Duben 2005

Nacismus není minulostí

Petr Placák

Tvrdit opak znamená zastírat nejvíce znepokojující stránky moderní společnosti. Holocaust byl prostředek, ne cíl.

Je omyl fenomén nacismu vysvětlovat existencí židovské menšiny v Evropě, a když tedy Židé byli vyvražděni, nacismus splnil svůj cíl, sežral sám sebe a konec. Holocaust nebyl cílem nacistů, ale jedním z kroků tohoto radikálně revolučního hnutí na cestě k vytvoření zcela nové společnosti, biologicky hodnotné, která by byla zbavená všech dědičných nemocí, společnosti zdravé, mladé a silné, ve které by nebylo místo pro nemocné, mrzáky, slabochy, přestárlé budižkničemy a jiné parazity (v jednotkách SS, jež byly jakýmsi předobrazem budoucí společnosti, byste nenašli staršího důstojníka, jako třeba ještě v tradičním wehrmachtu).

Holocaust je bezpochyby nejobludnější opatření, které nacisté v uskutečnění své vize geneticky hodnotné společnosti stačili provést, ale nebylo to konečné řešení první a nemělo být ani poslední, přičemž rasové teorie nemusely hrát žádnou roli. Už v roce 1939 spustili nacisté Endlösung, které se týkalo nevyléčitelných pacientů v psychiatrických ústavech. Za války přišel Heydrich se zákonem, jehož obsahem byla likvidace celé spodní vrstvy německé společnosti, různých asociálů, alkoholiků, prostitutek atd., což se podle nacistických úředníků týkalo asi 2 % německé populace, tedy asi 1,6 milionu lidí. Hitler ale plán odsunul na dobu po vítězné válce. Od roku 1935 začali nacisté sestavovat tajný seznam lidí geneticky nevhodných a v některých oblastech Německa soupis zahrnoval dvě třetiny obyvatelstva. Ohraničení nějaké skupiny lidí bylo v logice zločinného nacistického systému první krok k jejich likvidaci.

Ideologie nebyla rozhodující

Rovněž matoucí je snaha svalovat vše na nacistickou ideologii, včetně rasových teorií. Ty velmi pružně sloužily spíše jako podpůrný (v jistém ohledu dokonce zastírací) prostředek dennodenní zločinné praxe, kde nikdo dopředu nevěděl, co nového nacistická byrokracie vyprodukuje. Rozhodující byl odosobněný, administrativní zločin, který se, netrestán a nikým nezpochybňován, volně dál reprodukoval. Sami nacisté neměli do poslední chvíle o holocaustu jasno. Nejdřív osoby židovského původu nutili k emigraci, později je chtěli uzavřít do rezervací na dobytých územích na východě a jeden čas uvažovali dokonce o tom přesídlit je na Madagaskar.

Ve všech případech ovšem tyto nápady narážely na nejrůznější administrativní a technické problémy, které byly těžko řešitelné. K vyvraždění evropských Židů nebyl dán žádný rozkaz a nelze určit ani den, který by bylo možno označit za rozhodující okamžik ke spuštění vražedné mašinérie. Vražednou myšlenku holocaustu ze sebe vygenerovala zločinná praxe nacistického režimu během druhé poloviny roku 1941.

Holocaust nestvořila krutost, nenávist či prastaré předsudky („Nikdy jsem nebyl krutý,“ řekl Göring vězeňskému psychologovi v roce 1946 v Norimberku a jistě to myslel upřímně), ale racionální úvaha, jak nejrychleji, nejefektivněji, nejsnadněji a nejlevněji vyřešit určitý problém na cestě k nacistickým světlým zítřkům. Holocaust stvořil odlidštěný byrokratický aparát, který rozhoduje o celých skupinách lidí jako o technickém, administrativním či jiném problému, aparát zbavený nahodilosti a všech emocí (po válce uvězněnému Eichmannovi, zpytujícímu svědomí, neležela v hlavě ani tak vražda milionů Židů, na které měl nemalý podíl, ale trápila ho facka, kterou jednou vlepil představenému vídeňské židovské obce). Stvořil ho aparát, kde vedle racionální úvahy rozhodovala kalkulace nákladů, efektivita, účelnost atd. oproštěná od všech tabu, předsudků nebo morálních kodexů. U kolébky holocaustu stály hodnoty, které vyznává i současná liberální ekonomie, která je de facto nejvyšší hodnotou západní civilizace.

Nacismus je součást modernity

Nacismus byl – podobně jako bolševická vize beztřídní společnosti – obludný projekt sociálního inženýrství, který měl administrativními opatřeními, s využitím veškeré současné vědy a technických prostředků, zničit starý svět a zrodit nového člověka, jak ho vidíme na dobových nacistických (a podobně i komunistických) plakátech, který „z hloubi moderní duše“ oslovil (podobně jako komunismus) celé armády vědců, lékařů, právníků a jiných technokratů, stejně jako proletářů – z tradiční kultury vykořeněných lidí. A kult věčného mládí, zdraví, síly a štěstí, jak ho bez ustání a všude vnucuje reklama, s jejíž účinností se nemůže měřit žádné ministerstvo propagandy, je ideologií Západu i dnes. Ve společnosti, která je postavena jen na úspěchu, efektivitě a produktivitě, a přitom je každý den krok za krokem zbavována omezujícího etického dědictví minulosti, je zaděláno na vraždu slabšího, neužitečného, cizího.

Tvrdit, že nacismus je „dnes prakticky mrtvá ideologie, spjatá s konkrétní dobou, s konkrétními okolnostmi a konkrétním národem“, znamená přistoupit na obecnou tendenci zastírání těch nejvíce znepokojujících stránek moderní společnosti, které byl nacismus organickou součástí.

„Dva nejhůře proslulé a nejkrajnější případy moderní genocidy (hitlerismus a stalinismus) se nezpronevěřily duchu modernity,“ napsal sociolog Zygmunt Bauman. „Byly nejdůslednějšími, ničím nemírněnými výrazy tohoto ducha… Ukázaly, čeho všeho mohou racionalizační, plánovačské a manažerské sny a snahy moderní civilizace dosáhnout, nejsou-li mírněny, potlačovány a neutralizovány.“

Problém je o to více znepokojující, že v západní civilizaci dnes neexistují relevantní instituce, které by byly schopné tyto tendence mírnit, potlačovat a neutralizovat, a to včetně tradičních církví – o univerzitách, které se naopak staly součástí mainstreamu, ani nemluvě.

(Respekt, www.respekt.cz)