Březen 2005

Ruští veteráni vyšli do ulic

Jakub Dospiva

Vladimiru Putinovi zmrzl úsměv, jeho popularita taje v protestech seniorů. Takový výbuch nespokojenosti Rusko v Putinově éře ještě nezažilo. Statisíce seniorů s transparenty a zaťatými pěstmi v posledních třech týdnech plní ulice desítek měst po celé zemi a z plných plic spílají vládě i prezidentovi, na něhož dosud nedali dopustit. Od prvního ledna totiž začal platit zákon, který penzistům, válečným veteránům, invalidům a zasloužilým občanům – celkem skoro čtyřiceti milionům obyvatel – odňal řadu důležitých výhod, na něž byli po desetiletí zvyklí. Značná část z nich přitom dlouhodobě žije na hranici chudoby. Když nové opatření jejich situaci ještě zhoršilo, vyšli rozhněvaně do ulic.

Sociální Beslan

Nekonečná kolona aut se pomalu sune v mrazivém vzduchu po Leningradské silnici centrem městečka Solněčnogorsk severozápadně od Moskvy. Více než polovinu ulice blokuje dav starých lidí, zuřivě mává rudými prapory a křičí. Milicionáři v šedomodrých uniformách domlouvají rozhořčeným „bábuškám“ a snaží se seniory dostat na chodník.

O podobné obrázky není v Rusku v posledních týdnech nouze. Spatřit je bylo možné snad v každém větším městě a samozřejmě také v Moskvě a Petrohradě, kde jeden člověk zemřel pod koly auta pokoušejícího se projet demonstrací. Blokáda hlavních ulic se během několika dnů stala jedním z hlavních prostředků boje ruských seniorů za zlepšení životních podmínek.

Lavinu protestů odstartovala vládní reforma, jejímž cílem bylo ulevit přetíženému státnímu rozpočtu, a sáhla proto na nejrůznější výhody, kterým se po dlouhá desetiletí těšila ohromná skupina obyvatel – vedle důchodců a vysloužilců například také vojáci a policisté. Jejich bezplatné léky, telefonování, jízda městskou dopravou a každoroční pobyt v lázních samozřejmě vydatně pouštěly žilou eráru, a kabinet premiéra Michaila Fradkova se proto rozhodl ušetřit a nahradit rozsáhlý systém úlev doplatkem k penzi. Záhy se ovšem ukázalo, že zvýšení penze o dvě nebo tři stovky rublů ani zdaleka nemůže chudým důchodcům kompenzovat odebrání všech dosavadních nároků, a ti se proto začali cítit podvedeni.

Výbušných nálad penzistů se ale rychle chopila politická opozice. Na pomoc jim přispěchalo vedení liberální strany Jabloko, hladovku v parlamentu za zrušení zákona drželo dva týdny také několik poslanců pravicové strany Vlast a tradičně se pak protestů účastní i radikální neparlamentní nacionální bolševici a mnoho dalších malých uskupení, která se snaží zaujmout veřejnost.

Stranou samozřejmě nezůstávají ani komunisté. Jejich vůdce Genadij Zjuganov okamžitě označil reformu za „sociální Beslan“ a jím vedení poslanci ve Státní dumě (dolní komoře parlamentu) už iniciovali diskusi o dalším osudu vlády. Opřít se přitom mohou o širokou podporu mezi obyvatelstvem – dvě třetiny Rusů totiž mají podle průzkumů za to, že kabinet pracuje špatně.

Ministry neváhal zkritizovat ani prezident Putin. Poté, co jeho popularita začala v průběhu ledna povážlivě klesat, na jednání vlády prohlásil, že reforma je sice nutná, měla však být provedena tak, aby nezhoršila postavení nejchudších občanů.

Reforma přes palubu

Kabinet Michaila Fradkova tak razantní odpor zjevně nečekal a působí značně zaskočeným dojmem. Ministr zdravotnictví a sociálního rozvoje Michail Zurabov i jeho kolega z resortu financí Alexej Kudrin už si před několika dny veřejně nasypali popel na hlavu a rychle oznámili, že vláda letos zvýší penze o dva měsíce dříve, než plánovala, a že jejich růst bude o 10 % vyšší, než bylo avizováno. Základní část důchodu by se tak už v březnu měla zvednout z dnešních šesti set padesáti na devět stovek rublů.

Spolu s tím začal navíc kabinet také nevybíravě tlačit na místní správy, aby ze svých rozpočtů začaly dotovat zachování alespoň některých výhod. Nemálo radnic přitom už toto volání vyslyšelo. Většina z nich poté, co jejich sídlo oblehl dav revolučně naladěných zasloužilých občanů.

Vláda už reformu zjevně hodila přes palubu a snaží se teď především stůj co stůj uklidnit situaci. Hesla z demonstrací jako „Putina do výslužby“ nebo „Fašističtí vrazi starých lidí“ totiž ohlašují změnu nálady velké části veřejnosti. Z nedávno ještě téměř nedotknutelného prezidenta se stává terč ostré kritiky.

Pro Putina je to nepříjemná komplikace v jeho snaze o posílení vlastní moci. Vysokou podporu veřejnosti totiž nutně potřebuje jako páku na nespokojené politiky, kteří se staví proti jeho politickým reformám. A právě veřejná podpora je to, co ruský prezident kvůli nezvládnuté sociální reformě Fradkovovy vlády ztrácí.

Podle průzkumů jej na konci ledna podporovalo jen 42 % občanů Ruska, což je nejméně od počátku jeho vládnutí v roce 2000. Se současnou politikou jsou navíc nespokojeni čtyři z pěti vysokých vojenských důstojníků a rozladěná je i milice, jejíž příslušníci rovněž přišli o výhody, a jeví proto nyní pramalou ochotu zasahovat proti demonstracím stejně postižených spoluobčanů.

Nejnepříjemnější je přitom pro Putina fakt, že ztrácí podporu přesně těch skupin obyvatel, na které se až dosud mohl spolehnout. „Hochu, já bojovala ve Velké vlastenecké,“ říkala stará žena z venkova minulý týden milicionáři, když ji nechtěl zadarmo pustit do moskevského metra. „A koho jste volila? Putina, viďte?“ odtušil mladík v uniformě. „No jeho, našeho. Koho jiného?“ „Tak vidíte, matko. Přestaňte se hádat a jděte si pro lístek. A příště přemýšlejte hlavou,“ dodal policista.

Dnes proti Putinovi nevystupují finanční oligarchové a ekonomové, znepokojení vysokými daněmi a stagnací bankovního trhu. Za protesty nestojí ani političtí liberálové, kterým vadí omezování veřejného prostoru a občanské společnosti. Nebouří se novináři, varující před plíživou cenzurou. Do ulic vyšli „prostí Rusové“, kteří přes osobní chudobu tradičně věří v Rusko jako velmoc a v silnou hlavu státu, která vše potřebné zařídí.

(Respekt, www.respekt.cz)