Březen 2005

Aspoň neztratit stopu

Marek Hudema

Nekomplikujte nám příjem sociálních dávek. Konečně to někdo řekl nahlas: Dohnat a předehnat Ameriku Evropa prostě nedokáže, hospodářství stagnuje, nezaměstnanost roste. Obyvatelé starého kontinentu si užívají příliš štědrou sociální síť, úřady příliš komplikují podnikání a Brusel k tomu vydává tisíce stran bezzubých prohlášení, která stejně nikdo nečte. Tak vypadá podle nového předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa současná diagnóza kontinentu.

Barroso minulou středu (02. 02. 2005 – pozn. red. CS-magazínu) v Evropském parlamentu představil svůj lék. Propříště méně velkolepé rétoriky, EU se musí soustředit hlavně na snížení nezaměstnanosti. Evropané musí více pracovat, více podnikat, více bádat a starat se sami o sebe. Podle mnohých komentátorů se zkrátka bývalý portugalský premiér snaží obrátit „starou“ Evropu aspoň trochu doprava.

Internet místo másla

Nadnesené závěry summitu EU v Lisabonu v roce 2000, podle kterého se měla Evropa do deseti let stát nejsilnější světovou ekonomikou, padly pod stůl. Vždyť hospodářství Evropské unie roste okolo 2 % HDP ročně, zatímco ve Spojených státech je toto číslo dvojnásobné a v Číně více než čtyřnásobné. Zvlášť zle je na tom jeden z pilířů kontinentální ekonomiky, Německo. Tamní nezaměstnanost se vyhoupla přes 12 %, na nejvyšší úroveň od dob velké hospodářské krize třicátých let.

Evropské obyvatelstvo stárne, peníze na důchody docházejí a nutnou penzijní reformu většina politiků pouze odkládá. To nevypadá jako zrod nového ekonomického tygra. Buďme realisté, navrhuje Barroso, a klaďme si jen takové cíle, které můžeme zvládnout. Už žádných 120 priorit, ale dva tři hlavní úkoly. Iniciativa by přitom měla přijít z jednotlivých členských zemí. Ty by vypracovávaly jednoleté plány rozvoje a v národních vládách by zasedal „pan nebo paní Lisabon“, kteří by odpovídali za splnění. Dodržování plánů by kontrolovala Evropská komise a proti zaostávajícím by mohla zakročit Rada EU – postavit je před soud nebo uložit finanční sankce.

Co konkrétního zatím nabízí Barrosův plán? Ulevit by se mělo například dovozcům a výrobcům různých chemikálií od barev po čisticí prostředky. Budou změkčena pravidla pro testování chemických látek. Podle původního návrhu měla být znovu testována nezávadnost všech chemických látek používaných v Evropě. To by ale znamenalo, že například průměrný malý dovozce chemikálií by podle údajů evropského svazu distributorů musel zaplatit za testování okolo čtvrt milionu eur. Dále: lékaři či třeba opraváři by měli mít možnost nabízet služby i v zahraničí. V České republice by například mělo jít bez problémů vypůjčit si auto německé půjčovny. Za třetí: členské státy by měly změnit své sociální systémy tak, aby se lidem vyplatilo pracovat – snížit daně pro pracující a zmenšit podpory pro ty, co pracovat nechtějí. Evropská unie chce také zreformovat své fondy, z nichž nyní dotuje převážně zemědělce. Napříště měly být peníze využity spíše na tvorbu nových pracovních míst či na zavádění internetu do jednotlivých vesnic než na dotace na výrobu moře mléka a kopců másla, z nichž zůstávají velké přebytky. Předseda komise navrhuje zvýšit i investice do vědy a výzkumu ze současných 2 % HDP na 3 % (tento cíl obsahoval už původní lisabonský plán). „Potřebujeme alespoň jeden Massachusettský technologický institut,“ prohlásil Barroso v narážce na známou americkou školu, na níž působilo 59 nositelů Nobelových cen.

Velká trojka váhá

Barrosovův plán okamžitě zkritizovali evropští levicoví poslanci. Mluvčí socialistické frakce Robert Goebbels tvrdí: „Byla zničena rovnováha mezi ekonomikou, sociálními věcmi a ochranou přírody. Barrosova komise se zaměřuje pouze na makroekonomickou stabilitu.“ Další poslanci mluvili o „chabě maskované neokonzervativní agendě“. Šéf komunistické frakce Francis Wurtz prohlásil: „Svět obchodu má dnes nový idol a ten se jmenuje José Manuel Barroso.“ Zastání našel Barroso u evropské pravice, lidovců. Mluvčí klubu Marianna Thysenová si ovšem neodpustila poznámku, že to, co teď říká Barroso, lidovci věděli už před pěti lety.

Rozhodující slovo k budoucnosti Barrosova celého plánu ale nebudou mít europoslanci, nýbrž vlády jednotlivých zemí. Čeká se hlavně na názor evropské velké trojky – Německa, Francie a Velké Británie. Postoj Velké Británie je zatím nejasný. Britský zástupce v Evropské komisi Peter Mandelson nicméně ve svém článku ve Financial Times tvrdí, že Barrosova liberální kůra by se mohla ostrovanům líbit, protože je zcela v duchu Tonyho Blaira. S Německem zatím nemůže Barroso příliš počítat. Země sice provádí reformu pracovního trhu známou jako Hartz IV, která zpřísňuje podmínky pro získání podpory v nezaměstnanosti (což je v souladu s unijním plánem), ale kancléř Gerhard Schröder zároveň propaguje sjednocení podnikových daní v Evropě, proti čemuž se Barroso ostře ohradil. „Některé země by chtěly využít sjednocování daní k tomu, aby ostatní museli zvýšit sazby na jejich úroveň. Na to nepřistoupíme,“ vzkázal kancléři Barroso. Podpořit šéfkomisaře by mohli Francouzi. Prezident Jacques Chirac ale napřed žádá, aby Komise omezila zahraničním „levným podnikatelům“ možnost „neférově“ nabízet své služby ve Francii.

A vyhrát volby

Skutečné lámání chleba ohledně Barrosova plánu nastane na konci března, kdy by ho měli posoudit zástupci všech členských zemí Unie. Podle znalců má – navzdory citovaným protestním hlasům – slušnou šanci projít. Důvody jsou tři. Za prvé nežádá radikálně liberální šok. Nejbolestivější reformy, například sociálních dávek či penzijního systému, mají provést členské státy svou rychlostí a podle vlastního uvážení. Za druhé pro kontrolu plnění plánu využije Evropská unie stejný mechanismus jako u Paktu stability a růstu. Ten obsahuje tvrdé peněžní sankce například za příliš vysoké deficity veřejných financí; nicméně když Francie a Německo pakt porušily, žádná pokuta nepřišla. A do třetice, národním politikům by vyhovovalo, kdyby nepříjemnosti spojené s nutnými reformami mohli svést na Brusel. Možná se tak vyřeší problém, nad kterým si kdysi posteskl lucemburský premiér a spoluautor současné podoby Evropské unie Jean-Claude Juncker: „Všichni víme, co máme dělat. Ale nevíme, jak to udělat, abychom pak ještě vyhráli volby.“

(Respekt, www.respekt.cz)