné rozhořčení zachvátilo celou Evropu jako španělská chřipka. Všichni se v něm navzájem solidarizovali a nikdo si nevšiml, že je na tom něco nepřirozeného.

Rozhořčení má jakési pochopitelné jádro. Stejnou vlnu nevole by bylo vyvolalo, kdyby princ šel na ples v mundúru heftlinga z nacistického koncentráku, s našitou Davidovou hvězdou. Musím se přiznat, že mně osobně by to vadilo daleko víc. Jsou věci, které není slušné zlehčovat. Druhá světová válka a to, co ji provázelo, je zjevně dosud pociťována příliš živě a bolestně. Kdyby si byl princ Harry zvolil kostým čekisty nebo rudého maršála, nikomu by to nevadilo. Ani v Británii, pro niž je to exotikum, ani u nás (pro nás to exotikum zase natolik není).

Zásadní rozdíl mezi maškarou nacisty a např. maškarou bolševika, jak se z rozhořčených reakcí médií zdá, je v předpokladu, že s maskou nacisty se nositel ideově nebo aspoň emocionálně identifikuje. Proč se to předpokládá?

Evropané věří, že v tomto případě symbol vyvolává ideu, která ho zrodila. Německá liberální poslankyně EP s horlivostí šplhounského premianta ve škole demokracie iniciativně navrhuje postavit v EU mimo zákon všechno, co lze považovat za oslavu nacismu. Jako by šlo o čáry a kouzla, schopná přivést znovu k životu příšeru, která se těmi symboly zdobila.

Podobá se to trochu víře v upíry. Zde cítí Evropa jedno z největších nebezpečí: to, co bylo v roce 1945 poraženo, nezcepenělo, jenom spí. Každou chvíli se může vzbudit a začít znovu řádit.

Je to ale reálné? Nacistická ideologie se totálně zkompromitovala. Hlásí se k ní v evropských zemích pár primitivů. Někteří z toho vyrostou. Někteří se k ní hlásí proto, že ji celoevropská hysterie dělá přitažlivější.

Vypadá to, jako by Evropa měla ze způsobu, jak se vypořádala s nacismem, špatné svědomí. Pak se věci jeví v nereálných proporcích. Evropa bojuje jako s největším nebezpečím s vlastní mrtvou minulostí a stává se bezbrannou pro nová a velmi živá nebezpečí, jež se na ni valí ze všech stran.

(www.bohumildolezal.cz)