Duben 2005

Trp, cikáně, a bude ti líp

Eliška Bártová

Jak úředníci na jihu Čech milují děti z čisté kultury. Snaha státu sebrat chudé, ovdovělé matce všechny děti dorazila před českobudějovický soud. Ten sice o Valérii Pužové a jejích devíti dětech nerozhodl, ale do případu zasáhl ombudsman a dění dostalo nový spád.

V lednici a ve skříni

„Určitě všechno dobře dopadne a my zůstaneme pohromadě,“ říká malý Roman Pužo (10) a pevně se přitom drží mámy za ruku. „Nechali jsme si totiž po tátovi koženou bundu, ve které zemřel, a to nás ochrání. Taky jsme si všichni dali jeho fotku do penálu. Táta nedopustí, aby se nám stalo něco zlého, i když je mrtvý.“ Přání se chlapci a jeho osmi sourozencům zatím vyplnilo napůl: českobudějovický soud, který minulé úterý rozhodoval o konfiskaci dětí Valérie Pužové, se nedobral konečného stanoviska a své jednání odročil. Obě strany sporu jdou tak do dalšího kola s nejsilnější možnou motivací. Milující matka vede bitvu o vlastní děti, protivníkům z doposud všemocného úřadu jde o vlastní důležitost, zaběhnuté pořádky, a dokonce – jak prohlásil náměstek českobudějovického primátora Tomáš Kubín – o vítězství „našeho kulturního prostředí nad něčím odlišným“.

Příběh tohoto „souboje kultur“ doléhá na informovanou část veřejnosti už více než měsíc – od chvíle, kdy Lidové noviny přinesly první zprávu o pasti, do které úřednice v Českých Budějovicích uvrhly tamní matku devíti malých dětí. O případ se díky médiím začal zajímat ombudsman a po osobní návštěvě jeho zástupkyně Anny Šabatové doznalo chování sociálních pracovníků změny. „Předtím u nás byli tak pětkrát za celé ty roky a zajímalo je jenom to, jak mám srovnané oblečení v poličkách a co mám v lednici,“ říká paní Pužová. „Teď mi spíš radí. Už se mi nedívají do skříní a nabídli mi, že dcera, která je postižená a špatně slyší, může být přes týden na internátě ve městě. Anebo že dětem zařídí družinu a zaplatí obědy. Chodí sem taky romský asistent, jehož místo radnice zřídila, a ten mi vždycky báječně vysvětlí, co mám nebo musím udělat.“

Přestože však sociální pracovníci začali po létech nečinnosti nabízet paní Pužové pomoc, stáhnout podnět k odebrání dětí odmítli. „Sociální práce s rodinou nebyla možná, neboť rodina nebyla ochotna spolupracovat,“ stojí v úředním stanovisku pro soud, které loni 3. 12. podepsala Pavla Mikšátková. Své tvrzení přitom opírá o jedno setkání: 2. 11. 2004 – tři dny po tragické smrti manžela a otce jejích dětí – si Valérii Pužovou pozvala na kobereček českobudějovická komise sociálně-právní ochrany dětí. „S matkou byly projednány veškeré nedostatky v péči o děti – nedocházka do školy – a ona je označila za nadsazené. Nelze tedy očekávat, že bude přístupna spolupracovat na zlepšení své péče o zajištění potřeb dětí. Proto je podle komise nutno soudně nařídit ústavní výchovu.“

Odeberte Kubína

Proces o Romana a jeho sourozence začal v jihočeské metropoli minulý týden (od 21. 02. 2005 – pozn. red. CS-magazínu). A budějovické soudce, kteří jenom loni vyhověli sociálním pracovnicím bez výjimky ve všech 61 návrzích na odebrání dětí, čekalo něco dosud nevídaného: vedle vystrašené a v zásadě bezmocné ženy zasedla energická advokátka, která dokázala být relevantním soupeřem sociálních pracovnic. „Už při studiích jsem přísahala, že chci svojí profesí pomáhat,“ vysvětluje Radka Dohnalová, proč přijala nabídku ombudsmanova úřadu a rozhodla se hájit před soudem zadarmo zájmy paní Pužové a jejích dětí. „Ten případ beru proto, že mě štve systém, kdy úředníci řeší problémy rodiny odebráním dětí, protože je to pro ně nejjednodušší. Příliš snadno mohou lidem ničivě zasahovat do života a bránit se jejich síle je přitom nesmírně obtížné.“

Advokátka paní Pužové soudu popsala, proč likvidace rodiny paní Pužové není vůbec na místě. Za prvé děti nebyly nikdy týrány a jejich vzájemné láskyplné vztahy s matkou nezpochybňovala nikdy ani nepřátelská sociálka. Stejně tak jsou v pořádku po zdravotní stránce, ve škole jsou všechny hodnoceny jako slušné a nemají kázeňské problémy. To vše v situaci, kdy se osamělé ženě dlouho nedostalo od příslušných úřadů žádné pomoci k překonání obtíží. „Roční pobyt devíti dětí ve státním domově bude stát dva a čtvrt milionu korun,“ píše advokátka ve svém vyjádření pro soud. „A běžná asistenční služba, která by matce pomohla rozvést děti do škol, uklidit, sestavit rodinný rozpočet, nespolkne ani desetinu této částky. A její další nepatrný zlomek by dovolil uvolnit pro paní Pužovou ještě jednu místnost na ubytovně, aby měla šanci udržet pořádek, což je při deseti lidech žijících v pokoji 2 x 8 metrů takřka nemožné.“

Soud byl nakonec odročen. Advokátka Dohnalová podala protest proti faktu, aby děti paní Valérie zastupoval před soudem magistrát. „Jak může úřad, který sám navrhl odebrání dětí, hájit před soudem jejich skutečný zájem,“ říká advokátka. Soud si vyžádal vyjádření magistrátu a termín dalšího líčení zatím nestanovil. Valérie Pužová má ovšem jasno: „Své děti nedám za nic na světě, budu o ně bojovat do posledních sil,“ říká. Nicméně čeká ji téměř jistě velký boj. Příslušné magistrátní úřednice sice s novináři komunikovat o případu odmítají („Nevěřím, že byste to tendenčně nepřekroutili,“ říká například Pavla Mikšátková, šéfka sociálního odboru, který návrh na odebrání podal), jejich postup se ale v principu těší podpoře lokálních politických špiček. „Vždycky upřednostňuji pomoc dětem, rodina je pro mě příliš široký pojem,“ říká například náměstek primátora Tomáš Kubín (ODS). „A příběh, o kterém mluvíte, je o tom, že žijeme v kulturním prostředí odlišném od prostředí paní Pužové. Stačila mi jedna návštěva u ní na ubytovně pro utvrzení, že to tak je. Já mám kikány rád, ale mojí optikou prostě bude dítěti v klidném, čistém pravidelném prostředí lépe. Přestože nebude v dosahu matky a asi tím bude trpět. Berte to nejen jako názor politika, ale i otce čtyř dětí.“

Alou, maminko

Sociální odbor budějovického magistrátu si na paní Pužovou založil spis od chvíle, kdy porodila první dítě. „Protože ho měla v sedmnácti a protože patří do skupiny, která neustále a nekontrolovaně rodí děti,“ vysvětluje to šéfka odboru Pavla Mikšátková. Přestože se velká rodina, jejíž živitel onemocněl cukrovkou a nemohl pracovat, potýkala s problémy, nenabídlo jí město žádnou pomoc. Naopak pracovnice českobudějovické radnice vystěhovaly Pužovy kvůli dluhu na nájemném do ubytovny pro neplatiče za městem, odkud jen velmi komplikovaně vozili děti do škol a kde museli platit třikrát vyšší nájem než v předchozím bytě. K zásadnímu rozkolu došlo ve chvíli, kdy pracovnice magistrátu zbily jedno z dětí Pužových za to, že si bez dovolení na dětském dni vzalo jednu z přichystaných coca-col a upomínkovou tretku. Dítě skončilo v nemocnici. Definitivní úder proti rodině přišel krátce nato – pár dní po tragické smrti pana Puži při autonehodě, kdy matka zůstala sama s devíti dětmi. Tehdy sociální pracovnice místo pomocné ruky v neobyčejně tíživé situaci oznámily paní Pužové, že dávají návrh na odebrání všech dětí.

(Respekt, www.respekt.cz)