Duben 2005

Nepříjemné otázky a odpovědi

Emanuel Mandler

Naši vyhoštění krajané se ve svém týdeníku Sudetendeutsche Zeitung (č. 7/2005, Amerikanische Bomben auf Prag) podivují tomu, že na rozdíl od Německa, kde probíhala diskuse o bombardování německých měst koncem druhé světové války, v Česku se o bombardování Prahy a několika dalších měst vlastně nehovořilo. Autor redakčního článku Sudetendeutsche Zeitung je si vědom toho, že škody a oběti bombardování českých a německých měst nelze srovnávat, ale připojuje poznámku, že letecké útoky na česká města "přece jen šokovaly české obyvatelstvo." Proč se o tom v Česku nehovořilo? Na to autor pochopitelně neodpovídá. Místo toho uvádí z článku časopisu Týden o kobercových náletech na německá města citát, že teror proti bezbranným civilistům v městech nepřítele začali Němci sami.

Můžeme k tomu dodat, že je to typická naše reakce. Na jakékoli upozornění, že za druhé světové války a po ní byli mezi oběťmi na německé straně nejen nacisté a esesáci, ale rovněž nevinní lidé a civilisté, odpovíme: vy jste začali. To je ovšem většinou falešná výmluva. Pokud jde o útoky Spojenců koncem války na česká města, je to ale poněkud složitější. Viní-li český člověk, třebas podvědomě, za bombardování českých měst rovněž - nebo především - nacisty, není v neprávu. Čechy a Morava byly okupovány Třetí říší, staly se násilím součástí Velkého Německa a nebýt toho, Spojenci by česká města nebombardovali. V tomto případě nelze svalovat vinu pouze na Spojence.

Český občan by se pravděpodobně docela rozhořčil, kdyby si v následujícím čísle téhož časopisu přečetl článek prof. Alfreda Maurice de Zayas Letecká válka ve světle mezinárodního práva, v němž tento známý obhájce lidských práv viní Spojence ze zločinů proti lidskosti a vůbec ze zjevného porušování mezinárodního práva. Toho se měli dopustit právě kobercovými nálety na německá města ke konci války. Upozorňuje, že Anglie a Francie před pozdějšími kodifikacemi obdobných mezinárodní pravidel a smluv použily již v roce 1915 v souvislosti s genocidou proti Arménům termínu zločin proti lidskosti a že haagská konvence z roku 1907 zapovídá necivilizované jednání vůči civilistům. Což teprve kdyby se náš čtenář dočetl, že vůdčí osobnosti Spojenců porušovali mezinárodní právo stejně jako Pol Pot nebo Idi Amin. Normy, jak uvádí Alfred de Zayas, nelze zaměňovat s realizací. Mezinárodní válečné právo, píše dále, platí pro všechny strany válečného konfliktu stejně, pro napadené stejně jako pro agresory. Kolektivní vina je z hlediska mezinárodního práva nepřijatelná. A tak nelze "nepříjemnost mezinárodního práva v případě leteckých útoků na Drážďany a Hirošimu ospravedlnit tím, že Němci a Japonci byli agresory."

Špatně se nám takové věci čtou, zvláště když jsou z velké části pravdivé: pustošivé nálety na německá města koncem války nelze ospravedlnit - a to dokonce bez použití norem a praxe mezinárodního práva. Byly dobré jen k tomu, že vzaly životy desetitisícům civilistů.

Ale přece jen bych si dovolil oponovat pokud jde o Hirošimu. Americká atomová bomba má na svědomí přes sto tisíc lidských životů. Nicméně Hirošima ukončila válku. Kdyby nebylo atomového útoku na Japonsko, válka by se protahovala o měsíce a roky a zahynulo by při ní nepoměrně víc nevinných lidí. Nehledě na to, že do americko-japonské války se mohly vmísit Sověti.