Duben 2005

Svazky StB „hlídá“ major StB

Luděk Navara

V odboru ministerstva vnitra, které dohlíží na zpřístupňování svazků komunistické tajné policie (StB), sedí její bývalý vysoký důstojník. Pavel Pekárek, nynější právník v odboru archivní a spisové služby ministerstva vnitra, byl ještě v roce 1989 majorem u obávané StB.

Jeho odbor přitom „hlídá“ ty nejcitlivější údaje, jaké si lze představit: seznamy spolupracovníků StB. Dohlíží na zpřístupňování svazků, podílí se na vydávání lustračních osvědčení a lustrací pro tajné služby. „Doktor Pekárek je řadovým referentem, neměl jsem s ním nikdy problém,“ říká jeho vedoucí Jan Frolík.

Sám Pekárek se hájí tím, že se nepodílel na žádných akcích proti disidentům, neboť pracoval u útvaru, který střežil vysoké komunistické funkcionáře a vládní budovy. A po roce 1989 prošel řádně prověrkami. „Nevidím v tom problém ani právní, ani morální. Ale připouštím, že to je otázka subjektivního názoru,“ říká Pekárek. Smířlivě ho hodnotí i ministr vnitra František Bublan: „Vždy záleží na posouzení dané osoby,“ řekl.

Pekárek je totiž jen jedním z mnoha bývalých pracovníků StB, kterým velí. U vnitra jich působí ještě asi 1100. Většinou však jde o technické pracovníky. Právník Pekárek má v popisu práce například připomínkování zákonů včetně těch, které se týkají přísně sledovaných archivů StB a jejich zpřístupňování. Pekárek se však podle nadřízených nemůže dostat k žádným citlivým údajům. „Platí pro něj to, co pro ostatní zaměstnance. Aby šel sám neohlášen do prostor, kde jsou uloženy dokumenty, nepřipadá v úvahu,“ říká zástupce vedoucího Pavel Brunnhofer.

Dělám právničinu

Sám Pekárek říká: „Dělám právničinu, archivy si hlídá pan vedoucí a jeho zástupce.“ Podle historika Viléma Prečana, kterého komunistická tajná policie donutila k emigraci, však bývalí pracovníci StB nemají ve státní službě působit vůbec. „Chápal bych to, kdyby takový člověk pomáhal pracovníkům odboru dešifrovat nesrozumitelné věci nebo vysvětloval reálie, které se týkaly práce StB. Tedy kdyby byl poradcem bez odpovědnosti za konkrétní agendu. Ale ve státní službě a zvlášť v takovéto funkci by pracovník StB působit neměl,“ řekl Prečan, bývalý ředitel Ústavu pro soudobé dějiny.

Pekárkův odbor přitom čelí výtkám badatelů, že zpřístupňování dokumentů jde příliš pomalu. Což připouští i ministr Bublan. „Je to nedostatkem lidí,“ hájí své podřízené. Osobně Pekárka nezná. „Ale jak znám pana Frolíka, věřím, že si ho ohlídá,“ dodává.

Vedoucí odboru Frolík je sám bývalým disidentem a na ministerstvo přišel s pověstí muže s „čistou minulostí“. Pekárka hájí. Připomíná, že pracoval u složky StB, která měla na starost ochranu vysokých funkcionářů. Jenže i tato složka měla široké pravomoci - sama si zavazovala agenty ke spolupráci - například v místě bydliště komunistických politiků.

Lustraci nepotřebuje

Pekárek byl u tajné policie od osmdesátých let. Po listopadu prošel prověrkami a zakotvil jako právník na odboru archivní a spisové služby, na místě, kde nepotřebuje lustrační osvědčení. Některé postkomunistické země, aby se vyhnuly podobným problémům, zvolily systém, kde se o komunistické archivy stará nová nezávislá instituce, jejíž představitelé dbají na bezúhonnost pracovníků. „Aby u nás pracoval bývalý komunista či člen StB, to je absolutně nereálné,“ říká mluvčí slovenského Institutu paměti národa Michal Dzurjanin.

(MFDNES)

Luděk Navara

V odboru ministerstva vnitra, které dohlíží na zpřístupňování svazků komunistické tajné policie (StB), sedí její bývalý vysoký důstojník. Pavel Pekárek, nynější právník v odboru archivní a spisové služby ministerstva vnitra, byl ještě v roce 1989 majorem u obávané StB.

Jeho odbor přitom „hlídá“ ty nejcitlivější údaje, jaké si lze představit: seznamy spolupracovníků StB. Dohlíží na zpřístupňování svazků, podílí se na vydávání lustračních osvědčení a lustrací pro tajné služby. „Doktor Pekárek je řadovým referentem, neměl jsem s ním nikdy problém,“ říká jeho vedoucí Jan Frolík.

Sám Pekárek se hájí tím, že se nepodílel na žádných akcích proti disidentům, neboť pracoval u útvaru, který střežil vysoké komunistické funkcionáře a vládní budovy. A po roce 1989 prošel řádně prověrkami. „Nevidím v tom problém ani právní, ani morální. Ale připouštím, že to je otázka subjektivního názoru,“ říká Pekárek. Smířlivě ho hodnotí i ministr vnitra František Bublan: „Vždy záleží na posouzení dané osoby,“ řekl.

Pekárek je totiž jen jedním z mnoha bývalých pracovníků StB, kterým velí. U vnitra jich působí ještě asi 1100. Většinou však jde o technické pracovníky. Právník Pekárek má v popisu práce například připomínkování zákonů včetně těch, které se týkají přísně sledovaných archivů StB a jejich zpřístupňování. Pekárek se však podle nadřízených nemůže dostat k žádným citlivým údajům. „Platí pro něj to, co pro ostatní zaměstnance. Aby šel sám neohlášen do prostor, kde jsou uloženy dokumenty, nepřipadá v úvahu,“ říká zástupce vedoucího Pavel Brunnhofer.

Dělám právničinu

Sám Pekárek říká: „Dělám právničinu, archivy si hlídá pan vedoucí a jeho zástupce.“ Podle historika Viléma Prečana, kterého komunistická tajná policie donutila k emigraci, však bývalí pracovníci StB nemají ve státní službě působit vůbec. „Chápal bych to, kdyby takový člověk pomáhal pracovníkům odboru dešifrovat nesrozumitelné věci nebo vysvětloval reálie, které se týkaly práce StB. Tedy kdyby byl poradcem bez odpovědnosti za konkrétní agendu. Ale ve státní službě a zvlášť v takovéto funkci by pracovník StB působit neměl,“ řekl Prečan, bývalý ředitel Ústavu pro soudobé dějiny.

Pekárkův odbor přitom čelí výtkám badatelů, že zpřístupňování dokumentů jde příliš pomalu. Což připouští i ministr Bublan. „Je to nedostatkem lidí,“ hájí své podřízené. Osobně Pekárka nezná. „Ale jak znám pana Frolíka, věřím, že si ho ohlídá,“ dodává.

Vedoucí odboru Frolík je sám bývalým disidentem a na ministerstvo přišel s pověstí muže s „čistou minulostí“. Pekárka hájí. Připomíná, že pracoval u složky StB, která měla na starost ochranu vysokých funkcionářů. Jenže i tato složka měla široké pravomoci - sama si zavazovala agenty ke spolupráci - například v místě bydliště komunistických politiků.

Lustraci nepotřebuje

Pekárek byl u tajné policie od osmdesátých let. Po listopadu prošel prověrkami a zakotvil jako právník na odboru archivní a spisové služby, na místě, kde nepotřebuje lustrační osvědčení. Některé postkomunistické země, aby se vyhnuly podobným problémům, zvolily systém, kde se o komunistické archivy stará nová nezávislá instituce, jejíž představitelé dbají na bezúhonnost pracovníků. „Aby u nás pracoval bývalý komunista či člen StB, to je absolutně nereálné,“ říká mluvčí slovenského Institutu paměti národa Michal Dzurjanin.

(MFDNES)