Březen 2005

Jak nacističtí zločinci sloužili komunistické tajné policii

Luděk Navara

Vlastně to bylo úplně normální, i když se o tom dodnes příliš neví: nacističtí zločinci se běžně stávali agenty komunistické tajné policie a ta je využívala v tuzemsku nebo v zahraničí pro své vlastní cíle - tedy obranu (čti šíření) komunismu.

A vlastně to pro nikoho z nich nebyl ani velký problém: právě tyto případy ukazují, že oba režimy stály na lidech podobného typu. Kurt Wilfer byl jen jedním z nich. Jiní už byli odhaleni dříve. Prvním byl Kurt Werner Tutter, zástupce velitele speciální jednotky Josef, zodpovědný za dvaadevadesát lidských životů a vypálení osady Ploština a vesnice Prlov na Zlínsku. Dva úředníci předlistopadového Československa stáli dokonce před soudem za to, že jeho zločiny kryli. Evidentně se jim to podařilo: Česká (a německá) veřejnost se o Tutterovi dozvěděla až v roce 2000, kdy byli obžalováni.

V té době byl ovšem Tutter dávno po smrti, zemřel v roce 1983 v bavorském Kötztingu jako vážený občan. Byl členem tamní městské rady a organizátorem kulturních akcí, takže místní novináři jej pojmenovali „pomocník múz“. Netušili, že civilní zaměstnanec německé armády jménem Tutter byl ve skutečnosti špionem československé tajné policie.

Dalším nacistickým zločincem ve službách komunismu byl Max Rostock, velitel bezpečnostní služby (SD) v Kladně, odsouzený za likvidaci Lidic. Protože šlo o mimořádný případ (Rostock vedl na smrt lidického faráře, kterého ještě před popravou zkopal a okradl), dostal v roce 1951 trest smrti. Amnestoval ho prezident Antonín Zápotocký jen proto, aby získal nového špiona, mimochodem nepříliš úspěšného.

Mezi německými důstojníky a nacisty, které ulovila StB, se objevily i některé „velké ryby“. Například vedoucí úřadovny gestapa v Kolíně Eduard Ernst Krüger či vrchní tajemník úřadovny gestapa v Táboře Augustin Giehl. „Pracoval jsem na těchto agentech, kteří zůstali v Československu. Byla to masová záležitost,“ říká dokumentarista Jiří Plachý. Upozorňuje, že tajná bezpečnost dokonce podnikla speciální pátrací akci v archivech, aby našla všechny, které by bylo možné kvůli problematické minulosti vydírat. Byly jich prý desítky.

A někteří skončili dokonce v Moskvě. Například komisař pražského gestapa Willi Leimer a agent Jaroslav Nachtmann. Ten první v Rusku zmizel, ten druhý se v šedesátých letech vrátil a pak odešel do Německa. Nacistické zločince využívala stejně i východoněmecká STASI, ale i sovětská tajná služba.

Ostatně i udavači a konfidenti gestapa (tentokrát už nešlo o Němce, ale o Čechy) měli po válce v řadách komunistické strany zajištěnu kariéru. Jedním z nich je například bývalý velitel pohraničního vojska Ludvík Hlavačka, otec československé železné opony.

(MFDNES)