Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Březen 2005


Vnímat odlišnosti a respektovat je. V Bruselu jednali představitelé judaismu a islámu

Erik Tabery

Na začátku ledna se konalo v Bruselu – podle názoru odborníků – průlomové setkání rabínů a imámů, kteří společně hledali způsob, jak pomoci řešit náboženské konflikty mírovou cestou. Na závěr třídenního setkání se více než stovka představitelů judaismu a islámu z různých koutů světa shodla na prohlášení, v němž mimo jiné stojí: „Vyzýváme všechny lidi za všech okolností k boji s nenávistí a nevědomostí a k společnému budování světa míru, bohatého na odlišnosti, v němž budou víry a způsoby života věřících respektovány a vítány.“ Původně se měl kongres konat v Maroku, protože patronaci nad ním převzal tamní král Hasan VI., ale z bezpečnostních důvodů se přesunul do Evropy. Jednání kongresu, které proběhlo téměř bez povšimnutí našich médií, se účastnil i zemský český rabín Karol Sidon.

V čem představuje podle vás bruselský kongres průlom?

Mě překvapila jednomyslnost shody v tom, že každý člověk zasluhuje úctu – a to ne podle Listiny základních práv, ale z náboženského hlediska. A fakt, že tento názor akceptují obě věrouky. To je velice zásadní věc, již si možná lidé, kteří jsou sekulární, ani moc neuvědomují. Pokud by se takový názor uplatnil, pokud by získal souhlas v nejširších vrstvách, byla by to ideální paralela k myšlence všeobecných lidských práv. V podstatě hlavním výstupem kongresu je pro mě shoda v tom, že prolévání lidské krve je z hlediska obou náboženství zakázané. Neméně důležité jsou ale i praktické závěry, které se obracejí spíš dovnitř obou náboženství ve snaze hledat cesty k přemostění vzájemných předsudků. Z jednoznačné shody v mnoha důležitých věcech také vyplývá, že kongresu se zúčastnili lidé, kteří mají zájem na tom, aby byl mír.

Podle jakého klíče byli účastníci zváni? Odmítli přijet radikálové?

Úplně přesně nevím, setkání se připravovalo velmi dlouho a důkladně a z toho vyplývá, že jsme určitě prošli nějakým sítem. Je škoda, že se neúčastnili islámští duchovní z některých zemí, jako je například Irák, i když se to dá vzhledem k situaci pochopit. Ačkoli zrovna tady v kanceláři v Maiselově ulici jsem se před několika málo lety sešel s iráckým šejkem, který byl na Fóru 2000, a měli jsme rozhovor, který skončil úplně stejně vstřícně, jako jednání v Bruselu.

Zasáhla nějak situace v Iráku do debaty kongresu

Víceméně ne. Kongres se snažil v podstatě o nepolitičnost – to byl předpoklad pro to, aby mohlo dojít k tak radikální shodě.

Rabíni a imámové se shodli, že chtějí společně pomáhat hledat mírová řešení v různých konfliktech. Hovořilo se o nějakém konkrétně?

Byla zmíněna situace na Středním východě, přesněji řečeno vztah Izraele a Palestiny. Podpora mírového řešení situace ve Svaté zemi byla vlastně jedním z důležitých bodů toho setkání. A ani nebylo zapotřebí o tom vést dlouho debatu. To je bezesporu země, kde by odbourání vášní a nenávistí, které jsou ideologicky motivovány, velmi pomohlo. Mimochodem několik zástupců Svaté země do Bruselu přijelo.

Mohou mít podobná setkání vliv na fundamentalisty, kteří dnes odmítají jednat?

Nebude to tak jednoduché, chce to čas. Kongres svým způsobem přišel až po hodině dvanácté, protože konflikt hodnotových systémů už existuje. Je třeba vnímat odlišnosti kultur a náboženství a respektovat je. Sekulární země musí být opatrné při postoji vůči islámskému světu, protože aniž to třeba zamýšlejí, vyvážejí kulturu do světa, který ji nechce, kterému škodí. Kultura západního světa nabourává zásadní otázky týkající se rodiny, manželství, sexuality. Kluk, děvče jsou vychováváni v rodině, která uznává hodnoty jako před padesáti lety – to nechci nijak degradovat, naopak – a najednou na ně útočí svět médií, konzumu atd. Mladý člověk tento svět velice snadno přijímá, ale jeho rodina se tím cítí ohrožena, rozbíjena. A pak je – v sebeobraně – ochotna podporovat krajní a ideologické postoje.

Je zajímavé, že se konference konala zrovna v Belgii, která patří mezi evropské země, které se potýkají s násilnými útoky mladých Arabů vůči židovské komunitě. Čím si ty útoky vysvětlujete? Tradiční nenávistí, nervozitou z cizího evropského prostředí?

Já si myslím, že ideologie je strašlivá věc a ideologie, která vychází z nějakých náboženských předsudků, nebo – nemám moc rád to slovo – fundamentalismu – to jsou krajní pozice, které jsou nebezpečné. Manipulace je pak velice snadná a pro lidi, kteří jí propadnou, je těžké se s ní vyrovnat. Je to vážná hrozba. Proto jsou problémy nejenom ve Svaté zemi nebo v Iráku, ale také v Evropě.

Co když si ale s tím Evropa neví rady a antisemitské útoky přehlíží?

Je to tak. Nesmíme zapomínat, že v zemích s výraznou muslimskou menšinou musí politici počítat s tím, že jde o potenciální volební hlasy. Nedivme se pak, že je tu snaha vycházet této menšině z různých důvodů vstříc a přehlížet problémy. Druhá věc je, že v Belgii nebo Holandsku na podobné situace nebyli připraveni a není jednoduché se se vším vypořádat. Řešení podobná těm ve Francii, tedy že studenti nesmějí nosit žádný znak své víry, mi připadají jako nerozumná.

Ještě jednu aktuální otázku: víte o tom, že na Slovensku chtějí uzákonit absolutní svobodu slova, což by znamenalo i možnost šířit tzv. osvětimskou lež?

To je chybný krok, který vychází z chybných premis a z chybného poznání evropských dějin. Něco jiného jsou Spojené státy, které stojí na jiných historických zkušenostech. Z pohledu střední Evropy je myslím třeba jasně stanovit meze, za které v tomto nelze jít. Tyto meze nejsou podle mého názoru ošetřeny ani v českém zákoně. Antisemitismus nebo náckovství je u nás trestné teprve ve chvíli, kdy se projeví hajlováním, nebo útokem skinů, ale vůbec si nevšímá ideologů, kteří vše připravují. Přestože máme za sebou dvě katastrofy, které vedly k vraždění milionů lidí a jež mají na svědomí nacistická a komunistická ideologie, naše právní myšlení si neuvědomuje, nebere v úvahu, jaká je nesmírná síla ve slově. V tom dobrém, i v tom zlém.

(Respekt, www.respekt.cz)



Zpátky