Duben 2005

Proč jsou čínské doly nejnebezpečnější na světě

Petra Červená

„Zdalipak si zítra ráno zas obuji tyhle boty, zdalipak si zítra ráno zas posadím na klín svoji ženu,“ modlí se prý před každou směnou čínští horníci. Boty si již neobují a ženy na klín neposadí více než dvě stovky horníků, kteří minulé pondělí (14. 02. 2005 – pozn. red. CS-magazínu) zahynuli při výbuchu plynu v uhelném dole Sun-ťia-wan v severovýchodní Číně. V Říši středu už si na podobné zprávy bohužel zvykli. Čínské doly jsou bezkonkurenčně nejnebezpečnější na světě.

Nezavírejte nám důl

Čínský Státní úřad pro bezpečnost na pracovišti v lednu zveřejnil smutnou bilanci: v minulém roce při 3639 haváriích v uhelných dolech zahynulo 6027 horníků. To je sice o čtyři stovky lidí méně než předloni, ale pekingská vláda nad tím příliš nejásá. Přestože se totiž v Říši středu ročně vytěží pouze třetina světové produkce uhlí, místní doly si vyžádají 80 % všech smrtelných obětí důlních neštěstí. Nezávislý hongkongský list China Labour Bulletin navíc varuje, že mrtvých horníků může ve skutečnosti být až dvakrát více, než tvrdí oficiální statistiky.

Čínský hrubý národní produkt roste ročně o 8–9 %, rapidně vzhůru jde ovšem i spotřeba energie. A tu si Čína ze tří čtvrtin opatřuje z uhlí. Po několika velkoplošných výpadcích elektrické sítě v Šanghaji a dalších velkoměstech proto loni na jaře čínský premiér Wen Ťia-pao vyzval uhelné doly ke zvýšení produkce. S jejím růstem však přibývá i smrtelných nehod.

Kampaně vládního Úřadu pro bezpečnost v důlním průmyslu již téměř dvacet let slibují zavírání dolů, které nesplňují bezpečnostní kritéria. S železnou pravidelností lze v čínském tisku číst o stovkách malých ilegálních dolů, které inspektoři tohoto kontrolního úřadu ročně pozavírali. Za pár dní se ale v mnoha z nich opět těží. Tak tomu bylo i v dole Čchen-ťia-šan ve středočínské provincii Šen-si, kde 28. listopadu při nejhorším důlním neštěstí minulého roku zahynulo 166 horníků. Po požáru, který v dole vypukl o týden dříve, se horníci ze strachu z další nehody odmítali vrátit pod zem. Ovšem jen do chvíle, kdy jim vedení pohrozilo propuštěním.

V rozhovoru pro již zmiňovaný China Labour Bulletin uvedla manželka jedné z obětí, že se mezi horníky o požárech, které již týden v dole vznikaly, vědělo. Mnozí horníci se odmítali vrátit pod zem. „Vedení jde jen o jejich luxusní vozy a o finanční odměnu za překročení produkčních kvót. Všichni to tu vědí. Dokonce starosta tu byl a nutil horníky sfárat. Říkala jsem mužovi, ať nechodí, ale řekl, že se bojí, aby mu nesnížili plat. A tak šel a už se nikdy nevrátí…“

Snahám o zlepšení bezpečnosti práce v dolech ovšem háží klacky pod nohy nejen ziskuchtiví majitelé dolů, ale také jejich zaměstnanci. Na chudém západě Číny se práce v dolech stává pro rolníky či zaměstnance krachujících státních podniků často jedinou šancí, jak uživit rodinu. A tak pracují od pondělí do neděle za plat, který činí v přepočtu zhruba dva a půl tisíce korun. „Já se mluvit nebojím, já jsem stejně nezaměstnaný, ale horníci se samozřejmě bojí, že přijdou o práci,“ cituje jednoho obyvatele Čchen-ťia-šanu týdeník Jižní víkend. Horníci údajně zatajují zhruba pětinu neštěstí – ze strachu, že by byl důl zavřen a oni propuštěni. Tragédie pak vychází na světlo teprve náhodou, například když ji prozradí rozzuření pozůstalí, kteří nezískali od majitele dolu adekvátní finanční kompenzaci. Proti kontrolním inspektorům stojí většinou i regionální zastupitelstvo. Se zavřením dolu je spojeno riziko sociálních nepokojů, které by se snesly právě na hlavy místních vládních úředníků.

Kolik stojí smrt

Centrální vláda alespoň vykazuje dobrou vůli – celkem energicky bojuje jak proti rostoucí spotřebě energie (různými omezeními, pokutami a zvyšováním cen), tak proti ilegálním a malým dolům, s nimiž se nejčastěji pojí vysoká nehodovost. Vlna důlních neštěstí na konci minulého roku uspíšila realizaci vládního záměru postupně sloučit současných 28 tisíc dolů (z nichž 24 tisíc je považováno za malé, tedy i rizikovější) do třinácti skupin za účelem efektivnější kontroly. Od letoška pak vstoupil v platnost nový a přísnější soubor pravidel bezpečnosti práce.

Snaží se i provinční vláda v nejvýznamnější uhelné oblasti Číny – provincii Šan-si. Od prosince zde platí nařízení, podle něhož je kompenzace za zemřelého horníka stanovena na horentních 200 tisíc jüanů (cca šest set tisíc korun), tedy třikrát více, než tomu bylo dosud. Tak vysoká suma má motivovat ziskuchtivé majitele dolů k zajištění odpovídající bezpečnosti na pracovišti.

Přesto pozorovatelé varují, že dokud horníkům nebude dovoleno zakládat na pracovištích nezávislé odbory (nyní v zemi existuje pouze jediná odborová organizace, podřízená stranickému ústředí) a bezpečnostní výbory, situace se nijak zásadně nezmění.

(Respekt, www.respekt.cz)