Duben 2005

Dějiny na obtíž

Veronika Ludvíková

České školy opomíjejí výuku novodobé historie. Každý školák musí znát prastaré vládce ze všech koutů světa. O studené válce se však od učitelů často nedoví vůbec nic. Dějepisu je stále méně a nový školský zákon výuku historie může ještě více ochromit. Mnozí učitelé se navíc vyhýbají palčivým tématům záměrně.

Potrestání válečných zločinců mezinárodními tribunály v Norimberku a Tokiu, čte dvaadvacetiletý Petr Krčmář, nyní student pražských práv, poslední řádek z usmoleného sešitu. Tím pro něj před čtyřmi lety skončil dějepis na střední škole.

"My jsme přestali u výstřelu v Sarajevu v roce 1914. Každou chvíli se ptám rodičů na věci, jako třeba proč začala studená válka, jak to bylo s těma Rusákama v osmašedesátém. Táta nechce věřit, že jsme to ve škole nikdy nebrali," říká devatenáctiletá loňská maturantka Jana Čechová z Plzně. O druhé polovině dvacátého století se od svých učitelů nic nedozvěděla většina jejích vrstevníků, někteří se nepřehoupli ani přes devatenácté století.

Moderní neználci

Zatímco na začátku devadesátých let měli žáci na základních školách dějepis od šesté do deváté třídy dvakrát týdně, nyní se jej v šesté a sedmé třídě učí stejně, ale v osmé a deváté mají historii jen jednou za týden. Také na gymnáziích se výuka dějepisu ztenčila; dříve se vyučoval ve všech ročnících, současné osnovy s dějepisem ve čtvrtém nepočítají. Stačí, aby se učitel zasekl u zajímavé látky nebo onemocněl a začne zběsilý hon za dějinami. Nedávná minulost se většinou probrat nestihne, v občanské nauce se probírají spíše obecnější politické principy.

Mnozí učitelé a hlavně rodiče spoléhali na to, že situaci vylepší nový školský zákon. Vstoupil v platnost nyní v lednu, ale dějepisu nic dobrého nepřináší. Jeho součástí je takzvaný rámcový vzdělávací program (RVP) základního i středního školství, podle kterého se postupně začne učit. Účelem novinky je nabídnout školám co největší autonomii. Shora budou nadiktována jen zásadní pravidla, detaily doladí sami ředitelé a učitelé. Dobrá myšlenka ale má zádrhele. Například vyučování dějepisu na gymnáziích bude povinné pouze první dva roky, pak už bude záležet na řediteli, jestli nechá dějepis učit i v dalších dvou ročnících, nebo věnuje hodiny jinému předmětu.

Obdobně to bude fungovat na základních a středních odborných školách. "To je začátek konce dějepisu!" zlobí se Helena Mandelová, předsedkyně Asociace učitelů dějepisu. "Několikrát jsme se snažili vyjednávat s ministerstvem o větším prostoru pro historii, ale bylo nám řečeno, že teď je doba počítačů a cizích jazyků, a těm se musí věnovat víc času. Někdy mám pocit, že pro úředníky z ministerstva je dějepis úplný přežitek," dodává zklamaně. Rozhořčení dokládá čísly: z celé Evropy věnuje Česko dějepisu v osnovách nejméně času.

Vstříc extremismu

Ne vždy šidí kantoři výuku nových dějin jen kvůli nedostatku času. Mnozí se vyhýbají palčivým tématům záměrně, protože si nevědí rady s tím, jak by je měli vykládat. Bojí se všetečných otázek studentů, pátrajících například po jejich tehdejším postoji k režimu, nemluvě o konkrétním chování. "Druhou polovinu dvacátého století proberu heslovitě v poslední hodině. Na víc není čas a také chybí odstup od probírané látky, který je při výuce dějepisu důležitý," obhajuje postup pětapadesátiletá učitelka dějepisu z pražského víceletého gymnázia, která si nepřeje být jmenována.

Podle Oldřicha Tůmy, ředitele Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd, jsou takové výmluvy nepřípustné. "Odstup beztak nikdy nebude dokonalý. Výklad dějin, jichž se sám učitel účastnil, je samozřejmě problematický, ale vlastní zážitky vždy pomáhají k lepšímu pochopení tématu."

Podle historiků by se dal ušetřit čas na "mladé" dějiny například zkrácením nezáživného výkladu o starověku a středověku. "Znalost nedávné doby je důležitější, formuje postoje k dnešku. Děti, které neznají novější dějiny, mnohem snadněji tíhnou k propagandě extremistických hnutí," říká Tůma a doplňuje: "Kdo nezažil totalitu a nic se o ní nedozví ani ve škole, může za východisko z dnešní doby víceméně logicky považovat komunismus."

Dnešním učitelům se nechce pouštět do bolestných vzpomínek. Změní to nástup mladých pedagogů?

(Týden)