Březen 2005

Atomová lady

Pavel Máša

Stoupenci ji vzývají coby Johanku z Arku a s jejím bojem proti režimu spojují naději na lepší budoucnost Ukrajiny. Dnes je Julija Tymošenková (44) předsedkyní vlády s image "královny oranžové revoluce".Najdou se však i lidé, třeba ruský prezident Vladimir Putin, kteří ji pokládají za kriminálnici, jež by neměla sedět ve vládním paláci, ale v baráku trestanecké kolonie.

Nová premiérka Ukrajiny vydělala miliardy dolarů a nadělala si spoustu mocných nepřátel na život a na smrt, které se jí nakonec všechny podařilo porazit Julija Volodymyrovna je jako atomová energie. Může vyhřívat domy, ale může se stát i bombou," tvrdí prominentní kyjevská novinářka Julija Mostovaja. Nejpopulárnější ukrajinská politička Julija Tymošenková ale toto tvrzení své jmenovkyně v rozhovoru pro ruský list Moskovskij komsomolec odmítla. Nikdy prý nepředstavovala žádné nebezpečí a metaforu poupravila po svém: "Mé výsledky je možné srovnat s výsledky práce jaderného reaktoru." Bývalému ukrajinskému prezidentu Leonidu Kučmovi i jeho ruskému kolegovi Vladimiru Putinovi, jimž výbuch "oranžové revoluce" roznícený Tymošenkovou koncem loňska rozmetal plány na užší svazky obou zemí, se při čtení této odpovědi nejspíš vybavil Černobyl.

Byla to právě Tymošenková, drobná, ale velice charismatická žena, kdo dokázal loni v listopadu elektrizovat statisícový dav na hlavním kyjevském náměstí natolik, že tam lidé vydrželi nonstop víc než dva týdny navzdory nevlídnému počasí, dokud režim neuvolnil cestu ke zvolení opozičního vůdce Viktora Juščenka prezidentem. Jestliže Juščenko byl symbolem revoluce, ona byla jeho motorem.

Julija tak vítězně dokončila boj, který jí skýtal jedinou šanci na - nejen politické - přežití. V roce 2001 totiž byla zahnána svými nepřáteli do kouta. "Kolem mne je jen spálená země," posteskla si v té době coby předsedkyně strany BJUT čili Blok Julije Tymošenkové ("bjut" ale také znamená bijí nás). Rozhodla se tehdy vsadit vše na vítězství Viktora Juščenka v prezidentských volbách a s celou svou stranou vstoupila do jeho partaje Naše Ukrajina. Kdyby v loňských volbách nevyhráli, jejich protivníci v čele s proruským expremiérem Viktorem Janukovyčem by Tymošenkovou minimálně vyštvali ze země.

Telefonický omyl

Strmých vzestupů i pádů si rodačka z Dněpropetrovska zažila až až. Když jí byly dva roky, rodinu opustil arménský otec. Díky ruské matce, která si sama odtrhávala od úst, si Julija mohla dovolit studovat na vysoké ekonomické škole.

Zásadní změnu jí ale do života vnesla až náhoda - syn místního komunistického funkcionáře se omylem dovolal do jejího příbytku a Julija ho okouzlila od první věty. Svatbou s osmnáctiletým Alexandrem Tymošenkem se devatenáctiletá Julija vyšvihla hned o několik sociálních pater výš. Tchán Gennadij ji brzy začal respektovat coby hlavu rodiny svého syna a zapojil ji do byznysu. Ještě před rozpadem SSSR dali dohromady prosperující síť videopůjčoven. Staré kontakty se osvědčily i po vzniku samostatné Ukrajiny. Tymošenkovi zásobovali zemi pohonnými hmotami, pak i plynem. To už Julija spolupracovala s dněpropetrovským gubernátorem Pavlem Lazarenkem.

O Juliji její obchodní partneři žertovali, že má místo hlavy počítač. Zajímal ji byznys a o věci veřejné se příliš nestarala. S tím, jak se obrat jejích firem začal počítat ve stamilionech a miliardách dolarů, ale pochopila, že zůstat mimo politiku nemůže. Jedinou cestou k úspěchu bylo porušovat restriktivní zákony, ale k tomu musel mít podnikatel krytá záda vlivnou osobností. Příslušnou lekci Julija dostala, když u ní při odletu na jednání do Moskvy celníci našli tisíce dolarů. Nejapně se vymlouvala, že na peníze v kabelce (v přepočtu asi milion korun) zapomněla. Z vazby ji vysvobodil až telefonát jejího spojence, dněpropetrovského gubernátora Pavla Lazarenka generálnímu prokurátorovi.

O pár měsíců později, v roce 1996, Tymošenková ukázala, že se učí rychle - nechala se zvolit poslankyní ukrajinského parlamentu. Mimochodem dostala 92,3 % hlasů, neboť šéfové podniků v jejím volebním obvodu, které zásobovala benzínem, prostě nařídili zaměstnancům, aby jí dali hlas.

Když pak tehdejší prezident Kučma jmenoval Lazarenka premiérem, Tymošenková se stala téměř monopolním dodavatelem ruského plynu pro Ukrajinu. Takový úspěch ale narušil rovnováhu zájmů vlivných oligarchů, kteří Kučmu přesvědčili, aby premiéra odvolal. Lazarenko se pokusil bojovat, ale nakonec musel uprchnout ze země. Skončil ve vězení v San Francisku, kam ho dostali Kučmovi lidé, kteří Američanům předali informace o jeho mezinárodních finančních machinacích.

Tymošenková si spočetla, že klást odpor nemá význam. Nad šálkem čaje uzavřela s Kučmou dohodu, že přejde se skupinou poslanců do "konstruktivní" opozice, která bude režim jen škádlit. Musela se stáhnout z byznysu, ale majetek jí zůstal. Nejskromnější odhady hovoří o tom, že disponuje miliardou dolarů, ty nejdivočejší hovoří o 11 miliardách.

42 dnů vězení, 42 kilogramů

Její "atomová síla" však byla zkrocena jen na čas. Když se v roce 1999 stal předsedou vlády reformátorský Viktor Juščenko, vybral si ji za vicepremiérku pro energetiku. Někdejší bezohledná podnikatelka nyní začala trápit ostatní oligarchy a, jak se v médiích pochlubila, z "šedé ekonomiky" vrátila do státního rozpočtu devět miliard hriven (v přepočtu bezmála šedesát miliard korun). To bylo moc peněz i pro ukrajinské boháče. Spojili se proti ní a slavili úspěch. Nejprve putoval do vazby Julijin muž, a nakonec i ona. Ruka prokurátora vedená jejími nepřáteli spočítala všechny hříchy. Sto šedesát milionů dolarů pro někdejšího partnera Lazarenka, okrádání ruského ministerstva obrany s pomocí podplacených ruských generálů, došlo i na kabelku naditou dolary.

Právě ve věznici se Tymošenková (jinak též čtenářka Franze Kafky) přerodila z "plynové princezny" v "Johanku z Arku". Věřila, že má být otrávena, a 42 dnů, po které byla držena ve vazbě, téměř nejedla. Na svobodu vyšla tato sportovně založená žena, pro niž bylo hračkou zaběhnout si desetikilometrovou trať, jako kost a kůže. Vážila dvaačtyřicet kilogramů.

Do té doby si Julija podmaňovala partnery a usmiřovala protivníky převážně milými úsměvy. Teď šly servítky stranou. Rusé vlasy si odbarvila a spletla do copu po příkladu buditelky devatenáctého století Lesji Ukrajinky a reportéři ruské televize NTV ji překřtili na "železnou lady". V rozhovoru s nimi přirovnala Kučmu ke "špuntu, který musí být vyražen z hrdla lahve, aby se občané Ukrajiny napili vína nezávislosti a svobody". Když jí oligarcha Grigorij Surkis v parlamentu "nenápadně" zaryl loket pod žebra, téměř mu přišpendlila nohu k podlaze svým špičatým podpatkem. Když na ni ruská prokuratura loni vydala mezinárodní zatykač, nechala se slyšet: "Mám oficiálně registrovanou loveckou zbraň. Všechny ,zajíce`, kteří mne budou obtěžovat, zastřelím." Při loňských listopadových demonstracích vykřikovala, že Kučmovo sídlo střeží ruské jednotky, které mají rozkaz střílet, pokud zátarasy před budovou překoná více než padesát protestujících, což nebyla pravda. Země se kvůli ní přiblížila na pokraj občanské války, ale risk jí vyšel.

Zajíček potápěč

Cesta z dělnické ubikace špinavého dněpropetrovského předměstí do reprezentativních pater vládního paláce trvala Tymošenkové čtvrt století. Na tak velkou vzdálenost je to krátká doba. Ptát se, zda jí to přineslo uspokojení, by ovšem byla stejně nepatřičná otázka, jako dotaz na její pocit štěstí v osobním životě. Manžel v jejích diářích již dávno figuruje jen coby manažer jedné z podřízených firem. Mužské lichotky i dárky (především drahé parfémy) má sice ráda, ale když si pořídí přítele, dopadne to podobně jako svého času při dovolené na Krymu. Její spolupracovníci s úsměvem vzpomínají, jak po nábřeží kráčí hrdá Julija a za ní poskakuje radostný mladý muž ověšený potápěčskou soupravou, dárkem od miliardářky. Mladík se již nemůže dočkat chvíle... kdy se potopí do mořských hlubin s tak dokonalou výbavou. Trochu rozpačitě vyznívá i Julijino přání, jak by mělo vypadat štěstí její jediné dcery Ženi. "Snad se provdá za někoho z dobré rodiny se ,starými penězi´", řekla ruským novinářům. Tím tedy prakticky vyloučila kohokoliv z postsovětských republik. Kdo ví, možná pětadvacetiletá Žeňa, která za maminčiny "nové peníze" od čtrnácti let studovala v Británii, s tímto receptem na životní terno souhlasí. Ale ještě spíš si lze představit její přitakání druhé části maminčina výroku: "Jediným problémem Ženina manžele bude jeho tchyně". Jistě, mít v rodině atomovou bombu není nic moc.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)