Březen 2005

Uznání za pomoc židům se žena dočkala až nyní

Jan Gazdík

Přímo „pod nosem“ zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (i s rodinou bydlel v břežanském zámečku) pomáhala za války tehdy šestnáctiletá Helena Vovsová zajatým židům. Český stát ji přesto deset let odmítal uznat účast v protinacistickém odboji. Změnilo se to až nyní.

Historici dlouho marně namítali, že Vovsová riskovala stejně jako lidé, kteří se nacistům postavili se zbraní. „Kdyby ji přistihli, považovali by to za sabotáž nařízení okupační správy. Trest byl jediný - smrt. Nechápu, proč úředníci ministerstva obrany váhali uznat paní Vovsové účast v odboji,“ namítá ředitelka Institutu Terezínské iniciativy Jaroslava Milotová.

Helena Vovsová, které je dnes sedmdesát devět let, nynější verdikt uvítala. „Já to ale nedělala kvůli výhodám. Ti chudáci trpěli hladem, proto jsem jim nosila jídlo a léky. Nikdy jsem neprahla po metálech.“ Vovsová může nyní žádat o přilepšení k důchodu, a pokud si to bude přát, stát ji zdarma poskytne i lázně.

Zdeněk Carda z ministerstva obrany přiznal, že desetileté vyřizování žádosti je neúnosné. „Ale věřte, že nebylo v našich silách s tím něco dělat. Na tisíce žádostí o potvrzení v protinacistickém odboji jsme tu donedávna byli jen čtyři.“

Ve prospěch paní Vovsové svědčil poté, co o jejím případu psala loni MF DNES, i režisér Milan Šteindler, jehož tatínek jako žid otročil rodině Heydricha. „O paní Vovsové mi vyprávěl. Nebojovala sice se zbraní, ale já ji považuji za hrdinu. Bratři Mašínové naopak bojovali, a pro tento stát hrdiny nejsou - nerozumím tomu.“

(MFDNES)