Duben 2005

Jménem zákona: Zbourejte Hradčany

Jaroslav Pašmik

Jak by se Čechům líbilo, kdyby pražský magistrát prodal soukromníkům Hrad, aby jej zbourali a postavili místo něj nad Prahou velký supermarket? Teoretickou otázku si právě teď naostro zkoušejí obyvatelé Kladna. Jejich radnice nejdřív prodala a pak povolila strhnout místní dominantu – starobylý panský dvůr –, aby místo něj vyrostla hala na prodej automobilů. Ohromení občané se ptají, jak je to možné? A jde něčemu takovému v Česku vůbec napříště zabránit?

Nebyl na seznamu

Panský dům číslo popisné 1 stojí na kopci v Kročehlavech, největší kladenské čtvrti se zhruba čtyřiceti tisíci obyvateli. Na jeho výstavbě se podíleli již stavitelé Pražského hradu, mimo jiné také italská hvězda Santini de Bossi. „Pořád tomu nemůžu uvěřit. Je to, jako kdyby v Praze bourali Hrad,“ kroutí hlavou místní rodák a student etnologie na pražské Univerzitě Karlově Ondřej Doležal. Mládenec, který rodnou čtvrť pečlivě mapuje a vypracoval o ní také rozsáhlou terénní studii, demolici odhalil jako první a začátkem února proti ní poslal kladenskému magistrátu ostrý protest. „Nejsou ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem. Z hlediska státní památkové péče kvality panského dvora nesplňovaly všechna hodnotová kritéria na památku kladená. Není žádný důvod k zastavení demoličních prací,“ odepsal mu lakonicky minulou středu (2. 3. 2005 – pozn. red. CS-magazínu) z kladenského magistrátu vedoucí odboru výstavby Marek Váša. Má pravdu, nebo ne?

„Dvůr nebyl úplný, neměl sýpku a panský obytný dům. Ale jde o regionálně nadprůměrně cennou památku, kterou jsem si pro sebe překřtila na kročehlavské Hradčany. Tvořily identitu čtvrti a bez nich Kročehlavům hrozí proměna v nezajímavou periferii místo toho, aby byly důležitou částí města,“ říká Eva Volfová z Národního památkového ústavu. „Památka je pro nás zákonem chráněná budova, a to panský dvůr nebyl,“ říká na to Váša. Nevěděli jsme, že je cenný, a tudíž nás nenapadlo ho chránit.“ Stejný názor má kladenský primátor Dan Jiránek: „Ztratili jsme sice kus své historie, ale nevědomky. Nenaznačoval to žádný signál a objekt nebyl v seznamu památek.“ A vedoucí odboru správy majetku Vlastimil Jahoda, který osobně přebíral budovu od ČSAD a připravoval ji k prodeji, říká: „Nebylo to zapsáno jako památka a mě to na první pohled netrklo. U nás pochybení nevidím a nepřijímám za to odpovědnost. Dřív to mělo napadnout památkáře nebo toho studenta. My jsme nic nepřehlídli.“

Proč Národní památkový ústav už dávno kladenské úředníky neupozornil na významnou budovu? „Jsme přetíženi,“ říká paní Volfová, „na celé střední Čechy je nás jen deset, přičemž podobných objektů je hodně. Není čas je všechny obcházet a zapisovat.“ Podle Volfové byly panské dvory jako památky dlouhou dobu na okraji zájmu. Teprve nyní se v rámci „výzkumného záměru“ zjišťují jejich hodnoty a připravuje se dokumentace. Státně chránit se však budou stejně jen ty nejcennější, protože nejsou peníze na povinné státní dotace pro tolik budov.

Něco hezkého

„Dokud není nějaká hodnota ohrožena, tak si toho nevšímáme. Napadá mě analogie se starými stromy, o které také bojujeme, obvykle až když jsou ohroženy,“ říká ke kladenskému případu socioložka z brněnské Masarykovy univerzity Hana Librová. „Ano, zaspali jsme. Nenapadlo nás, že je objekt cenný, protože byl dlouhá léta veřejnosti uzavřen,“ přiznává bývalý okresní památkář a nyní ředitel kladenského muzea Zdeněk Kuchyňka, a naráží tak na skutečnost, že budovy sloužily po roce 1948 až do minulého roku jako opravny kladenského ČSAD. Podnik je měl dlouhodobě pronajaty od města a nikdo kromě dopraváků do nich nesměl.

Miroslava Bumbu, vedoucího technického oddělení kladenského ČSAD, jenž se v objektu panského dvora vyučil v 70. letech, budovy sice zaujaly širokými a nepravidelnými stěnami, podivně vypouklými krovy, klenbami a obrovskými ručně tesanými trámy, cenné mu však nepřipadaly. „Proč tam místo nich nepostavit něco líbivého, hezkého. Já mám rád auta, takže mi moderní autosalón vadit nebude,“ míní Bumba. Kupec objektu, podnikatel Stanislav Pesl, se s médii už bavit odmítá, podle jeho dřívějších výroků pro Kladenský deník je ale známo, že chce demolici dokončit za každou cenu a na prázdném pozemku postavit autosalon.

Do poslední a patrně nejcennější budovy s pěknými klenbami se ovšem bagry zakously až minulý čtvrtek. Proč se město nesnažilo během měsíc trvajících debat něco dělat a bourání třeba zastavit? „Když už jednou povolíme demolici objektu, nedovedu si představit, že vlastníka, jenž má už své plány, nějak omezíme. Navíc na to, abychom mu zakázali bourat, nemáme oporu v zákoně,“ říká už citovaný stavební šéf Váša.

Minulé úterý probíhalo zasedání kladenského zastupitelstva a na něm padla ohledně domu interpelace. Co s ní bude? „Primátor na ni odpoví písemně do 30 dnů,“ říká mluvčí magistrátu Ladislav Pavlík. Pan Pesl ovšem zboural již 80 procent stavby, takže zanedlouho nebude o čem jednat. Udělali tedy zastupitelé alespoň něco pro to, aby se situace neopakovala? „Zatím nikoli,“ říká mluvčí. Takže něco podobného může nastat znovu? „Teoreticky ano,“ říká Pavlík. „Ale prakticky těžko. Druhý takový objekt čp. 1 totiž v Kladně nemáme.“

(Respekt, www.respekt.cz)