Březen 2005

Pěstoval drogy pro StB. Ta je používala k týrání vězňů

Luděk Navara

Zemědělec dodával semena durmanu, z nichž StB vyráběla speciální drogy pro vězně. Tajná policie zametla stopy. V roce 1949 dostal soukromý zemědělec František Kalvoda z Roudnice u Hradce Králové skvělou státní zakázku: dodávat semínka silně jedovatého durmanu indického. Čím více, tím lépe.

„Samozřejmě všechno to bylo tajné, ale neoficiálně jsme se později dozvěděli, že to prý bylo pro vězně. Že prý budou dostávat injekce a potom se budou za pomoci nahrávky učit řeč, kterou pronesou u soudu,“ vypráví syn tehdejšího pěstitele Jaroslav Kalvoda, který v té době otci pomáhal. Podle výpovědi Kalvody chtělo komunistické Československo vyrábět speciální drogy ve velkém měřítku. Durman, jehož semen Kalvodovi dodali do státního výzkumného ústavu stovky kilogramů, totiž kromě dalších jedovatých látek obsahuje skopolamin, což je látka, která může člověka otupit.

Myšlenka, že vězeň bude poddajný a poslušný, aniž na něm budou vidět známky mučení či fyzického týrání, byla pro tehdejší komunistický systém mimořádně lákavá.

Potřebujeme skopolamin!

„Mám dohledané minimálně dva až tři případy, kdy prokazatelně vím, že byl použit skopolamin,“ říká Tomáš Bursík z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Jednou z obětí byl tajemník prezidenta Beneše, z nějž chtěla StB získat pomocí drog přiznání, kde ukryl část Benešova archivu. Bursík se na problematiku pokusů na vězních specializuje. Zjistil například, že už na jaře 1948 vznikla v Praze při ministerstvu vnitra speciální chemická laboratoř. Druhá potom existovala v Brně. „Jejich úkolem bylo vyrábět látku podobnou skopolaminu,“ říká Bursík.

Pokusy na vězních stále zůstávají jednou ze záhad českých moderních dějin. Tajná policie za sebou dokonale zametala stopy. Důkazů je tak zoufale málo. „Podávání drog vězňům žádný jasný úřední dokument samozřejmě nepotvrzuje. Já to mám na základě svědeckých výpovědí, které se navzájem potvrzují,“ říká Bursík. „Existují vzpomínky účastníků procesů, že měli podivné pocity při přípravě na soudní líčení,“ říká náměstek ředitele ÚDV Pavel Bret.

V době procesů v první polovině padesátých let byl skutečně „odběr“ durmanu od soukromého zemědělce Kalvody mimořádně vysoký. „Koncem roku 1953 jsme dodávali 150 kilogramů semen,“ říká Kalvoda. V té době si je také státní orgány hýčkaly: zatímco všichni soukromníci byli šikanováni, Kalvodovi dostali za státní peníze vybavení laboratoře, aby si mohli zjišťovat vlastnosti pěstovaných rostlin. Policie také jejich durmanová pole hlídala, nařídila jim je ohradit a opatřit cedulí, že jde o jedovaté rostliny.

Jenže v roce 1953 „durmanové zakázky“ naráz skončily. Navíc se málem staly osudné pro Kalvodu staršího. Ten zapomněl pár semínek v kapse, pak se mu tam k tomu dostal kousek rohlíku, který snědl, a skončil s otravou v nemocnici. Pak už durman přestal pěstovat. „Já si myslím, že za tím byli sovětští poradci. Když jsme jednou byli na školení ve výzkumném ústavu, viděl jsem tam dva muže, kteří mluvili podivnou češtinou,“ říká Kalvoda.

(MFDNES)