Duben 2005

Když Američané stárnou

Michal Sedláček

Prezident Bush navrhuje zavedení soukromých důchodových účtů. Důchodová reforma, to je vnitropolitické téma číslo jedna prezidenta George Bushe, které dnes hýbe Spojenými státy. Není vůbec divu, vždyť stejně jako v Evropě i Američané mají problém se stárnoucí populací, a tak se i americký systém důchodového zabezpečení (jemuž se říká Social Security) dostal do vážných potíží. V roce 2018 se začne důchodcům vyplácet více, než kolik se vybere, a v roce 2042 by se mohl celý systém podle Bílého domu úplně zhroutit.

Rooseveltovo dítě

Systém důchodového zabezpečení, založený prezidentem Rooseveltem v roce 1935, zůstává v očích většiny Američanů nejúspěšnějším vládním programem. Jde o průběžný důchodový systém, který je financován z 12,4% daně z mezd, na kterou stejným dílem přispívají zaměstnanci i zaměstnavatelé. Jenže populace stárne a rodí se méně dětí: výsledkem je, že zatímco v roce 1950 na jednoho důchodce přispívalo 16 pracujících, dnes to jsou jen 3,3 dospělého jedince. Tento podíl nezmenší ani již schválené postupné posunutí hranice pro odchod do důchodu ze současných 65 na 67 let. Po roce 2010 totiž začnou do důchodu odcházet silné poválečné populační ročníky, tzv. baby boom generation. Za 45 let tak budou na jednoho důchodce přispívat už jen dva pracující.

Pokusit se o změnu tohoto systému patřilo v Americe vždy mezi velká politická tabu. Vnitropolitičtí analytici se od poloviny šedesátých let shodovali v názoru, že kdo na celý systém sáhne, toho voliči vynesou v zubech. Demokraté dokonce v předvolebních kampaních tradičně strašili starší voliče tím, že pokud volby vyhrají republikáni, tak nezbude na důchody, protože chtějí snižovat daně a o důchodce se nezajímají.

Doba se však mění a dnes americká populace přijímá názor, že je nutné důchodový systém určitým způsobem reformovat, aby přežil nápor poválečné generace. Podle letošního průzkumu listu The New York Times si na příklad 61 procent Američanů ve věku 18 – 29 let myslí, že reforma důchodového zabezpečení je dobrý nápad, ale na druhou stranu podpora pro reformu s vyšším věkem výrazně klesá.

Hoďte to na burzu

Nyní se chce do reformy důchodů pustit prezident George Bush. O reformě jako celku se zatím vyslovuje vágně, ale v jedné otázce má jasno: úhelným kamenem bude zavedení soukromých důchodových účtů. Američané by si podle tohoto plánu mohli až jednu třetinu prostředků, které odevzdávají do důchodového systému, ukládat na nezdaněné soukromé důchodové účty a tyto prostředky by mohli investovat na finančních trzích. Na začátku reformy by se však jednalo maximálně o částku tisíc dolarů ročně.

Správa důchodového zabezpečení dnes investuje vybrané peníze především do vládních dluhopisů a finanční návratnost těchto investic se pohybuje tradičně okolo tří procent ročně, což fakticky odpovídá současné inflaci (ta vzrostla meziročně v lednu právě o 3 %). Zisk je nulový, a peníze tak leží ladem. Vláda tvrdí, že soukromé investování na kapitálových trzích přinese do celého systému více finančních prostředků. Pokud by si pracující vybral portfolio složené z 50 procent z akcií, z 30 procent z firemních dluhopisů a z 20 procent z vládních dluhopisů, lze očekávat výnos v průměru 4,6 % nad mírou inflace.

Kritici zavedení těchto účtů se však ptají, co se stane v případě, že důchodová investice skončí ztrátou, z čeho bude dotyčný občan dostávat důchod? Odpůrci prezidentovy reformy tvrdí, že s celým systémem nelze hrát burzovní ruletu a že zavedení těchto účtů v roce 2009 nese s sebou navíc do roku 2015 náklady ve výši 715 miliard dolarů, na což není dnešní americký rozpočet v době rekordních deficitů připraven. Vždyť v minulém roce dosáhl rozpočtový deficit 427 miliard dolarů a prezident Bush se v době volební kampaně zavázal, že jej sníží do roku 2009 na polovinu. Konzervativní republikáni by naopak rádi, aby občané mohli investovat do soukromých účtů ještě více, a navrhují plnou polovinu současné sociální daně, která činí zmíněných 12,4 procent.

Nepropadejte panice

Prezident zatím kritiky odmítá, tvrdí, že se jedná o tradiční strašení důchodců. Na důchody podle něj bude v každém případě. Navíc administrativa přemýšlí i o dalších možnostech, jak omezit velikost výdajů z celého systému, např. tím, že by se dále zvyšoval věk pro odchod do důchodu nad 67 let nebo že by se snížila celková výše důchodů. Prezident Bush však opakovaně zdůraznil, že nechce zvýšit důchodovou daň.

Konkrétní reformní kroky si však administrativa zatím nechává pro sebe, neboť nechce dát svým oponentům do rukou mocnou zbraň. Trvá na tom, že důchodová reforma musí vzniknout za podpory administrativy v klíčových kongresových výborech a musí se na ní podílet a tedy i nést za ni odpovědnost obě politické strany. Jestli se to prezidentovi podaří, není zatím jisté. Členy Kongresu totiž na rozdíl od něj čekají v příštím roce další volby, a proto se i republikánští kongresmani, z nichž mnozí při sousloví důchodová reforma propadají panice, budou při hlasováních více ohlížet na názory a zájmy svých voličů než na přání současného republikánského prezidenta. Prezident navíc potřebuje získat pro prosazení reformy na svou stranu nejen všechny republikány v Kongresu, ale také část demokratů v Senátu. Podle tzv. pravidla o filibustru (k ukončení senátní debaty je potřeba 60 hlasů ze sta a těmi republikáni nedisponují) mohou totiž demokratičtí senátoři blokovat schválení jakéhokoli zákona, a to i přesto, že se dnes nacházejí v menšinovém postavení. Zda se prezidentu Bushovi podaří obejít tato úskalí, uvidíme zhruba za čtyři měsíce.

(Respekt, www.respekt.cz)