Duben 2005

Zamyšlení na jednou knihou a vznikem státu

Franz Chocholatý-Gröger

V období, kdy nový stát národa československého hledá své místo v nové Evropě, vychází v listopadu 1918 nákladem Lidového knihkupectví a antikvariátu Josefa Springera ve filiálce na Královských Vinohradech dílo znalce historie českého válečnictví Hanuše Kuffnera “Náš stát a světový mír” s 5 mapami, psané v duchu nepřátelství vůči Němců.

V kapitole Nedochůdče vysvětluje, že nový český stát svými hranicemi vytváří základ pro svou nezvratnou zkázu, což dokazuje v první mapce. Nutno proto rozdělit Evropu v zájmová pásma – soušové (kontinentální) v čele s Ruskem, středozemní na čele s Francií a oceánské na čele s Anglií. Hranicí soušového zájmového pásma je linie Hamburk – Čechy –Terst – Jadran - Kréta. Mír ve Střední Evropě má být zajištěn systémem “netýkavek” (nárazníků) vzniklých z území Německa-Vezeřansko (Wesergebiet), Dolnolabí a Odrolabí na styku oceánského a soušového pásma a francouzský hornorýnský nárazník na styku s NĚMECKOU REZERVACÍ (Bavorsko, Báden-Württembersko, Hesensko, Westfálsko, Durynsko a část Saska až po Labe). Rakousko má být rozděleno mezi Švýcarsko (Vorarlbersko, Tyrolsko), Itálii a Srbsko (Korutany, Štýrsko). Obdobně je okrájeno Maďarsko. Zbylé území tvoří Středozemí.

Kuffner považuje vzniklý stát “Obec českého národa” za hlavní stráž na západním pomezí Soušového svazu a hlavní bojovou linii proti Němcům. Proto rozvádí, jak je třeba upravit jeho odolnost a zajistit budoucnost v kapitole „Diktát vytouženého míru“ a v mapě č. 5. s názvem „Hlavní stráž na západním pomezí Soušového svazu - OBEC ČESKÉHO NÁRODA“. Československo je zde uvedeno jako “Čechy”. Na mapě jsou pak zakreslené územní nároky vůči Německu – zábor celého pruského Slezska a obou Lužic až k Berlínu a odtud po Labi až po Drážďany a dále ke Krušným horám; zábor části Bavorska od Aše po řeku Naab a Regensburg (Řezno), které by byly součásti Čech, stejně jako Bayerischer Wald (Bavorský les, zde zvaný Bajařský les) až k Passau (Pasovu) včetně.

Obdobný byl zábor části Rakousko od hranic německých po Dunaji až k Vídni a odtud k Neusiedlerskému jezeru (Neziderskému) a zábor části Maďarsko s Györem, Budínem (část Budapešti) a Miskolcem. Součástí nového státu je také Obchodní stát slovanský na Istrii s přístavem Terstem (Triest).

Rozvádí představu českého programu na mírové konferenci a široký plán likvidace němectví. Němci, žijící v tomto prostoru, se musí počeštit. Všichni Slované musí usilovat o vytvoření politické vlasti v prostoru od Českého lesa k Bajkalu a dále až k břehům Tichého oceánu. Češi by měli být jejím průkopníkem, tak jako mají být neporazitelnou hrází proti němectví. Slovákům pak autor vzkazuje, že všichni jsme Češi a celý prostor od Českého lesa po Užhorod tvoří nedělitelná česká národní pospolitost.

Nelze se tedy divit obavám Němců z nového slovanského státu. V tomto prostředí se pak stala a stále je jedním z argumentů vysvětlujících nedůvěru v nový československý stát. Mnozí tuto knihu považují za dílo Benešovo resp. považují Beneše za duchovního otce tohoto díla. Vždyť rozdělení Německa a Evropy do zájmových zón se v mnohém shoduje s plány vkreslenými do map této knihy. Ze soušového pásma (kontinentální zóny) se podařilo dostat jen skandinávským zemím a Řecku a později Rakousku, jehož část však po desetiletí byla v sovětské okupační zóně. Pokud se týká jazyka knihy, mnohý radikální nacionalista by v tom nalezl poezii ladící jeho srdci.