Duben 2005

Sudetia non cantat

Petr Anderle

Toto pořekadlo bylo hodně frekventované na přelomu 19. a 20. století na Hané. Oblast úrodné Hané byla pochopitelně lepším místem k žití, proto také se více dodržovaly lidové zvyky a vznikaly i nové lidové písně. „Na sudetských horách se nezpívá“, říkalo se zde a bylo to vyjádření známého faktu, že i když je život všude o dvou kůrkách, v horských oblastech Nízkého Jeseníku byl životní místních horalů značně složitější. Neznamenalo to však, že by se v Jeseníkách nedodržovaly velikonoční zvyky.

O velikonoční neděli v dopoledních hodinách se mládenci účastnili v Bilčicích jízdy králů. Když vynesli z kostela kříž a dva prapory, seřadili se na koních do průvodu a vydali se na objížďku vesnicí. Vpředu jel předjezdec kříže, po jeho boku vlajkonoši a za ním pak sadboví jezdci se zdobenými klobouky. Hlavy, hřívy i oháňky koní byly ozdobeny barevnými papírovými fábory. Hudba zahrála pochod a všichni byli pohoštěni likérem a pečivem.

O pondělí velikonočním nastala doba již dlouho očekávané pomlázky. Chlapci již od časného rána sekali „sladký kořen“ nebo „španělský rákos“, z něhož potom pletli velikonoční pruty. V Ondrášově například recitovali říkanky: „Přišel jsem na pomlázku, našlehat přes kabát a přes sukni, přicházím sehnat blechy do houfu a budu vás pořádně mrskat, aby vás neštípaly.“

Vladimír Jaromír Horák kdysi sebral a sepsal zajímavou práci o lidových zvycích v Nízkém Jeseníku, udržovaných na přelomu uplynulých dvou století, z níž jsou i výše uvedené citace. Pod názvem PODKOVY ODINOVA KONĚ ji v roce 2003 vydalo naše občanské sdružení Vlastenecký poutník jako v pořadí již jako 22. publikaci vlastivědné edice „Do nitra Askiburgionu“, mapující historii Nízkého Jeseníku. Mimochodem na podzim vyšla již 34. knížečka Encyklopedie Nízkého Jeseníku - Bruntálský slovník naučný.

V závěru kapitoly o Velikonocích autor uvádí, že lidé zde žijící právě v této době velmi pečlivě sledovali počasí a předpovídali dle toho i úrodu. Říkali například: „Když slunce svítí o Velikonocích hodinu, přináší zdraví pro dobytek i rodinu.“

Všimněte si, že v onom rčení je na prvním místě dobytek. Ten byl zárukou obživy, a proto mnohé střechy stodol byly v lepším stavu, než střechy obytných stavení. Nelehký byl život na horách a tak se říkalo, že „se zde nezpívá“. Složitost života na horách si někdy při bydlení v panelových domech ani neuvědomujeme. Ale krušné poměry přírodní zde platí stále. Spíše bychom se měli více zabývat tím, jako to udělat, aby se i zde více zpívalo. A rozhodně není na škodu věci poznávat i historii uplynulých staletí, které se například vydáváním publikací od roku 1990 ve značném rozsahu věnujeme. Mnohokrát jsme opakovaně vysvětlovali, že změn v naší společnosti můžeme dosáhnout také tím, že budeme poctivě poznávat minulost své země. Dovolil jsem si napsat tyto řádky proto, že první knížečka této edice „Dětství v Seifenmühle“ o dětství a mládí Joy Adamsonové v údolí Moravice, vyšla právě o Velikonocích v roce 2000. Za pět let se tak ke čtenářům v Nízkém Jeseníku a mnoha dalším, kteří k němu mají v jiných místech České republiky nějaký vztah, dostalo přes 30 000 knížek. Na jejich vzniku se podílelo přes sto autorů.

Všichni, vědomi si toho, že vydávat vlastivědnou literaturu je záležitost ekonomicky složitá, napsali své práce zcela zdarma. Zachovali se i tak ti ostatní, kteří se na vydání knih podíleli. Třeba i to by mohl být tak trochu důvod ke zpívání v našich horách. Také proto že spolupracujeme i dalšími občanskými sdruženími, které se historií pohraničí aktivně a citem pro pravdivou historii zabývají. Patří mezi ně Monumenti, Oblík Dívčí hrad, Krnovská synagoga, Královský stolec, klub Za starý Bruntál, Hudební společnost Cassiana Hanela aj. Pracují v nelehkých podmínkách Krnovska, Osoblažska, Bruntálska a dělají jinými formami totéž co my. Spoluprací s námi vyslovují nejen podporu našim aktivitám, ale ohrazují se i proti demagogické interpretaci občanských aktivit v pohraničí skupinami lidí, kteří nedělají nic a vydávají pouze stanoviska. Jako například Klub českého pohraničí, tvořící jeden z předních aktivů současné KSČM, jak před pár měsíci uvedl v Haló novinách jeho předseda. Není nám tedy ještě do zpěvu v sudetských horách. Ale také ne do pláče.