Duben 2005

Korupce ničí úctu k úspěchu

Petr Matějů

Naprostá většina lidí v moderních společnostech chce dosáhnout úspěchu: dospělí i děti, rodiče si přejí úspěch pro své děti, děti často posuzují rodiče podle jejich úspěchu. Úspěch, který v normální společnosti zvyšuje prestiž a úctu, musí být výsledkem soutěže založené na rovných příležitostech a na pravidlech, která platí pro všechny. V každé společnosti samozřejmě existují možnosti, jak dosáhnout úspěchu „zkratkou“. Čím více lidí se k úspěchu ubírá zkratkou, tím hůře pro společnost, protože se tím oslabuje přesvědčení, že hrát podle pravidel se vyplácí. Pokud se k takovým zkratkám uchylují sami politici, je to ještě horší, protože pak politika přestává být vnímána jako strážce a tvůrce pravidel pro ty, kteří chtějí prací a podnikáním stavět úspěch na tvorbě hodnot, a začíná být vnímána jako specifický druh podnikání. Tím se nejhorším možným způsobem prolamuje zeď, která má mezi politikou a podnikáním existovat.

Za většinou zkratek na cestě k úspěchu je bohužel korupce. Je-li korupce za přijímáním na školy, za získáváním diplomů či státních zakázek, za podmínkami k podnikání či placením daní, společností pomalu, ale jistě prostupuje sněť, která pochopitelně ničí i úctu k úspěchu. Nejhorší však je, když tato sněť zasáhne duše dospívajících dětí. Říká se přeci: Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš! Hrát podle pravidel, nebo pravidla spíše obcházet, to se lidé učí už v dětství. Nedávno provedený rozsáhlý výzkum patnáctiletých dětí a jejich rodičů (PISA-L) umožnil zjistit, jak vlastně vypadají jejich představy o tom, co u nás vede k úspěchu. Z výsledků tohoto výzkumu na mě padla tíseň.

Jediná dobrá zpráva totiž je, že téměř všechny patnáctileté děti vyjádřily silnou touhu v životě uspět a že dvě třetiny vidí jako velmi důležitou podmínku úspěchu dosažení co nejvyššího vzdělání. Jistě se nelze pozastavovat nad tím, že životní úspěch je spojován s uměním vydělat hodně peněz, s ochotou riskovat a se schopností prosadit se v každé situaci. To vše jistě patří k úspěchu. Jen trochu zarazí, že všechna tato „umění“ jsou dnes považována za mnohem důležitější u patnáctiletých dětí než u jejich rodičů, dnešních čtyřicátníků. Ale i to by šlo pochopit. Děti jsou mladší a dravější a světu okolo nás čím dál tím více vládne konkurence.

Problém však začíná ve chvíli, kdy se pokoušíme zjistit, čím se vlastně liší děti, které hodně stojí o to, jednou vydělat hodně peněz, od těch, které to sice vidí jako důležité, ale ne jako to nejdůležitější. Pak se totiž ukáže, že sněť korupce už dílo zkázy téměř dokonala. Ukázalo se totiž, že děti toužící po vysokých příjmech vidí cestu k úspěchu v propojení podnikání, riskování, rozsáhlé sítě známostí a hlavně „být v politice“.

Jiná představa o úspěchu, založená na vzdělání, na ovládnutí jazyků, na touze patřit k nejlepším v oboru, se snoubí spíše s respektováním zákonů a s poctivostí než s cílem dosáhnout vysokých příjmů. Je-li toto věrný obraz naší společnosti po patnácti letech transformace, nevidím naši budoucnost zrovna nadějně. Pokud je pravda, že děti lžou méně úspěšně než dospělí, můžeme se obávat, že stopy, které v této krajině zanechávají čeští politici, vedou ne do Evropy, ale na Balkán, ne-li ještě dál. To je důsledek celkového marasmu české politiky, ve které evidentně zavládl pocit, že nic z toho, co chci, si jako politik nemusím odpírat, protože zatím všechny podobné „úspěchy“ českých politiků zůstaly odpuštěny. Pokud to má jednou skončit, musí to skončit hned. Stopy v duších našich dětí jsou již teď dost hluboké.

(MFDNES)