Duben 2005

Strach a hnus nad Postoloprty

David Hertl

Příběh jedné odplaty. Zavraždění Němci v Postoloprtech pamětní desku mít nebudou. Rozhodli o tom právě teď tamní zastupitelé, když zamítli návrh Kruhu přátel česko-německého porozumění připomenout ve městě pamětní deskou události z června 1945. Tehdy zde bylo v rámci �spravedlivé odplaty� zcela bez soudu a bez konkrétní viny postříleno několik set německých civilistů. Plán na kamennou připomínku tehdejší tragédie radnice zamítla už podruhé a s velkou rozhodností: z devatenácti přítomných zastupitelů jich osmnáct hlasovalo proti a jeden se zdržel. Stalo se tak přesto � nebo možná právě proto �, že ve městě žijí mnozí potomci někdejších obětí i vrahů a že dávný masakr zde není historií, ale stále živoucím zraněním.

Proti vůli nepůjdu

Jako první tu ránu v roce 1995 otevřel Svobodný hlas, lounské noviny vydávané místní občankou Květou Tošnerovou. V obsáhlém seriálu na jeho stranách znovu ožily chvíle z léta 1945, kdy do Postoloprt dorazili vojáci 1. divize československé zahraniční armády, aby zde spolu s místními Čechy �vyčistili prostor od německého živlu�. Několikadenní řádění ozbrojených skupin vyvrcholilo masovým vyvražďováním v postoloprtské bažantnici. Podle poslanecké vyšetřovací komise, ustavené v roce 1947 a vedené lidovci, bylo v hromadných hrobech kolem Postoloprt exhumováno 763 těl. Komunistický puč další šetření překazil � ale ještě o půl století později si novináři ze Svobodného hlasu vysloužili za publikování případu od veřejnosti nálepky jako �zrádci� a �kolaboranti�. Případem postoloprtských vražd se v druhé polovině devadesátých let zabývala policie, ale nakonec jej odložila.

Loni si nastávající smutné výročí uvědomil Bohumil Řeřicha z Kruhu přátel česko-německého porozumění. �Jen jsme chtěli připomenout poválečné události. Stačila by malá deska s nápisem Obětem násilí 1945, v češtině a němčině. Nic víc,� říká. Jeho návrh ovšem nejprve smetla ze stolu postoloprtská městská rada a teď na její doporučení i zastupitelé. �Přiklonili jsme se k názoru zdejších obyvatel a neschválili jsme to,� říká postoloprtský starosta Miroslav Hylák (nezávislý). Žádný průzkum veřejného mínění k otázce dávného masakru ale radnice neprováděla, i když by to nebyl problém: město vydává pravidelný zpravodaj a spravuje vlastní webové stránky. �Po tom prvním hlasování v městské radě mne oslovilo asi deset lidí na ulici a řekli mi, že je dobře, že jsme to neschválili, proč bychom to těm Němcům měli dělat. Žiju tady a cítím nevůli, abychom něco podobného dělali. A já nepůjdu proti zájmu občanů,� říká místostarosta Jaromír Vápeník (nezávislý). Starosta Hylák, v jehož příbuzenstvu dva lidé kdysi skončili pod kulkami vražedných čet v bažantnici, je na to téma už alergický. �Prosím vás, už o tom pořád nepište, já už o tom nechci mluvit,� říká. �Pro tohle město existuje řada mnohem důležitějších věcí.�

Dvakrát a prozatím dost

Podle Vladimíra Pfertnera z místní organizace ODS, který jako jeden z mála postoloprtských občanů chodí pravidelně na jednání zastupitelstva, diktoval zamítavé rozhodnutí politiků strach. �Vůbec nevím, proč se těch Němců tak bojí,� říká Pfertner. �Strach určitě nemám,� oponuje mu spolustraník a zastupitel Václav Mach. �Ten případ by měli prozkoumat historici.� Motiv strachu spolu s ním odmítá i místostarosta Vápeník: �Myslím si, že bychom neměli moc řešit, co bylo, a spíš jít dopředu. Je to problematická věc, nezabývejme se tím, vždyť v Evropské unii dojde tak jako tak k daleko většímu sblížení Čechů a Němců.� Proti tabuli by byl podle svých slov i bývalý (2002 � 2004) postoloprtský starosta Zdeněk Pištora (nezávislý), který se během svého pobytu ve funkci pokoušel s odsunutými německými rodáky spojit. Dnes je řadovým zastupitelem, v den hlasování o pomníku ale musel zůstat v práci. �Smíření si nepředstavuji jako pomník jedněm mrtvým,� vysvětluje svůj odpor k navržené tabulce. �Podle mne by památník měl připomínat všechny mrtvé rodáky, ať už zemřeli během války, nebo při těch událostech po ní.�

Bohumil Řeřicha zatím nepočítá, že by návrh na instalaci pamětní desky podal potřetí: �Nevinné oběti by se měly připomínat, ale každá dobrá věc potřebuje správnou chvíli. Jednou se to i v Postoloprtech podaří.� Podobný pomník, ale pro změnu obětem nacistického řádění proti českému civilnímu obyvatelstvu, odhalil Kruh přátel česko-německého porozumění v roce 2002 v Lidicích. Tehdy tuto iniciativu podpořil jak lidický obecní úřad, tak ministerstva zahraničí v Praze a Berlíně.

(Respekt, www.respekt.cz)