Duben 2005

Mravenci umějí plachtit mezi stromy

Jaroslav Petr

Mravenci v amazonském pralese zvládli klouzavý let, pohybují se vzduchem podobně jako člověk při paraglidingu. Obvykle se mravenci drží při zemi. Americký vědec nedávno zjistil, že svedou i vzdušnou akrobacii.

Pro amerického entomologa Stephena Yanoviaka začal den v amazonském pralese Iquitos docela všedně. Seděl dlouhé hodiny v koruně stromu třicet metrů nad zemí a lovil moskyty, kteří mu usedali na holé předloktí. Jenže pak na přírodovědce z University of California v Berkeley zaútočili další obyvatelé pralesa - mravenci Cephalotes atratus. Hnízdili v nedaleké dutině a Yanoviakův vpád do jejich teritoria se jim vůbec nezamlouval. V sebeobraně smetl Yanoviak několik rozzuřených mravenčích dělnic ze stromu.

Tělo jako padák

"Léta práce v závěsu na horolezeckém laně desítky metrů nad zemí ve vás vypěstují zájem o padající předměty. Každou chvíli totiž něco upustíte a pak jen bezmocně sledujete, kam to dopadne," vypráví entomolog a dodává, že víceméně ze zvyku sledoval i padající mravence. Mravenci jako kdyby popírali fyzikální zákony volného pádu. Klouzali vzduchem po zakřivené dráze a po několika metrech letu přistáli na kmeni stromu, ze kterého je vědec shodil. Za chvíli byli zpátky u nezvaného hosta. Vyšplhat k němu a vyhledat ho ve spleti větví pro ně byla hračka.

Bezkřídlí létající mravenci Yanoviakovi učarovali. Věnoval jim každou volnou chvilku a žasl nad jejich výkony. Mohli spadnout z větve v místě vzdáleném sedm metrů od hlavního kmene a přesto 85 procent z nich přistálo zpátky na svém stromě. Mravenec při letu složitě manévruje. Ve vzduchu se natočí tak, aby mířil zadečkem a dlouhýma zadníma nohama dolů. V téhle pozici se jeho tělo chová jako padák paraglidistů a samo klouže vzduchem po zakřivené dráze. V první fázi pádu před korekcí polohy těla se může mravenec od stromu dokonce vzdalovat. Ani to ho nezaskočí. Napraví to bleskově vzdušným "čelem vzad". Otočí tělo o 180 stupňů a dráha pádu se okamžitě zakřiví žádoucím směrem. Směr zvláštního klouzavém letu určuje zrakem. Míří za světlou barvou stromové kůry. Yanoviak se o tom nechtěně přesvědčil, když se vyšplhal za mravenci po černém lanu. Jeho barva mravence zmátla a mnozí nasměrovali svůj let pryč od stromu.

Mistrovským kouskem mravenčí vzdušné akrobacie je přistání. Jakmile mravenec ucítí pod nohama dotek kůry, zachytí se jí drápky zadních končetin. O náročnosti manévru výmluvně svědčí fakt, že mravenci mnohdy přistání nezvládnou, narazí do kmenu a padají dál. Ani v této situaci nepanikaří. Provedou ve vzduchu další salto a opět zamíří neomylně ke kmeni. Když nepřistanou napoprvé, povede se jim to při druhém či třetím pokusu. Jemné finesy všech manévrů ještě čekají na detailní výzkum. Hlavní úlohu při nich zřejmě sehrávají dlouhé zadní končetiny, které mají plochý průřez a jsou opatřeny četnými výběžky.

Zachraňují se skokem do neznáma

Na první pohled není mravencům jejich překvapivá dovednost nijak zvlášť užitečná. Na rozdíl od neopatrného člověka jim nehrozí při pádu na zem vážnější újma na zdraví. Přesto se mravenec spadlý ze stromu ocitá v bezprostředním ohrožení života. V hustém pralesním podrostu pod stromem se beznadějně ztratí a už nikdy nenajde cestu zpátky do hnízda vysoko ve větvích. Na mnoha místech Amazonie je navíc podrost na půl roku zatopen rozvodněnými řekami a těsně pod hladinou číhají věčně hladové ryby na vše, co jim spadne seshora.

Mravencům proto nezbývá nic jiného, než se pádu až na zem za každou cenu vyhnout. Na své vzdušné kotrmelce zdaleka nespoléhají jen v případě nehody, když je ze stromu shodí vítr nebo nějaký hřmotnější obyvatel pralesa. Často skáčí z větve schválně a sázejí na to, že pád úspěšně zvládnou. Tímto na první pohled sebevražedným způsobem prchají například z dosahu nepřátel z řad drobných savců nebo ptáků.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)