Duben 2005

Pachuť za osm miliard

Marek Pokorný

Soud začal projednávat největší bankovní podvod v českých dějinách. Tunel, v němž Komerční banka přišla při obchodech s rakouským obchodníkem Barakem Alonem a jeho firmou B.C.L. Trading o osm miliard korun, začal minulé pondělí projednávat soud. Státní zástupce zatím obžaloval pouze osm členů představenstva banky za to, že umožnili krádež svou nečinností – vyšetřování hlavních aktérů v čele s šéfúvěrářkou banky Jiřinou Kaplanovu není ukončeno. Nynější proces ukazuje, že v bance buď špatně fungovala vnitřní kontrola, nebo její státem dosazení manažeři neměli na práci dostatečnou kvalifikaci.

Alon místo Stehlíka

Je krátce po deváté hodině ráno a před senát Obvodního soudu pro Prahu 1 předstupuje vysoký prošedivělý sedmdesátník v šedivém saku. Je to první z obžalovaných bankéřských špiček, dlouholetý místopředseda představenstva Komerční banky Karel Bednář (dnes v důchodu). Jeho výpověď se dá shrnout zhruba takto: V polovině devadesátých let se zhoršila ekonomická situace českých podniků a tehdy státní banka navíc byla kritizována za neuvážené úvěry na privatizaci – především kladenské Poldovky – takže jejich poskytování omezila. Výsledkem bylo, že jí klesly příjmy z úroků, a tento výpadek musela nahradit jinde. V roce 1996 se objevil jako spása rakouský obchodník Barak Alon. Chtěl si půjčit peníze na obchod zajištěný zbožím (tzv. dokumentární akreditiv), a to ve výši tří miliard korun. Alon zpočátku poctivě splácel a banka na těchto obchodech slušně vydělávala – přes sto milionů korun ročně. Každoročně proto navyšovala limit, kolik se smí Alonovi půjčit. Ale po Bednářově odchodu do důchodu v roce 1998 se provalilo, že představenstvo při schvalování limitů na objem obchodů dostávalo od svých podřízených falešné dokumenty. Zboží neexistovalo a peníze odcházely kdovíkam. „Zfalšované garance jsou podvod, který představenstvo nemůže odhalit. My dělali jen strategická rozhodnutí jako zvýšení sazeb či orientace na určitou klientelu,“ hájí se teď Bednář.

Mít to v hlavě

Aféra se definitivně provalila na podzim 1999, když v bance probíhala hloubková kontrola před připravovanou privatizací – a zjistilo se, že B.C.L. své dluhy neplatí. A také, že vedení banky mělo signály, že něco není v pořádku: v materiálu pro schůzi představenstva v létě 1997 bylo upozornění, že Alon figuroval v kauze Tessos (obchod s touto firmou přišel Komerční banku počátkem devadesátých let na miliardu korun). O rok později tehdejší šéf divize finančních trhů Lubor Žalman e-mailem upozornil představenstvo, že Alon nedodává finanční výkazy své firmy a nemá skoro žádný majetek.

Bednář připouští, že věděl o ztracené miliardě i o tom, že v případu figurovalo Alonovo jméno. „To jméno jsem sice měl v hlavě, mělo jistou pachuť, ale nebyl důkaz o jeho tehdejší podvodné činnosti,“ krčí ale rameny. Na e-mail si, stejně jako jeho kolegové, nevzpomíná. I přesto jsou bankéři přesvědčeni, že nic nezanedbali. Kdyby jim údajně nezamlčovali jejich podřízení varovné informace (například upozornění od rakouské banky CWAG z prosince 1997, že Alon vydává nekryté směnky a vyšetřuje jej Interpol), tak by prý zasáhli mnohem dříve.

Podepsali by cokoli

Chybělo navíc jen málo a šéfové banky by vůbec nešli k soudu. Státní zástupce Pavel Suchánek, který na bankéře podal obžalobu, jejich stíhání ještě loni v červnu zastavil. „Vypadá to, že to byli takoví idioti, že by podepsali snad cokoli,“ řekl tehdy na adresu představenstva banky s tím, že je prakticky nemožné prokázat úmyslné zavinění. Jeho krok však zrušilo městské státní zastupitelství. „Pan Suchánek nehodnotil pečlivě důkazy. Myslíme si, že o tom, zda to byl trestný čin, by měl rozhodnout soud,“ říká mluvčí Městského zastupitelství v Praze Martin Omelka. Proces s bankéři byl tedy zahájen, ale téměř jistě neskončí před prázdninami – obžalovací spis má přes 3000 stran a bude vyslechnuto okolo 40 svědků.

Celý případ má ale i další rozměry. Bankéři nebyli jediným ani hlavním Alonovým koněm v bance. Tím byla zřejmě tehdejší vedoucí odboru akreditivních obchodů Jiřina Kaplanová. Její odbor měl veškeré obchody s Alonem na starosti a zodpovídal i za ověřování pravosti dokumentů, které Alon předkládal. Vazby na rakouského obchodníka byly nepřehlédnutelné: její zeť pracoval v Alonem ovládané firmě, dcera zase byla ředitelkou Alonovy nadace.

Alon také mohl udělal tak velký dluh nejen kvůli falšování dokumentů, spolupráci lidí z banky a selhání kontroly, ale i díky měkkým pravidlům České národní banky. Ta totiž tehdy po finančních ústavech nepožadovala, aby se akreditivní obchody zahrnovaly do bilance stejně jako klasické úvěry. Pokud by tomu tak bylo, Komerční banka by nemohla jednomu člověku nebo jeho firmám půjčit více než čtvrtinu svého základního jmění, tedy dvě miliardy korun. Alonův podvod tak mohl být zastaven již v počátku. Změna pravidel ale přišla až v roce 1999, jako reakce na pád řady malých bank.

Čekání ve Vídni

Ještě před dvěma lety se zdálo, že jako první bude pykat za své činy hlavní aktér tunelu Barak Alon: maďarská policie jej v lednu 2003 zatkla a obvinila z podílu na krachu tamní Postabanky a po několika měsících předala ke stíhání rakouskému soudu, kam na něj mezitím dorazila obžaloba za podvod v Komerční bance. Předloni v září však rakouský soudce propustil Alona po osmi měsících z vazby (podle soudu již nemohl ovlivňovat vyšetřování ani pokračovat v trestné činnosti) a nařídil vypracování znaleckého posudku všech transakcí a výslech některých zahraničních svědků – ani jedno zatím nebylo ukončeno. Alon musel odevzdat svůj pas a vzdát se izraelského občanství. Podle svého právníka Thomase Kralika žije v Rakousku a je momentálně „na volné noze“.

Zahraniční soudy řeší i žaloby Komerční banky na náhradu škody. Ta byla již v jednom případě úspěšná: u britského soudu vysoudila sto milionů dolarů na firmě Stone & Rolls, která byla do fiktivních obchodů spolu s Alonem zapojena. Z vysouzených peněz ale zřejmě dostane jen zlomek – firma zbankrotovala a banka musí čekat na výtěžek konkurzního řízení.

(Respekt, www.respekt.cz)