Duben 2005

Strach a hnus nad Postoloprty

David Hertl

Příběh jedné odplaty. Zavraždění Němci v Postoloprtech pamětní desku mít nebudou. Rozhodli o tom právě teď tamní zastupitelé, když zamítli návrh Kruhu přátel česko-německého porozumění připomenout ve městě pamětní deskou události z června 1945. Tehdy zde bylo v rámci „spravedlivé odplaty“ zcela bez soudu a bez konkrétní viny postříleno několik set německých civilistů. Plán na kamennou připomínku tehdejší tragédie radnice zamítla už podruhé a s velkou rozhodností: z devatenácti přítomných zastupitelů jich osmnáct hlasovalo proti a jeden se zdržel. Stalo se tak přesto – nebo možná právě proto –, že ve městě žijí mnozí potomci někdejších obětí i vrahů a že dávný masakr zde není historií, ale stále živoucím zraněním.

Proti vůli nepůjdu

Jako první tu ránu v roce 1995 otevřel Svobodný hlas, lounské noviny vydávané místní občankou Květou Tošnerovou. V obsáhlém seriálu na jeho stranách znovu ožily chvíle z léta 1945, kdy do Postoloprt dorazili vojáci 1. divize československé zahraniční armády, aby zde spolu s místními Čechy „vyčistili prostor od německého živlu“. Několikadenní řádění ozbrojených skupin vyvrcholilo masovým vyvražďováním v postoloprtské bažantnici. Podle poslanecké vyšetřovací komise, ustavené v roce 1947 a vedené lidovci, bylo v hromadných hrobech kolem Postoloprt exhumováno 763 těl. Komunistický puč další šetření překazil – ale ještě o půl století později si novináři ze Svobodného hlasu vysloužili za publikování případu od veřejnosti nálepky jako „zrádci“ a „kolaboranti“. Případem postoloprtských vražd se v druhé polovině devadesátých let zabývala policie, ale nakonec jej odložila.

Loni si nastávající smutné výročí uvědomil Bohumil Řeřicha z Kruhu přátel česko-německého porozumění. „Jen jsme chtěli připomenout poválečné události. Stačila by malá deska s nápisem Obětem násilí 1945, v češtině a němčině. Nic víc,“ říká. Jeho návrh ovšem nejprve smetla ze stolu postoloprtská městská rada a teď na její doporučení i zastupitelé. „Přiklonili jsme se k názoru zdejších obyvatel a neschválili jsme to,“ říká postoloprtský starosta Miroslav Hylák (nezávislý). Žádný průzkum veřejného mínění k otázce dávného masakru ale radnice neprováděla, i když by to nebyl problém: město vydává pravidelný zpravodaj a spravuje vlastní webové stránky. „Po tom prvním hlasování v městské radě mne oslovilo asi deset lidí na ulici a řekli mi, že je dobře, že jsme to neschválili, proč bychom to těm Němcům měli dělat. Žiju tady a cítím nevůli, abychom něco podobného dělali. A já nepůjdu proti zájmu občanů,“ říká místostarosta Jaromír Vápeník (nezávislý). Starosta Hylák, v jehož příbuzenstvu dva lidé kdysi skončili pod kulkami vražedných čet v bažantnici, je na to téma už alergický. „Prosím vás, už o tom pořád nepište, já už o tom nechci mluvit,“ říká. „Pro tohle město existuje řada mnohem důležitějších věcí.“

Dvakrát a prozatím dost

Podle Vladimíra Pfertnera z místní organizace ODS, který jako jeden z mála postoloprtských občanů chodí pravidelně na jednání zastupitelstva, diktoval zamítavé rozhodnutí politiků strach. „Vůbec nevím, proč se těch Němců tak bojí,“ říká Pfertner. „Strach určitě nemám,“ oponuje mu spolustraník a zastupitel Václav Mach. „Ten případ by měli prozkoumat historici.“ Motiv strachu spolu s ním odmítá i místostarosta Vápeník: „Myslím si, že bychom neměli moc řešit, co bylo, a spíš jít dopředu. Je to problematická věc, nezabývejme se tím, vždyť v Evropské unii dojde tak jako tak k daleko většímu sblížení Čechů a Němců.“ Proti tabuli by byl podle svých slov i bývalý (2002 – 2004) postoloprtský starosta Zdeněk Pištora (nezávislý), který se během svého pobytu ve funkci pokoušel s odsunutými německými rodáky spojit. Dnes je řadovým zastupitelem, v den hlasování o pomníku ale musel zůstat v práci. „Smíření si nepředstavuji jako pomník jedněm mrtvým,“ vysvětluje svůj odpor k navržené tabulce. „Podle mne by památník měl připomínat všechny mrtvé rodáky, ať už zemřeli během války, nebo při těch událostech po ní.“

Bohumil Řeřicha zatím nepočítá, že by návrh na instalaci pamětní desky podal potřetí: „Nevinné oběti by se měly připomínat, ale každá dobrá věc potřebuje správnou chvíli. Jednou se to i v Postoloprtech podaří.“ Podobný pomník, ale pro změnu obětem nacistického řádění proti českému civilnímu obyvatelstvu, odhalil Kruh přátel česko-německého porozumění v roce 2002 v Lidicích. Tehdy tuto iniciativu podpořil jak lidický obecní úřad, tak ministerstva zahraničí v Praze a Berlíně.

(Respekt, www.respekt.cz)