Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Březen 2005


Zemřel spisovatel Ephraim Kishon

Anna Slezáková

Jsem poslední mohykán humoru, říkal o sobě slavný izraelský dramatik, humorista a satirik. Po nedávném skonu Arthura Haileyho utrpěla světová literatura další vážnou ztrátu. V sobotu (29. 01. 2005 – pozn. red. CS-magazínu) večer podlehl ve Švýcarsku srdečnímu záchvatu proslulý izraelský spisovatel Ephraim Kishon.

Dramatik, filmový režisér a především nenapodobitelný humorista se narodil 23. srpna 1924 v Maďarsku - jako žid. Měl štěstí: přežil holocaust. Možná i proto se nehodlal smířit s novou totalitou, tentokrát komunistickou. V roce 1949 se mu podařilo utéci do Izraele.

"Vyhovuje mi každá politická soustava, která mi dovoluje emigrovat," napsal později v knize Nevděk světem vládne (česky 1991), jež je vtipným životopisem jak osobním, tak pokusu o bolševizaci světa. A mnohem později, na jaře roku 2003, kdy přijel do Prahy na knižní festival Svět knihy, odpověděl v rozhovoru pro MF DNES na otázku, jak se člověk s tak tragickými zkušenostmi stane humoristou: "Možná mohu dělat to, co dělám, právě proto, že jsem mentálně i fyzicky přežil peklo světa. Jiný důvod je, že jsem potom dál nežil jako maďarský spisovatel, ale jako izraelský občan, otec a voják. Vyměnil jsem domovy a můj život pronásledovaného žida skončil."

Efphraim Kishon napsal více než padesát knih, přeložených do 37 jazyků a vydaných v celkovém nákladu asi 43 milionů výtisků. Jeho Rodinné historky jsou považovány za nejprodávanější hebrejskou knihu všech dob hned po Bibli. Byl však i autorem divadelních her a filmových scénářů a režisérem: v roce 1964 získal jeho film o severoafrických přistěhovalcích do Izraele nominaci na Oscara. V komunistickém Československu nebyly jeho knihy vydávány, což vzhledem k jeho vztahu ke komunismu ani nepřekvapuje. Po listopadu 1989 jich česky vyšlo dvaadvacet jako první v roce 1990 Inkognito v Praze, jako poslední loni vydaný román Liška v kurníku - a z jeho her mohou nyní čeští diváci vidět Oddací list v pražském Rokoku a v pardubickém Východočeském divadle.

Kishon měl k Čechům (a bývalému Československu) vřelý vztah. Když v roce 1991 hovořil o knize Nevděk světem vládne, řekl: "Část knihy je věnována nezákonné okupaci vaší země. Myslím si, že Izrael je jediná země, která rozumí Československu, a naopak jedině český národ plně chápe Izraelce." A v knize samé napsal o pražském jaru 1968 a o ruské okupaci: "V průběhu pochmurné české kapitoly řekli Rusové výjimečně pravdu, když tvrdili, že 'liberální jaro' bylo pouhou výmluvou. Kultivovaný český národ nechtěl žádný 'komunismus s lidskou tváří', mimo jiné i proto, že takový vůbec neexistuje. Češi byli celé té prolhanosti syti a chtěli před ní uprchnout na Západ, kde vždycky byli doma."

Osobně byl Kishon nesmírně laskavý člověk plný vitality, který si nikdy neuklízel pracovní stůl. Miloval svou rodinu, tři děti i vnoučata. Světoběžník s roztomilým maďarským přízvukem o sobě říkával, že má rád Izrael, třebaže k němu byl i kritický, ženy, šach, maďarský salám, své pyžamo a lenošení. Němce naučil smát se spolu s židy a byl nesmírně pyšný na své úspěchy u německých čtenářů. Vždyť vnuci těch, kteří mají na svědomí holocaust, se stali jeho nadšenými obdivovateli. Když loni v létě slavil s rodinou osmdesátiny v Izraeli, on, který nerad počítal přibývající léta, vtipkoval o věku: "Stáří je velice zajímavý úkaz. Přemýšlíte a přemýšlíte a najednou si na nic nemůžete vzpomenout." V již vzpomínaném rozhovoru řekl také: "Na světě už nejsou žádní humoristé, kteří by dokázali psát příběhy - zůstal jsem posledním mohykánem."

Ten poslední mohykán nyní odešel. Zůstávají tu však jeho okouzlující historky o manželce nejlepší ze všech, o pochodující pračce, o řidičském umění, o bonboniéře státu Izrael, o socialistickém způsobu výběru daní... Jsou jich stovky.

(MFDNES)



Zpátky