Březen 2005

Byla jsem při tom

Hana Kučerová

Poslední dobou se hodně mluví a píše o událostech týkajících se československého klubu nazývaného Sokol Melbourne Inc. Lidé píší a mluví, ale informace, které dávají, jsou z druhé ruky. Žádný z nich nebyl u kolébky problémů, o kterých tak zasvěceně hovoří. Já jsem při tom byla, byla jsem tři roky ve výboru Sokola Melbourne Inc., z toho dva roky jednatelkou.

Nespokojenost ve výboru byla dlouhou dobu, ale řešili jsme to po svém, mezi sebou jsme si ponadávali a jelo se dál. Návštěvnost se stále snižovala, hlavně na tanečních zábavách a nepomohlo ani vymýšlení nových dekorací a námětů. Zjistili jsme, že krajané nechodí do Národního domu, jelikož nejsou spokojeni s chováním starosty. To jsme také již v roce 2003 na schůzi nanesli, i když o tom určitě nebyl udělán zápis, byla to jenom taková debata na téma návštěvnosti. Byl podán návrh, aby dělal starostu někdo jiný (osoba byla jmenována, tou osobou jsem byla já), čímž bychom zjistili, zda jsme na správné cestě.

Nynější starosta s tímto návrhem nadšený nebyl a hodně rychle obrátil řeč jiným směrem. Atmosféra na schůzích výboru byla většinou dost napnutá až hádavá a tak jsme toho začali mít dost. Večer před členskou schůzí konané v září 2004 jsem se sešla s většinou členů výboru v restauraci, kde jsme si řekli, že budeme nominovat protikandidáta na místo starosty. Věděli jsme, že místostarosta chce odstoupit, neb to několikrát sám říkal a tak jsme si mysleli, že by jím mohl být nynější starosta. Padla také otázka, zda by chtěl ve výboru zůstat, neb již dříve říkal, že když přestane být starostou, tak se již v Sokole angažovat nebude.

S tímto rozhodnutím jsme přišli na členskou schůzi, kde byl přítomen mimo členů výboru též pan Rosenfeld a pani Volná. Když došlo k vyplňování nominačních lístků, jeden z členů výboru řekl předsedovi: „Aby sis nemyslel, že děláme něco za tvými zády, chci ti říci, že jsme se rozhodli, že tě nebudeme nominovat na funkci starosty.” Tato věta byla později důvodem tvrzení, že jsme se proti starostovi spikli. Poté nastal chaos, starosta důsledně žádal místostarostu, který již předem prohlásil, že ve funkci pokračovat nebude, aby ve funkci zůstal, že prý ho teď potřebuje. Doslova řekl: „To mi, Mirku, nemůžeš udělat, nevidíš, že tě teď potřebuji?”

My ostatní jsme začali vyplňovat nominační lístky, které starosta hned vzal, takže ho musela zapisovatelka upozornit, že je ještě neměla možnost zapsat. Jakmile s nimi skončila, starosta si je vzal (i když měly zůstat v rukou jednatelky) a rozzlobeně odešel domů, ani neukončil schůzi. Naše čtyřka tam zůstala sedět jako opařená a to jsme ještě netušili, co nás čeká do budoucna. Naivně jsme si mysleli, že mu děláme dobrou službu, neb on sám několikrát prohlásil, že je na čase, aby to starostování zase dělal nějaký jiný trouba.

Teď, když se ten trouba našel, tak je najednou špatný člověk, který chce rozkrást majetek Sokola? Špatný člověk, který chce udělat převrat? Špatný člověk, který někomu vyhrožuje a dělá násilí? Odkud toto pochází? Je hezké psát do novin, ale před napsáním by si pisatel měl ověřit fakta.

JAK VŠE POKRAČOVALO

Obtelefonovali jsme pár krajanů a sdělili jim výsledek členské schůze. Zjistili jsme, že je velký zájem o členství v československém klubu. Během krátké doby podalo přihlášku 121 krajanů kteří mají hlavně zájem o zjednání nápravy. Nelíbí se jim co se děje. Proč tak najednou? Musíme si uvědomit, že krajané z první emigrace stárnou a jejich řady řídnou. Krajané z druhé emigrační vlny stárnou též. Dostávají se do věku, kde hodně z nich již pracuje “part time“ a někteří jsou již i v důchodu. Tím pádem mají čas i zájem o československou komunitu a klub v Melbourne. Většina přihlašujících se krajanů měla zájem volit již na příští valné hromadě koncem října 2004.

Snažila jsem se jako jednatelka svolat schůzi výboru, kde by byli nový členové přijati. Starosta ale řekl, že žádaná schůze není nutná, místostarosta prohlásil, že nebude dělat nic, s čím starosta nesouhlasí a pokladník nebral telefony, takže schůze nemohla být svolána.

Na valné hromadě pan Rosenfeld prohlásil, že všichni zájemci o členství se schválí na příští schůzi výboru. Tato schůze se konala začátkem listopadu, kde starosta navrhl, aby všichni zájemci o členství prošli přijímacím pohovorem, což se později stalo i přes vážné námitky dvou členů výboru. K pohovoru bylo pozváno čtyřicet uchazečů o členství. Bylo mi jasné, že se jich mnoho nedostaví, pohovorů máme všichni dost z bývalé vlasti. Hrstka krajanů na pohovor přišla, ale většina se nedostavila, jak jsem předpokládala. Ti co nepřišli, nebyli přijati, tak jako i zbylých osmdesát jedna zájemců, kteří nebyli pozváni ani k pohovorům.

Diví se snad někdo, že je většina odmítnutých rozhořčená a chtějí nápravu? Vždyť přeci československý klub by měl být kulturním stánkem pro Čechy a Slováky v Melbourne. Při tom všem jsem byla.

ALE UVAŽUJI DÁLE

Proč se členská základna neustále snižovala? Z 800 členů začátkem 80. let na 59 členů v době konání valné hromady 2004. Proč nemůžeme mít klub, kde je vedení příjemné k členům a návštěvníkům tak jak je tomu v Adelaide a Brisbane? Podotýkám, že podobné problémy existovaly v těchto klubech před pár lety také, než změnily vedení.

Proč stojí láhev piva Kozel $6.-, když v Adelaide stojí stejná láhev piva $3.50? U nás, dle článku pana starosty v listopadovém Kvartu, jsou náklady spojené s budovou a dalšími výdaji klubu hrazené ze zisku z prodeje piva. Jsou snad náklady v Adelaide a Brisbane placené z něčeho jiného?

Proč jsou uchazeči o členství podrobováni pohovorům, ponižování a odmítnutí, když v Adelaide a Brisbane je přijetí de facto automatické?

Není to dost otázek k zamyšlení? Pokud chceme nápravu, musíme všichni táhnout za jeden provaz a vydržet.

P. S. Případné dotazy, připomínky a návrhy můžete posílat na email sokol@sokolmelbourne.org