Březen 2005

Protestovat proti zlu

Adam Drda

Vina za židovský osud nezačíná v Osvětimi, nýbrž na cestě, která k ní vedla. Začíná nejpozději u žlutých hvězd, přišitých na kabátech a okolím tiše nebo nadšeně akceptovaných, u krádeží majetku, u zákazu pro Židy chodit do určitých veřejných míst a jezdit v dopravních prostředcích, u norimberských zákonů a u jednání s Hitlerem poté, co byly přijaty.

Jak bylo možné tolerovat tohle? Jak bylo možné zajít v nelidskosti tak daleko? Jak to, že se většina společnosti nejen v Německu, ale i v okupovaných zemích (čestnou výjimkou byli Bulhaři a Dánové) nevzbouřila proti tomu, že jejich sousedé kamsi mizí, že jsou náhle společensky degradováni? Jak to, že odboj nenapřel všechny síly k záchraně těch, kteří při perzekuci přicházeli první na řadu? Povinnost, která z šóá pro dnešního člověka plyne, je tedy úzkostlivě chránit právo, čest, svobodu a majetek svého bližního. Řečeno pateticky, ale pravdivě, být připraven protestovat, je-li sebeméně ohrožen a omezován, případně nasadit život za něj a tím pádem i za sebe.

Je sice morální a patřičné mluvit o hrůzách nacismu, ale je krajně nejasné, zda dnešní Evropané dovedou pro ideál svobody a rovnosti nasadit vlastní existenci. Ať se nám to líbí nebo ne, žijeme v kultuře ovládané sobectvím, relativismem, touhou oddálit stáří a smrt, co nejdéle to jde, užívat si život naplno a pokud možno řešit nebezpečí úkrokem stranou. Svět se přitom globalizoval a sousedy jsou i ti, kdo trpí v diktaturách na jiném kontinentu. Jejich utrpení je třeba mít na paměti, poukazovat na ně, vznášet je na mezinárodním politickém fóru jako kardinální otázku. V praxi to například znamená provádět zahraniční politiku, která usiluje o dodržování lidských práv vždycky a všude – a nikoli jen tam, kde z toho úsilí nebo z eventuálního pádu diktatury bude něco mít. Politiku, která zcela zřetelně rozlišuje mezi dobrem a zlem.

Příště na Blízkém východě

Antisemitismus nezmizel, jen je tu v nové, maskované podobě antisionismu, jemuž dnes čelí (a zčásti podléhá) euroatlantická civilizace. Antisionismus a nenávist k Izraeli v sobě nese všechny znaky staré nenávisti: doprovází ho příslušné teorie spiknutí, fanatická islamistická ideologie a příslušné ústupky jejím teroristickým nositelům. Nacismus, proti kterému se Evropa dodnes sjednocuje, chtěl Židy vyhladit a ovládnout svět. Dnešní islamističtí fanatici, proti kterým se Evropa sjednotit nedokáže, je chtějí „zahnat do moře“ a ovládnout svět rovněž. Bylo by strašlivé, kdyby se příští Osvětim nacházela na Blízkém východě.

(Respekt, www.respekt.cz)