Duben 2005

Demágové

Vlastimil Marek

Někteří lidé tak podlehli lákavé víře ve svůj nade vše a všechny čnící rozum, že se z nich stali téměř čarodějní demagogové (pracovně jim říkám demágové, rozuměj demagogický mág nebo také magor).

Takový demág se nechá unést plynulým tokem své řeči (či myšlenek) a pak z něho padají metafory, citace, káravé odsudky (ve stylu „to není správná otázka“) jako na běžícím páse.

Ve stejném dnu se na stránkách našich dvou deníků objevily hned dva články dvou takových typických demágů. V jednom prezident Klaus komentoval komentář svého veta (Prezidentovo veto zbrzdilo snižování hluku) typicky hutným, odpor nepřipouštějícím stylem. Hned titulek EU chce plánovat náš hluk napovídá, co bude dál (pro hlubší názornost doporučuji přečíst si všechny citace pomalu a nahlas, pozn. aut.): „…Pod pokutou až milionu korun budou byrokrati z Bruselu (a s nimi ti naši) chtít regulovat a plánovat náš hluk, který bude detailně monitorován, měřen, zaznamenáván, vyhodnocován, analyzován, reportován, diskutován a včas hlášen do Evropské unie. Budou vznikat Strategické hlukové mapy a Akční plány… krajský úřad pak stanoví svým nařízením tiché oblasti v aglomeraci… Autoři nás touto cestou, nepozorovaně, s těmi nejčistšími úmysly, převádějí do orwellovského světa, ve kterém je univerzální dobro na lidech prostě vykonáno, ať se jim to líbí nebo ne…“ straší Klaus. A pomocí poněkud přehnané a nepovedené metafory dodává: „Oč je právě hluk horší a zavrženíhodnější než například zápach či pouliční osvětlení, drze nám svítící v noci do ložnic a vyžadující instalaci rolet, žaluzií nebo neprůhledných záclon?“

Podobně rozhořčeným demágem je i senátor za ODS Jaroslav Kubera. Toho v tomto případě rozčílil připravovaný a bohužel opět odložený zákon proti kouření, a tak svým neopakovatelným způsobem také metaforicky hrozí: „Zákaz kouření na zastávkách, mimochodem, zdůvodněný tím, že kuřáci odhazují nedopalky na zem, bude možná následován zákazem pojídání tatranek, protože někteří lidé odhazují jejich obaly… také sledování televize bude omezeno, protože je prokázané, že vede k tloustnutí a poškozuje zrak. Rovněž milostné hrátky snižují výkonnost pracujících a je jen otázkou času, kdy někoho napadne, že by bylo zapotřebí nějaké regulace.“

Panu senátorovi Kuberovi vadí „univerzální zachránci světa, co si myslí, že vědí, co se má a co ne“. A demagogicky vyčítá odpůrcům kouření, „že jim nevadí, že jsou lidé v mrazu vyháněni před budovy úřadů, nemocnic, lázeňských domů, kde rozdíl vnitřní a vnější teploty bývá až třicet stupňů Celsia, a tito lidé jsou zcela jistě započteni do statistiky následků kouření, ačkoliv zánět horních cest dýchacích ostali právě v důsledku onoho dramatického rozdílu teplot“.

Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu a nestálo za zmínku (tedy kdyby se takto bavili obyčejní demágové někde v zakouřené restauraci nějakého malého českého nebo moravského města). Jenže tihle demágové jsou jeden prezident a druhý senátor!

Podobní demágové vedou porodnická oddělení našich nemocnic, různá ta ministerstva a městské úřady a jejich odbory, a jistě jste se s nimi již měli tu nepříjemnou čest setkat. Podobní demágové ale také vedou celou řadu států (a diktatur) světa směrem na východ i na západ.

Ukazuje se ale stále zřetelněji, že jazyk a rozum je past a sklon k demagogii je jedním z aspektů určitého vývoje mozku.Už se začíná tušit, jak snadno se jednotlivé programy v mozku (zvláště mužů) zaseknou a jak přesvědčivé a (bez bolestného a dlouhodobějšího výcviku prakticky) neodstranitelné pak pro své nositele jsou. Mozek demága totiž skutečně upřímně a do morku kostí věří tomu, co říká.

Ukazuje se, že zvláště chlapečci, kteří nebyli první minuty a hodiny po porodu v bezpečí na bříšku maminky a u prsu, a jejichž mozky nejsou pak v dospělosti emočně schopny vyrovnat se s jakkoliv malými imaginárními „prohrami“, (které tak podminovávají jejich celoživotně budovanou vnější obranu vnitřní nejistoty), jsou ti, kteří mají největší touhu po funkcích a moci (a nevyjde-li to, alespoň partě a cigaretám a alkoholu).

A dokud podle toho nezměníme náš politický systém (přitom každá katedra psychologie je ve spolupráci s vrcholovým managementem schopna vypracovat spolehlivé psychotesty, které spolehlivě právě tyhle demagogické, uzurpátorské a jiné pro vedení společnosti negativní vlastnosti odhalí), lépe nebude.

Zajímavé na tom všem je, že tohle se ženám (tedy alespoň těm, které předtím léta nepracovaly v typicky mužských světech sněmovny, nebo nějakého silového ministerstva, nebo na správě sociálního zabezpečení a nejsou militantní feministky) nestává. Tím, že když mluví, fungují na rozdíl od mužů v obou mozkových hemisférách a jsou daleko více sociálně zaměřeny a tedy schopny se vcítit do situace jiných, skýtají přece jen jakous takous záruku, že se z nich nestanou (abych byl genderově korektní, tak od slova demág odvozuji rovnou i ženský ekvivalent) - demážky.

On totiž takový demág funguje jako mozek každého z nás - pokud věří v nejhorší, určitě toho dosáhne.

Dobrou zprávou je, že to funguje i naopak – pokud uvěří v to nejlepší, určitě toho mozek (a pozitivně uvažující, tolerantní člověk) dosáhne.