Březen 2005

Běloruská lekce z poctivosti

Petr Zavoral

Cyrilu Svobodovi těžko může někdo upírat pověst solidního šéfa diplomacie. Celkem rychle se mu podařilo vrátit důstojnost Černínskému paláci poté, co v něm řádili Kavan, Srba a šloufzemanská mafie, v zahraničí vystupuje, jak se sluší na reprezentanta členské země NATO a Evropské unie, tedy mnohem seriózněji a důvěryhodněji než třeba prezident Klaus. S o to většími rozpaky jsem sledoval jeho výkon v nedělním televizním pořadu Otázky Václava Moravce, když přišla řeč na nedávnou bělorusko-českou diplomatickou roztržku.

Jak známo, Minsk vypověděl koncem ledna hospodáře českého velvyslanectví Pavla Křivohlavého, na což Praha odpověděla vyhoštěním běloruské diplomatky nižšího řádu. Lukašenkova administrativa svůj krok odůvodnila tím, že Křivohlavý zavlekl do jedné z posledních evropských diktatur zápaďáckou zvrhlost, která je neslučitelná s komunistickou morálkou. Třebaže každý ví, že Lukašenkovi a jeho totalitním mocnářům mnohem víc vadí zavlékání demokratické nákazy, musel v tomto případě svobodomyslný svět sklapnout před »argumentem«, jejž pohotově rozšířila minská odnož KGB: pan Křivohlavý se na policejních záběrech na ulici opravdu hubičkuje s několika mládenci.

Selhání tohoto druhu se ovšem těžko obhajuje a ani obratný »Cyrda« to v televizní diskusi nedokázal. Oním selháním přitom není míněna okolnost, že pan Křivohlavý je na chlapečky (to je koneckonců jeho soukromá věc), nýbrž to, že jeho sexuální orientaci nevzali v úvahu personalisté, kteří ho do Běloruska vyslali. Diktarura nediktatura, je věcí obyčejné slušnosti respektovat mrav a zvyklosti hostitelské země. Stejně jako je přinejmenším netaktní posílat do Indie náruživé požírače hovězího guláše či bifteků nebo do muslimských zemí diplomatky se zálibou v minisukních, ani v Bělorusku - tím spíše, že vůči Česku nevraživém a kdejakou pitomou záminku ke konfliktu vyhledávajícím - neměl co pohledávat pan Křivohlavý.

Třeba ale Černínský palác o jeho zvláštnosti nevěděl, může leckdo namítnout. Dost možná, ale teď už ví. Takže by úplně stačilo, kdyby Cyril Svoboda připustil, že jeho »kádrováci« podcenili záludnosti výběru zaměstnanců českých ambasád, a slíbil, že dohlédne na to, aby naše diplomacie v budoucnu neposkytovala nedemokratickým režimům vítané záminky k aférám. Toho jsme se však nedočkali. Snad že zdejší vysoká politika ještě nedorostla k prostému přiznání chyby, ztrapňoval se ministr zahraničí siláckým antikomunismem, který spolehlivě míjel podstatu věci.

Je to škoda. Očividnou neprofesionalitu nezamaskujete recitací pouček z propagandistických brožur, pane ministře. Už jen v zájmu udržení své pověsti byste to měl pochopit, ale rychle, abyste se vzpamatoval ještě do voleb.

(Annonce)