Duben 2005

Zatímco

Josef Klíma

Když jsem předminulou sobotu na tomto místě líčil příběh nešťastníka, kterému ukradli auto a dodnes po něm chtějí pokutu za špatné parkování (tu mu tam dali pár minut předtím, než bylo auto ukradeno), netušil jsem, že zároveň startuji pomyslné dostihy čtenářských ohlasů na téma: jaký nejabsurdnější zážitek se strážci zákona a pořádku mám. Ani Švejk, ani Policejní akademie 3, ba dokonce ani současné politické panoptikum kolem premiérových zdrojů nemůže konkurovat běžným zážitkům běžných občanů, dostanou-li se do soukolí policejní mašinérie. A to podotýkám: jako oběti! Nikoli jako pachatelé.

Příběh první: Pan XY rovněž jednoho dne dostane předvolání. Prý špatně zaparkoval v Českých Budějovicích. Na rozdíl od většiny z nás ho to potěší; vůz, který špatně zaparkoval, mu totiž rok předtím ukradli. Hurá, zřejmě je konečně na světě! Ale jeho radost je krátká: policisté pochopitelně pokutovaný vůz nezadrželi. A na jeho otázku, proč nezjistili, že je už rok na seznamu kradených vozů, jen nechápavě kroutí hlavou. Příběh má ale přece jen happyend: panu XY odpustí pokutu.

Příběh druhý je z Českého Krumlova. Léto 2002, město zaplavuje povodeň. Pan YZ rychle odjíždí se svým autem do výše položené části města, vrací se domů a rychle stěhuje, co se dá, do horního patra rodinného domku. Pak se s pár věcmi brodí zaplavenými ulicemi zpět k autu, aby v něm přespal. Jenže ouha: voda se už blíží i k jeho novému provizornímu parkovišti - a s vozem už ujet nemůže. Městská policie na něj totiž kvůli nedovolenému parkování nasadila botičku. Pan YZ se nevzdává. Volá na stanici a policisté jsou opravdu ochotní: botičku mu klidně sundají, pokud zaplatí pokutu 500 korun.

Příběh třetí - Praha. Na parkovišti před obchodním domem nakládá žena nákup do kufru svého vozu, když ji kolemjdoucí pán upozorní: "Kradou vám kabelku z auta." A opravdu, z předního sedadla zatím zlodějka tmavé pleti popadla kabelku, běží s ní parkovištěm, okradená žena za ní, ale zlodějka hbitě naskočí do mercedesu, který na ni čeká, a odjíždí. Okradená rovněž hbitě naskočí do vozu, chce stíhat mercedes, ale u výjezdu na ulici ji zastaví policisté. Nepřipoutala se. "Prosil bych doklady," dí policista komisně. "Nemám je, ukradli mi celou kabelku, támhle jedou!" křičí hystericky okradená. "Blbější výmluvu jsem už dlouho neslyšel," protáhne otráveně policista. "To bude drahý..."

Je to dvanáct let, co mi jeden bezdomovec, trochu opilý, říkal: "Víte, to je tak. V jedný ulici se krade -a v druhý kontrolujou občanky." Tehdy jsem se tomu smál. Dneska už jen skřípu zuby.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)