Březen 2005

Kurt Wilfer: zločinec ve službách StB

Jan Gazdík

Nacističtí agenti plnili ještě před rokem 1989 úkoly komunistické tajné policie. Nacističtí agenti, jejichž udání přivedly tisíce českých vlastenců do sekyrárny pankrácké věznice či vyhlazovacích táborů, se po druhé světové válce zhlédli v jiném „poslání“. Přijali nabídku StB, jíž se až s vášnivým zaujetím chopili: pronásledování odbojářů, a zejména židů, považovali vždy za svůj „svatý úkol“.

Pro Rudolfa Slánského, nedávného velvyslance Česka na Slovensku, to bylo notné překvapení. Nacistický tajný agent Mirko Potužník, jehož po válce „převerbovala“ StB, na něho donášel ještě nedlouho před rokem 1989. Slánský byl režimu nepohodlný jako disident i jako žid. Český fašista Potužník byl jedním ze stovek agentů, jehož v letech nacistické okupace řídil šéf pražského Sicherheitsdienstu (SD - nacistická tajná služba) Kurt Wilfer.

Wilfer je dosud nejvýznamnějším pohlavárem nacistických tajných služeb, o němž až nyní vychází najevo, že jej získala i StB. Přešel k ní i s rozsáhlou sítí několika set agentů - provokatérů. Některé jako válečné zločince udal, takže skončili za mřížemi, jiné přiměl ke spolupráci s novými pány.

„Svatý úkol“ českého fašisty

Léta „spícího“ Wilferova agenta Mirko Potužníka komunistická tajná policie „oživila“ počátkem osmdesátých let při akci „Simeon“ vedené proti disidentu Rudolfu Slánskému. StB si na Potužníka vzpomněla i proto, že pracoval se Slánským v jednom podniku a shodou náhod měli oba i chaty ve stejné obci.

Ve studii archivu ministerstva vnitra se píše: „Bývalý fašista Potužník, aktivní člen Československé strany lidové, nositel stříbrné medaile za rozvoj Prahy z roku 1980 s velkou ochotou přijal úkol proti synovi Rudolfa Slánského. Projevil mimořádnou ochotu jej 'nabourat a spolupracovat s orgány'...“

Rudolf Slánský, sledovaný nacistickým a poté komunistickým agentem Potužníkem, byl včera zaskočen: „A takový to byl slušný pán. Překvapuje mne, že byl v SD. Nevyzvídal totiž, k ničemu mne nenutil. Říkáte, že stačilo, aby kolem mne slídil? Asi máte pravdu, ale já jsem se jako disident pečlivě vyhýbal jakýmkoliv politickým řečem či diskusím. Netuším, čím jsem mohl být pro pana Potužníka zajímavý. Možná si jen v očích StB, která mne sledovala, zvyšoval svou cenu.“

Ze zločince lovcem nacistů...

Na přeběhnutí šéfa pražského SD KurtaWilfera ke komunistické tajné policii i s rozsáhlou sítí nacistických agentů přišel nedávno zcela náhodou historik Dalibor Státník z archivu ministerstva vnitra: „Něco o letech nacistické okupace vím, ale vůbec jsem netušil, kdo KurtWilfer je. Náhodou jsem při studiu spisů StB narazil na protest majora Jana Kadlece, že považuje za neúnosné, aby tajná policie spolupracovala s nacistickými zločinci, jako je prý například Kurt Wilfer.“

Kadlec se ohrazoval i proti tomu, že „StB spolupracuje s bývalými fašisty, konfidenty a gestapáky, protože je vydírá kvůli válečným zločinům. Mnozí z nich ale s StB spolupracují s nadšením, protože udávání a špiclování je smyslem jejich života a příliš nerozlišují, pro koho a proti komu pracují,“ protestoval major Kadlec.

Jaké bylo Státníkovo překvapení, když zjistil, že Wilfer má v archivu vnitra založen spis pod označením H677, z něhož vyplývá, že se jako bývalý šéf pražského SD zavazuje za úplatu ke spolupráci s StB. V komunisty pečlivě tajeném spisu H677 stojí, žeWilfer se po vypuknutí Slovenského národního povstání zúčastnil i se svým agentem Františkem Eliáškem speciálních protipartizánských akcí, při nichž byly povražděny stovky nevinných civilistů.

Eliášek byl po válce jako zločinec popraven. Jeho šéf přešel ke komunistické StB.

... i legendou pro filmaře

Wilfer se na přelomu padesátých a šedesátých let stal téměř uctívanou legendou. Nebyl jen zdrojem informací pro StB, ale i pro historiky či filmaře. Pomáhal StB vypátrat unikající nacistické zločince (své bývalé agenty), byl několikrát vyslán na tajnou misi do západního Německa a jako špiona ho StB v roli řidiče propašovala na americké a posléze i francouzské velvyslanectví v Praze.

V únoru 1962 jej dokonce v doprovodu historika Ústavu dějin československé armády navštívil režisér Otakar Vávra „za účelem zjištění podrobností pro film o teroru, který následoval po atentátu na Reinharda Heydricha“. Wilfer filmaře kritizoval za to, že „filmy s okupační tematikou nejsou dělány věrohodně a že je v nich zkreslována role nacistických složek“. On jim prý poradí, jak natočit věrohodný dokument.

Vávra se však na nic nepamatuje: „Jména Wilfer či Havlíček mi nic neříkají.“ Agent StBWilfer si totiž dal stejné krycí jméno jako v dobách, kdy šéfoval pražské SD: Otto Havlíček.

Nacisté na svobodě, odbojáři ve vězení

Protesty majora StB Jana Kadlece, že komunistická tajná policie spolupracuje s nacistickými zločinci, měly nakonec úspěch.Wilfer, bývalý šéf pražského SD a válečný zločinec, naposledy dělník v kamenolomu, bytem Pecka čp. 88, byl v roce 1966 odsouzen k deseti letům vězení. Už v 1971 jej však komunisté pustili do západního Německa. Nepřítelem číslo jedna se totiž stali pravicoví oportunisté.

„Jako historik se musím občas s lecčíms smířit. Komunističtí pohlaváři se každý rok při výročí vypálení Lidic dojímali nad tímto zvěrstvem nacistů. Titíž hodnostáři ale propouštěli zločince, kteří se na vyhlazení vesnice podíleli - tohle nikdy nepřekousnu,“ říká historik Vojtěch Šustek.

(MFDNES)