Duben 2005

Víme, že nic nevíme

Petra Procházková

V mraze podupávalo 30 osob, které držely nad hlavami nápisy: „Beslane, jsme s tebou“, či „Dost lhaní, dost krve, dost Putina“. Kolemjdoucí obyvatelé Petrohradu ale neměli na vzpomínky čas. Bylo 3. března. Od chvíle, kdy v severoosetském Beslanu zahynulo při útoku teroristů a následné osvobozovací operaci 330 osob, z toho více než polovina dětí, uplynul přesně půlrok.

Mlžím, mlžíš, mlžíme

I v Moskvě přišlo na podobný mítink mnohonásobně méně lidí než na akce důchodců, volajících po navrácení privilegií jako bezplatný telefon a jízdenky MHD. Beslan je už jen historickou událostí. Málokoho vzrušuje, že po šesti měsících „intenzivního vyšetřování“ není ten nejpovolanější – předseda zvláštní parlamentní komise pro objasnění beslanských událostí, Alexandr Porfirjevič Toršin – schopen odpovědět na většinu otázek, které si rodiče obětí pokládali už těsně po neštěstí. Jediné, co se od něj veřejnost zatím dozvěděla, je, že akce byla neuvěřitelně zmatená, svědků je příliš moc, rozporuplných odpovědí ještě víc a do toho všeho přicházejí se stále novými „fakty“ hysterické matky mrtvých školáků…

Většina obyvatel Beslanu si myslí, že chybí politická vůle zjistit pravdu. Například nejspornější moment celé tragédie, tedy chvíle, kdy se ozvaly výbuchy a začalo se chaoticky střílet, stále není objasněn. Na otázku, zda šlo o náhodnou explozi a následné nepřipravené „osvobozování“ rukojmích, či naopak plánovanou akci ruských speciálních jednotek, Toršin odpovídá: „Nyní, jaksi, se stoprocentní jistotou říci, co to bylo ve skutečnosti, toho 3. září kolem jedné hodiny odpoledne, nemůžeme.“ Na otázku, kdo nese bezprostřední vinu na smrti rukojmí, lze samozřejmě odpovědět ústy prezidenta Putina: vinni jsou teroristé, kteří školu přepadli, i jejich nepolapitelný vůdce Šamil Basajev, který je do Beslanu poslal.

Zoufalým rodičům to ale nestačí. Chtějí vědět, kdo dal povel posádce tanku pálit do školy plné rukojmí ihned po prvním, zřejmě náhodném výbuchu bomby instalované uvnitř tělocvičny. Podle oficiální verze tam vyráběl jen díry ve zdi pro příslušníky speciálního oddílu, kteří jimi chtěli nenápadně vytahovat ven uvězněné rukojmí. Jenže při vytváření děr tankem létá opravdu hodně třísek. „Tank tam pracoval, to ano,“ přiznává Toršin. „Ale bylo to později než ve 13 hodin, to už tam rukojmí nebyli,“ tvrdí.

Zbabělý prezident

Že není v zájmu osetského prezidenta Alexandra Dzasochova, ani ruského prezidenta Putina, ani těch velitelů, kteří pracovali na místě, aby se ukázalo, kdo neprofesionální zmatek zavinil, je jasné. Prezident Dzasochov je v požadavcích na odvolání z funkce u rodičů obětí na prvním místě. Podle nich právě on projevil zbabělost, nerozhodnost a nedokázal se k problému postavit jako pravý Kavkazan. „Vždyť se ani nenabídl jako výměna za děti,“ zlobí se jedna z maminek, která se na rozdíl od prezidenta nabízela. A proč všemocný vládce Ruska Putin nechává neschopného Dzasochova na jeho místě? Proč nevyměnil jeho kolegu ze sousední Ingušska Murata Zjazikova, který na opakované pozvání teroristů reagoval mlčením, kdesi se zavřel a na radu Kremlu – jak teď tvrdí – vypnul i mobilní telefon? Pro Kreml je důležité, že jsou loajální a snadno ovladatelní. Jsou to nejlepší sluhové, které mohl Putin na Kavkaze najít, ale nejhorší prezidenti, které si mohli horalé přát. A sám Putin? Ten si za půl roku ještě nenašel čas, aby vypovídal před komisí.

„K takové schůzce je zapotřebí se speciálně připravit,“ říká Toršin a tvrdí novinářům, že v plánu je setkání i s dalšími, kteří do teď neměli na Beslan čas: s ministrem vnitra Rašidem Nurgalijevem, či ředitelem tajné služby FSB Nikolajem Patruševem. A proč výslechy těchto důležitých osob neproběhly jako první? Toršin krčí rameny a přiznává, že vůbec není jasné, zda schůzka s Putinem bude. Přitom právě on byl první den útoku, 1. září 2004, cílem politických požadavků teroristů. On dostal videokazetu, na které podle oficiálního sdělení nic nebylo, ale později vyšlo najevo, že obsahovala přesný plán na odchod ruských vojsk z Čečenska, což bylo podmínkou teroristů pro propuštění rukojmí. V zájmu zachování celistvosti státu se ale obsah kazety tají. Putin, jak tvrdí zlé jazyky, se bál rozzuřených maminek, které by ho třeba mohly nutit, aby se rozjel s bandity vyjednávat osobně.

Z rozzlobených maminek vzniklo dnes občanské sdružení Výbor matek Beslanu. Jsou poslední, které volají do světa, že viníci (rozuměj politici a generálové) by měli být potrestáni. Jsou jediné, které odmítají oslavovat hrdinství speciálních jednotek, protože podle nich i zahraničních expertů právě ony celou akci zpackaly. V den půlročního výročí masakru napsaly matky všechny tyto skutečnosti Putinovi. Stejně jako to dělá podobné sdružení, složené z rodičů obětí teroristického útoku na divadlo Dubrovka v Moskvě v roce 2002. Mají nad svými beslanskými kolegy dva roky náskok, ale výsledků nedosáhli téměř žádných. Zeptat se prezidenta Putina, zda náhodou nedal pokyn k použití smrtícího plynu a nezapomněl zajistit dostatek doktorů, se jim ještě nepodařilo. Jediné změny, které teroristické útoky přinášejí, je zvyšování platů policii a armádě a upevňování absolutistické moci prezidenta v zájmu úspěšnějšího boje s nepřítelem.

Nejvíc řekl Basajev

Půl roku po Beslanu ví veřejnost velmi málo. A to ještě část informací prozradil sám Basajev, který se k činu veřejně přihlásil. Jediný z dvaatřiceti teroristů (jejich počet není jistý a je možné, že několika se podařilo z obklíčení uprchnout), který přežil a byl zatčen, Chunpaša Kulajev, věděl o málo víc než očití svědci dramatu. Mimochodem, slovutná komise, která má prý veškeré pravomoci, se s ním ještě nesetkala.

(Respekt, www.respekt.cz)