Duben 2005

Bez soucitu

Bohumil Doležal

Poslední dobou býváme nedobrovolnými svědky téhož stereotypního a mediálně srdcervoucího příběhu. Levicová západní (francouzská, italská) žurnalistka, bojovnice proti americkému imperialismu a za svobodu iráckého lidu, vyráží přímo do Iráku, aby mohla vydat autentické svědectví o okupaci. Než se stačí pořádně rozkoukat, stane se kořistí nějaké bandy: zda jde o lupiče nebo vlastence, se v těchto končinách světa, kde se obě profese k nerozeznání prolínají, těžko zjišťuje. Na rozdíl od tureckého řidiče kamionu, kterému okamžitě a bez milosti uříznou hlavu, dostane se naší bojovnici za právo a spravedlnost výsadního zacházení: únosci dobře vědí, že se zmocnili slípky, která snáší zlatá vajíčka.

Zanedlouho jsou všechny televizní stanice, co jich na světě je, zahlceny záběry na kvílející zbědovanou bytost, která úpěnlivě prosí odpovědné politiky své země, aby z Iráku okamžitě stáhli své vojáky. Veřejnost je zachvácena soucitem a politikům se dělají vrásky až na zádech. Zároveň se rozjíždí složitá vyjednávací mašinérie. Stovky lidí, mnozí s nasazením života, se pokoušejí navázat kontakt s únosci a zjistit, kolik bude nutné za ubohou oběť zaplatit. V zádech mají rozkurážená média, která na ně tlačí, aby přece nebyli tak necitelní a vyhověli vlastencům v jejich spravedlivých požadavcích. A jméno nešťastné novinářky oblétá celý svět.

Za pár týdnů je ruka v rukávě. Teroristé si přijdou na slušnou částku řádově v milionech dolarů. V lepším případě ji v příštích několika letech probendí v luxusních zařízeních prohnilého Západu. V horším a bohužel pravděpodobnějším z ní uhradí náklady na zavraždění několika desítek nebo stovek iráckých civilistů z Falúdže či Bagdádu nebo žen a dětí z Haify či Tel Avivu. Vysvobozená oběť se s velkou slávou vrací domů. Lid se raduje, ostatně kdo by se neradoval, když se podařilo zachránit lidský život!

Spokojenost je na obou stranách: teroristé mají své miliony, unesená a osvobozená oběť svou popularitu. Vzbuzuje to podezření, zda snad nejsou účastníci tohoto oboustranně výhodného obchodu domluveni. Jistěže nejsou, bylo by to zbytečné. Funguje to i bez domluvy.

Vladimír Iljič Lenin, žabařský předchůdce vrahounů z Al Kajdá, říkal lidem typu naší bojovnice proti imperialismu užiteční idioti. Idioti, jejichž kroky vede nezodpovědnost a bezohlednost, bývají nebezpečnější než vědomí škůdci. Idiocie je smrtelný hřích. A soucit při pohledu na kňučící bytost není namístě: nic jí nehrozí, jde jen o kšeft, za nějž krvavý účet zaplatí jiní.

(www.bohumildolezal.cz)