Duben 2005

Neviditelná špionáž

Karel Pacner

Půldruhého desetiletí nikdo netušil, že americký Národní úřad pro průzkum (NRO), který odpovídá za špionážní družice, vypouští i družice neviditelné. Tak dlouho se dařilo této instituci udržet strategické státní tajemství už podruhé. Poprvé to bylo ještě kurióznější - NRO vznikla v září 1961 a až do roku 1992, kdy sama vystoupila na veřejnost, neměli američtí novináři o její existenci ani tušení.

Dvoucentimetrové detaily

Špionážní družice používají Spojené státy a Sovětský svaz - Rusko od počátku šedesátých let, později se připojily i další země, jako třeba Izrael a Čína. Nejdokonalejší tělesa mají hmotnost až 20 tun a dokážou vyfotografovat z výšek několika set kilometrů všechny důležité objekty na Zemi. Původně používaly družice kamery a techniku, které umožňovaly rozeznávat podrobnosti o velikosti několika desítek metrů, v poslední době Američané přiznávají viditelnost dvoucentimetrových detailů i přes mraky. Zaznamenávají i všechna rádiová vysílání a s pomocí pozemských stanic a jejich gigantických antén i telemetrické údaje z předstartovní přípravy a letu raket. Někteří zasvěcení odborníci tvrdí, že z kosmických výšek lze vyfotografovat obličej člověka.

Dvojí neviditelnost

Všechna kosmická tělesa mají velkou nevýhodu v tom, že radary protivníka umějí zaměřit jejich dráhy. Dá se tak dosti přesně předpovídat, kdy nad kterou oblastí proletí, a tedy včas ukrýt či zamaskovat tanky, obrněná vozidla a rakety.

Sověti už od šedesátých let vyvíjeli antidružice, které měly nepohodlné cizí družice likvidovat. Američané se obávali, že v případě válečného konfliktu by zneškodnili jejich kosmickou flotilu, a proto hledali různé způsoby její ochrany.

Zdá se tedy, že američtí specialisté se zabývali vývojem neviditelných družic už od šedesátých let. Jenže neviditelnost nastolili hned dvojí: úřední, která nepřiznávala existenci výzvědných družic, a potom skutečnou neviditelnost těchto vypouštěných těles. Dnes už přesně víme, že špionážní družice vypouštějí Američané od léta 1960 a Sověti od jara 1962, avšak o počátcích družic neviditelných jasno není.

Rozladění v Kongresu

Ostrá diskuse o neviditelných družicích série Misty začala před loňskými Vánocemi v americkém Kongresu. Demokratičtí kongresmani vyčítali republikánské vládě, že je o jejich existenci neinformovala; zapomněli však, že o nich neměli zprávy ani od svého demokratického prezidenta Billa Clintona. Přehlédli rovněž, že v roce 2002 vydal Jeffrey Richelson, odborník z Národního bezpečnostního archivu ve Washingtonu, knihu o vědecké a technické špionáži CIA, v níž se o těchto družicích zmiňoval.

Vývoj neviditelných družic přišel na 5 až 9,5 miliardy dolarů. Každoroční rozpočet pro americké tajné služby nyní činí okolo 40 miliard dolarů. Vzhledem k tomu, že NRO z něj dostává největší díl, mohl tento projekt utajit i před kongresmany. Nepochybně k tomu měl důvod - v minulosti totiž někteří američtí novináři vypátrali ze zápisů Kongresu o rozpočtu podrobnosti o špionážních družicích. A to bylo nepříjemné.

Přísně tajný projekt

Principy neviditelných strojů začali američtí specialisté zkoumat už v šedesátých letech. O dvě desetiletí později oznámil Pentagon existenci neviditelné stíhačky F-117A a neviditelného bombardéru B-2.

Poprvé Američané zkoušeli ukrýt své experimentální vojenské družice před sovětskými radary a optickými stanicemi v polovině sedmdesátých let. Pokusů přibylo v osmdesátých letech, za vlády prezidenta Ronalda Reagana. Bílý dům tehdy uvolňoval obrovské částky peněz na špionážní družice včetně jejich zneviditelnění. Přísně tajný projekt se jmenoval Zirconic, nová technika neviditelných družic se skrývala pod označením Nebula.

V rámci projektu s krycím číslem AFP 731 vypustily USA pokusné neviditelné družice, které pořizovaly pouze fotografie. Jejich záběry zemského povrchu však nebyly podle internetového serveru Space.com tak kvalitní jako snímky ze špionážních družic viditelných.

Mlžení okolo dvou družic

První známou operační neviditelnou špionážní družici Misty, označenou jako USA-53, vynesl 1. března 1990 na oběžnou dráhu raketoplán Discovery. Antonín Vítek z Akademie věd však připomíná, že zpočátku moc neviditelná nebyla: „Známý pozorovatel družic Ted Molczan z kanadského Toronta zorganizoval celosvětovou honičku - už druhý den se podařilo zjistit, že se pohybuje v průměrné výšce 254 kilometrů se sklonem 62 stupňů k zemskému rovníku a že další den uskutečnila manévr, kterým se dostala do výšky okolo 271 kilometrů. Byla dost jasná a připomínala tím družice pro fotografickou špionáž typu KH-9 nebo KH-11.“ Antonín Vítek připomíná: „Krátce nato se objevila v sovětském tisku zpráva, že 7. března se družice rozpadla na několik kusů. Americké letectvo tuto informaci zamlžilo.

V říjnu ohlásila skupina pozorovatelů z Evropy, že našla neznámé těleso na dráze ve výšce okolo 811 kilometrů se sklonem 65 stupňů. Molczan složitými výpočty dospěl k závěru, že by to možná mohla být zmíněná družice. Začátkem listopadu amatéři dokonce zaregistrovali další korekci dráhy. Tím se potvrdilo, že jde skutečně o aktivní těleso - i když není vyloučeno, že to mohl být klamný cíl.“

Rovněž Jeffrey Richelson z Národního bezpečnostního archivu ve Washingtonu tvrdil, že se družice nemusela rozpadnout. Údajné trosky na místě, kde se naposled objevila, mohly být cíleně vypuštěny ke zmatení protivníka. Zdá se, že AFP-731 fungovala až do listopadu 1990, kdy záhadně zmizela.

Mezitím 22. května 1999 vypustili Američané pomocí rakety Titan 4 ze základny na mysu Canaveral další neviditelné těleso pod kódovým označením USA-144. „I tuto družici zpozorovali amatéři,“ pokračuje Vítek. „Měla se pohybovat po dráze ve výšce 388 kilometrů se sklonem 65 stupňů. Potom ji ztratili a našli na nezvykle vysoké dráze 2697 až 3125 kilometrů. Ale v takových výškách špioni, kteří mají fotografovat zemský povrch, nelétají. Není vyloučeno, že i v tomto případě je to klamný cíl, zatímco skutečná zpravodajská družice krouží ve výškách mezi 600 až 700 kilometry.“ Tato družice zřejmě pracuje dál.

Zatím jenom doplněk?

Neviditelné špionážní družice mají pořád několik nevýhod. Nejsou tak mnohostranné jako družice viditelné - ty snímají zemský povrch v několika oblastech spektra, nevadí jim mraky, zaznamenávají i rádiové vysílání a mohou měnit své dráhy. A jaké údaje neviditelné družice dodávají? Ani to není jasné. Nicméně nejspíš slouží k doplnění informací družic viditelných. Jejich dalším nedostatkem je jejich mimořádně vysoká cena.

Jejich úkoly samozřejmě nikdo nezveřejnil. Nicméně odborníci se domnívají, že Misty 1 se podílela na první válce proti Iráku. Misty 2 sloužila při svržení Saddáma Husajna a nyní hlavně sleduje snahy Íránu a severní Koreje vyvinout atomové zbraně a ruské pokusy s novými bojovými raketami.

(MFDNES)